Článek
Taková banální věc: ve městě máme kruhový objezd přes deset let a ani dekáda nestačila k tomu, aby všichni řidiči dávali správně znamení o výjezdu. Pokud jedou „rovně“, tak žádný blinkr. Místo aby kruhový objezd zvyšoval plynulost dopravy ve městě, stává se špuntem, protože celá křižovatka stojí a čeká. Apelovala jsem na představitele města, aby ve své pravidelné zdravici občanům vyzvali k dodržování pravidel silničního provozu.
S lehce přezíravým úsměvem mi odpověděli, že nebudou lidem říkat, aby dávali správně blinkr. Prý je to stejné, jako říkat, myjte si ruce. To je přece všem jasné.
Příměr s mytím rukou byl - stejně jako většina dnešních nadužívaných příměrů - nesprávný. Nemytím rukou působíme problémy zejména sobě. Nedodržováním pravidel silničního provozu ovlivníme život půlce města, což by naše představitele už zajímat mělo.
Ještě větší chybu však vidím v předpokladu, že nemáme lidem připomínat něco, co všichni dávno víme. Právě naopak. V naší společnosti často doplácíme na to, že neopakujeme úplně zřejmé věci.
Země obchazečů pravidel
V českých zemích patří k bontonu, že pravidla jsou od toho, aby se obcházela. Právě proto je třeba čas od času připomínat úplné banality. Ve školce nás naučili spoustu pravidel, která by nám měla vystačit do konce života.
Například, že se mají mýt ruce. Myli jsme si je po každém použití toalety a před každým jídlem. Ale vydrželo nám to dodnes? Kolik lidí si dnes před obědem umylo ruce ve vaší jídelně? Na každé pravidlo si najdeme sadu výmluv, řádně odůvodněných, a s tím si vystačíme.
Pak posloucháme zprávy a divíme se, že se nám roste počet osob nakažených žloutenkou. Následky se hasí mnohem obtížněji. Co je tak těžkého na mytí rukou, že?
Západ Evropy je pragmatičtější
Na přelomu tisíciletí jsem s kolegy skládala tucet zkoušek z profesní certifikace IFRS. Britští školitelé se z nás, Čechů, pravidelně chytali za hlavu. Dokázali jsme - na rozdíl od jiných národů - spočítat velmi komplexní výpočet, abychom pak ztratili spoustu drahých bodů, protože jsme v odpovědích neřekli to, co je zřejmé. Naprosté banality. To přece všichni víme, proč bychom to psali!
State the obvious! Dostali jsme za úkol si na ruku napsat tuhle větu, abychom při písemném testu nezapomněli poctivě vyjmenovat všechno, co považujeme za samozřejmost, ale je to součástí správné odpovědi. Napiš to, co je zřejmé. Překlad do češtiny mi připadá kostrbatý, možná mi do komentáře napíšete lepší. Ale mělo by to být motto Čechů nejen do dnešních dní.
Přeinformovaná společnost
V dnešních dnech jsme zahlceni informacemi, naše pozornost je balamucena pseudokauzami, že mnohdy zapomínáme na naprostý základ. Základní principy, základní hodnoty. S tetou Kateřinou ze Saturnina si dávám výstražně ruce v bok a volám: Pro stromy nevidíme les!
Proto bychom měli častěji připomínat úplné banality, evidentně nebývají zřejmé všem lidem. Jak se máme shodnout na náročných řešeních, když jsme ochotni ignorovat základní principy?
Proto závěrem doplním pár jednoduchých rad. Namátkově zvolených. Ano, naprosto jasné věci, co všichni, úplně všichni, dávno víme. Jen je nedodržujeme. Jistě vás napadnou desítky dalších.
Desatero tety Kateřiny aneb Tohle je nám všem jasné
- Když vyjíždíš z kruhového objezdu, zavčas dej blinkr.
- Když nechceš chytit žloutenku, myj si ruce.
- Když kýcháš, kýchej do kapesníku.
- Když chceš žít v demokracii, musíš volit demokraty.
- Když nechceš chytit svrab, po každém cestování všechno oblečení vyper.
- Když si nechceš spálit nos, použij opalovací krém (a nechoď na přímé slunce).
- Když si chceš užívat výhod svobody, nesmíš pustit k moci proruské strany.
- Když nechceš v proměnlivém počasí zmoknout, nevycházej bez deštníku.
- Když nechceš být za neomalence, nezapomeň zdravit, děkovat a být milý.
- Když jdeš na horskou túru, vezmi si pořádné boty a oblečení.
Těším se i na vaše zcela samozřejmá pravidla, která by se podle vás měla čas od času zopakovat. Protože následky nedodržování bývají těžké. Takové zmoknutí ještě nemusí být úplná tragédie. Ale žloutenky, svrabu a Rusů u moci se pak zbavuje hodně těžko.
