Článek
Už v září minulého roku jsem byla vrcholně rozčílená nad svévolí jednání ředitele školy Dana Jedličky. Nešlo jen o to, že ve školním řádu zakázal nošení určitého typu oblečení. Krom toho zřídil jakousi mravnostní policii, dozor u vchodu, která posílala nevhodně oblečené děti domů převléci se. Odůvodnění? Crop topy jsou pro něj vyzývavé, tepláky patří na hřiště (volně cituji). Proč ředitel školy nemá právo zakazovat dětem tepláky? Protože školský zákon mu takové jednání zkrátka neumožnuje.
Mediální pokrytí i stanoviska odborníků upozorňovaly, že takové opatření není možné právně ani pedagogicky obhájit. Pojďme si srovnat toto nařízení s cíli základního vzdělávání definovanými v § 44 školského zákona.
Co je tedy ze zákona cílem základního vzdělávání?
1. Učení a motivace k celoživotnímu vzdělávání
Způsob oblékání má přesně nulový vliv na učení a motivaci žáků. Naopak; restrikce, omezování a šikana ze strany vedení jsou pro žáky naprosto demotivující. Dítě, které je s ostudou poslané domů jen proto, že se ředitel rozhodl pasovat do role módní policie, jistě bude bažit po studiu v dalších institucích. Že posílání domů doslova brání žákům ve vzdělávání je již za hranou morální i právní (V současné době vedení školy popírá, že posílalo žáky domů převléci se, ale v září plynul z komunikace vedení opak, poz. autorky).
2. Tvořivé myšlení a řešení problémů
Opět jsme u zcela protikladného efektu: autoritativní zákaz oblékání omezuje samostatné rozhodování žáků a nepodporuje kreativitu. Už vůbec ne schopnost řešit problémy, protože učí děti podřídit se autoritě a pokrčit rameny.
3. Účinná komunikace a spolupráce
Nemám dostatek dat k posouzení, jak moc byl zákaz některých oděvů konzultován s rodiči, rodičovskou radou a zřizovatelem. Jak moc byl odkýván institucemi, které mají stejně jako ředitel dohlížet nad dodržováním zákonů a pravidel. Zákaz oděvu vyvolal napětí mezi žáky, rodiči a školou, což je v rozporu s cílem školy podporovat spolupráci a komunikaci. Namísto komunikace a spolupráce se dítě učí, že ředitel se musí poslouchat, i když jedná svévolně.
4. Ochrana fyzického i duševního zdraví
Ano, ani já nejsem nadšená z crop topů. Moje dcera i její kamarádky už si vyslechly stokrát varování, že ve třiceti budou mít velké zdravotní table. V tomto ohledu by byl zákaz crop topů aspoň částečně obhajitelný, nicméně ředitel spíše než obavou o zdraví dívek argumentoval vyzývavostí. Pokud ředitele školy rozrušuje odhalený pupík, říká to spíš něco o řediteli.
Podíváme-li se na stránku ochrany duševního zdraví, nevidím v omezování odívání žádnou péči o rozvoj žáka, naopak. Stigmatizace, nucení ke sklánění se před autoritou, obavy o dopady na studijní výsledky i pomalá reakce příslušných institucí, nic z toho si děti neponesou do života pozitivně.
5. Ohleduplnost a tolerance
Jak chce škola učit děti k toleranci, když předvádí naprostý opak? Co je dobrého na výchově k jedinému správnému názoru?
6. Rozvoj schopností a rozhodování o životní dráze
Jak má omezování volby oblečení učit a vést děti k odpovědnému rozhodování? Jak má dítě otevřít mysl a důvěřovat svým schopnostem, když vidí příklad přesně opačného jednání? Nelíbíš se mému vkusu - jsi bez šance.
Ke školskému zákonu ještě malý dovětek o společenské a kulturní souvislosti odívání žáků. Móda je generační záležitost a vždycky obsahuje i prvek odlišení se mladých od jejich rodičů nebo prarodičů. Také je vyjádřením svobody, vkusu, touhy sdílet stejný styl s vrstevníky.
V 60. letech dívky pobuřovaly minisukněmi, v 70. letech chlapci přerostlými vlasy, v 80. letech vadily nagelované vlasy a cvočky. Jaký je rozdíl od 90. let? Móda se mění a vrací neustále, ale už tu nemáme socialistický režim, limituje nás jen vkus a peněženka.
Máme tu i praktické aspekty. Tepláky jsou pohodlné a teplejší než džíny, což je ve starších školních budovách v časech úspor energií praktické. Mimochodem, džíny byly původně pracovní oděv pro kovboje. Jak by se líbilo řediteli školy, že ho někdo s džínami nepustí na jednání, protože je oblečený jak kluk od krav?
V časech, kdy světové celebrity nosí tepláky jako cool outfit, opravdu není prostor pro řeči, že tepláky patří jen na hřiště. Vlastně není žádný prostor pro roli módního policajta, protože to zkrátka není pravomoc vedení školy.
Co říci závěrem?
Čas plyne, blíží se březen, školní inspekce došla k závěru, že podoba školního řádu nebyla v souladu se školským zákonem. Šest měsíců jednání nad rámec kompetencí nevadilo školské radě, zřizovateli. Šest měsíců přihlíželi.
Smutné je, že zákaz přišel v září, krátce před parlamentními volbami. Možná se nám zdá jako banalita, zda se smí jít do školy v teplákách. Banalitou ovšem není, že děti jsou vedeny k tomu, aby se podřídily nezákonnému jednání. Shrbily. Protože teď jsem tady JÁ a JÁ MÁM MOC.
Co se z celé crop topové kauzy naučily děti? Že když se v naší společnosti objeví autoritář, příliš mnoho institucí přihlíží jeho svévoli, namísto akce. Krčení ramen, možná výkřiky na sociálních sítích. A když někdo zasáhne, trvá to. Koho budou za pár let volit tyhle děti?
Zdroje:
Školský zákon
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/crop-top-neni-prestupek-skola-v-brne-musi-po-verdiktu-inspekce-zmirnit-pravidla_2602270600_tkp
