Článek
Tento příběh se opravdu stal a samozřejmě se stává všem, kdo vystrčili nos za hranice naší kotlinky. Nebo snad roklinky? A stává se taky všem, kdo v naší roklince podnikají a pracují. Je jedno, zda je to nákupčí průmyslového podniku, nebo studentík na brigádě u McDonald´s. Denně dostávají stejnou otázku: proč proboha nemáte euro?
Zpátky do Evropy!
Pamatujete si hlavní hesla sametové revoluce? Jedno z nejsilnějších bylo: Zpátky do Evropy! Plakát s Evropou, propadlé Československo a žebřík, po kterém chceme z komunistického dna vylézt do civilizovaného světa. Zpět do Evropy svobodné, demokratické, liberální a spojené do fungujícího kooperativního celku.
Roku 1989 se to zdálo jako utopie a trvalo to 15 dlouhých a pracných let, vyjednávání a transformací, abychom se tam 1. 5. 2004 dostali. Díky, Václave, díky Vladimíre! Ano, náš vstup do společenství civilizovaných západních zemí podepsal Václav Klaus a Vladimír Špidla.
Závazek přijetí Eura
Ano, v té době jsme se smluvně zavázali, že euro přijmeme. Ale to by nebyl náš Broukov Pytlíkov. Počáteční ekonomické důvody nahradilo vymýšlení proč ne a vymlouvání. Už dvě dekády je to záležitost jen politické odvahy. Brouci Pytlíci milují výmluvy, tak jich mají plné kapsy. Identita, nezávislost, suverenita.
Každý čtenář řetězových mailů s minimální finanční gramotností umí z hlavy vysypat aspoň 10 důvodů, proč je třeba uchránit českou měnu. Sentiment i strach fungují.
Časy odvážných politiků, kteří věděli, že i nepopulárně vnímané kroky mají význam, jsou dávno pryč. Dnes se vezeme na vlně populismu, nálad, anketek, lajků, politici nerozhodují, ale kalkulují nejvýhodnější varianty z hlediska oblíbenosti.
Tak se rochníme v bahně sentimentu, falešných obav, mýtů a předsudků, i když racionálně i právně máme mít euro dávno.
Ekonomika dávno jede na euro
Jsme zvláštní národ. V přepočtu na hlavu máme obrovský počet supermarketů. Ateistický národ má místo modlitební knížky slevové letáky a neděle tráví v chrámech konzumu. Zavření obchodů ve vybrané státní svátky je vnímáno jako národní tragédie.
Všechny obchody ale většinu zboží pořizují za Eura, stejně jako všechny výrobní podniky a většina služeb. Ekonomika jede na euro už dekády, jen je musí každý každičký podnik přepočítávat do korun. Živit banky, finanční nástroje na zajištění kurzových risků, odepisovat kurzové ztráty.
Odhadem miliardy ročně. Přesto mají lidé v hlavě zasetou lež, že koruna je lepší. Proč?
Rozhoduje demografická křivka
Stejně jako volby, také postoj k Euru rozhoduje věkové složení obyvatel. Rozumím tomu, že lidé nad 50 let „už jsou zvyklí“ a nemají rádi změnu. Desítky let setý odpor k Euru do jejich hlav nese plody a prostě mají obavy, protože o převládajících pozitivech společné měny se nemluví nahlas.
Právě od toho ale máme zastupitelskou demokracii, aby racionální a strategicky uvažující zvolení zástupci vysvětlili a měli odvahu rozhodnout se pro výhodnější variantu. Pro všechny obyvatele. Od seniorů plnících nákupní košík přes nákupčí surovin v podnicích až po obří investiční celky v oblasti infrastruktury. Všude zavedení Eura přinese výhodu. Stačí to jen vysvětlit.
Jenže starších obyvatel je většina a voličů nad 50 let je přibližně 4,3 milionu. S dobrou volební disciplínou. Pro styl populistické politiky je mnohem jednodušší strašit a nabízet sentiment, než vysvětlovat a racionálně argumentovat pro euro.
Vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat. A cenovky v Eurech
Ale nemáme jen politiky. Máme média, ať už veřejnoprávní nebo komerční. Máme občanské iniciativy, akademickou sféru. Máme influencery mnoha zaměření. Všichni jmenovaní můžou významně suplovat laxnost politické reprezentace posledních dekád.
Není těžké na jednoduchých příkladech ukazovat, že s Eurem to půjde levněji. Celkově i individuálně. Není těžké zahrát i na iracionální strunu ješitnosti. Nejen, že už i ti Slováci. Už dávno mají euro Chorvati, takže si Češi připadají trapně i tam. Ale dokonce i ti Bulhaři!
Významný mentální posun by mohl přinést malinký prvek. Alespoň v supermarketech a velkých řetězcích by cenovky mohly být duální s cenou v Eurech. Klidně nějakým kvartálním kurzem, kolísání není zas tak velké. Mělo by to dopad mentální, ať si zvykáme na jiné vnímání cen.
A taky velmi praktický. Zkuste se podívat v obchodě na cenu třeba oblečení dnes. V řetězci vidíme na etiketě několik cen. Rozdíl mezi EUR cenou a CZK cenou je dnes opravdu významný, nejsou výjimkou případy, kde vidíme 20 EUR a 699 CZK na stejné etiketě.
Euro je výhodné!
Nemusíte s tím souhlasit, můžete protestovat, ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat. Máme zpoždění přes 20 let, není nač čekat, každý rok ztrácíme zbytečně miliardy.
Je načase odhodit mýty a argumenty Brouků Pytlíků. Je čas chtít po politicích odvážný krok. Už proto, abychom si na dovolené při koupi pohlednic nepřipadali jak pitomci.
