Článek
Nevím o médiích, která by opomenula informovat o přísně střeženém převozu pacienta s podezřením na ebolu do Fakultní nemocnice Bulovka. Dotčení zdravotníci jásají, mají dosud nezkoumaný případ. Opatření prvotřídní, všichni jsou ve skafandrech, desinfekce teče proudem.
Ze všech stran se veřejnost dozvídá, že je to bezpečné, však to potvrdil i sám ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Ano, ten Adam Vojtěch, kterého si pamatujeme z časů pandemie covidu. Nebyli jsme zrovna od něj tenkrát ujišťováni také, že je všechno pod kontrolou?
Poučeni z krizového vývoje
Ale klid, klid, žádná panika. My už přeci víme, jak na to. Stát, politici, hygiena, zdravotníci, hmotné rezervy a zejména veřejnost by samozřejmě v případě nebezpečí věděla, co dělat. Přeci jen úplný pitomec dvakrát strčí ruku na horkou žehličku, aniž by se z prvního bolestivého popálení poučil. Nebo ne? Tak si to trošku shrneme.
Statistiky uvádějí počet úmrtí na covid okolo 44 000. Čtyřicet čtyři tisíc zbytečně zemřelých lidí. Čtyřicet čtyři tisíc osobních a rodinných tragédií, které se dodnes nezahojily, nedořešily. Při takové obrovské ztrátě je jistě systém poučen a připraven na jakoukoliv další epidemii.
Zdravotníci a nemocnice
Jmenuji je v první řadě, protože lékaři, sestřičky a celý zdravotní systém, všichni v covidu předvedli nadlidské úsilí. Bez nich a jejich práce daleko za hranou únosnosti by ztráty na lidských životech byly násobně vyšší.
Ti jsou jistě připraveni. Mimořádné úsilí za covidu bylo náležitě kompenzováno finančně. Fyzická a psychická traumata se po pěti letech zahojila díky systému péče o duševní zdraví a rehabilitace. Každý špitál má aktualizovaný krizový plán a personální rezervy pro nepříznivé scénáře.
Orgány ochrany veřejného zdraví
Jistě pamatujeme na tužky a papíry a pevnou linku, ze které nebohé pracovnice hygienických stanic za covidu obvolávaly pacienty a trasovaly. Ale několik let pandemie, ztráty na životech a obrovské ekonomické škody jsou přeci jen silný argument.
Takže za pět let určitě stihly být KHS digitalizované, propojené na jednotné centrální řízení a dostatečně personálně zajištěny. Přece by si stát nedovolil nechat takto klíčovou instituci nepřipravenou na další krize, no ne?
Vláda odborníků a krizových manažerů
Jsme v dobrých rukou. Současné duo premiér - ministr zdravotnictví je shodou okolností totožné, jak v roce 2020. Už všechno vědí a znají. Takže nějaká ebola, hantavirus, záškrt nebo úplně nový neznámý vir jsou v pohodě. Jsme v nejlepších rukou, kompetence jsou jasné, ministr ví, co dělat, předseda vlády má jako prioritu ochranu životů. Eboly se nebojíme!
Materiální zabezpečení
Státní hmotné rezervy praskají ve švech díky zásobám roušek, respirátorů a desinfekce. Distribuce je zajištěna na lusknutí prstu, protože všichni víme, jak je to strategická záležitost. Také v obchodech máme od covidu běžně k dostání roušky a respirátory, hned vedle papírových kapesníků, za rozumnou cenu. Protože kdo by si chtěl znovu zažít onemocnění půlky republiky, že?
Škola hrou
Nejvíc zasaženým segmentem obyvatel byly děti. Nikdo z nás dospělých nezažil, že by dva roky nemohl do školy. Ale teď jsme poučeni. Jak se při online výuce ukázalo, existuje spousta aktivit a informací, které jsou prostě zbytné a dělaly se celé dekády jen ze setrvačnosti.
Proto celý systém školství i jednotlivé školy, všichni učinili důkladnou revizi výuky, vypustili zbytečnosti a přizpůsobili se požadavkům 21. století. Stejně tak zvládla každá škola zajistit žákům kvalitní distanční výuku i v případě dlouhodobé nemoci, úrazu nebo jiné nepřítomnosti. Děti jsou vybaveny dostatečnou technikou a vyučující si doplnili kompetence v oblasti ICT.
Také psychická podpora pro děti, které musely žít dva roky v nedobrovolném domácím vězení, je lehce dostupná a každý rodič ví, kam se s psychickými obtížemi dítěte obrátit.
Veřejnost, lid a občan
A co na to občan? Toho samozřejmě zpráva o nebezpečném viru nechává v klidu. V pandemii si osvojil správné hygienické návyky, myje si ruce, nesahá na pečivo v obchodě, nekýchá si do dlaní a obecně nechodí při nemoci mezi lidi.
Individuální zodpovědnost projevuje nošením roušky či respirátoru ve zdravotnickém zařízení, při vyšším riziku i v MHD a ostatních místech s koncentrovaným výskytem lidí. Taktéž chápe význam prevence, zranitelnosti některých skupin lidí. Pravidelně se očkuje a přesně ví, kde se k očkování snadno dostane. Důvěřuje celému systému, od zdravotníků po politiky. Zkrátka jsme se všichni poučili.
Situace je nadmíru výtečná, pojďme se bavit třeba o hokeji.
