Moje milé dítě, vypneme vám sítě

V průběhu týdne prošla zpráva o zákazu sociálních sítí v Austrálii zcela nenápadně. V naší zemi, kde jsme si zvykli na svobodu takřka bez hranic, to moc nadšené ohlasy nevyvolalo. Proč to řeší stát a ne rodiče? Proč to musí řešit provozovatelé sítí?

Sama k tomu říkám: tleskám a včera bylo pozdě. Konečně našel někdo odvahu závislost dětí na sítích řešit.

Závislí jsme všichni, ale…

Ať si to přiznáme, nebo ne, závislí jsme v určité míře všichni. Nedávno jsem psala malý anketní dotaz na Bluesky, kdy naposledy jsme se od mobilu vzdálili na delší dobu více než 100 metrů. Pokud vynecháme plavání nebo anestezii. Opravdu jen pár jedinců občas pracuje na zahradě, sportuje nebo jde do přírody bez mobilu.

Máme tam přece hodinky, krokoměry, předpovědi počasí. A taky musíme kontrolovat, kolik lajků jsme dostali na tuhle fotku, tenhle příspěvek a ostře odpovědět nějakému zcela cizímu člověku. Přiznává se nám to špatně, ale závislí jsme. Někdo to řeší občasným detoxem, někdo si nastavuje režim nerušit. A většina se tváří, že má sítě pod kontrolou.

Jenže my jsme dospělí a vyrostli jsme v době bez sociálních sítí. Naše hodnoty, chování, fyzická zátěž byly formované bez mobilu v ruce. A hlavně, náš mozek se formoval přirozeným vnímáním světa. Ano, starší generace láteřily, že trávíme příliš času u TV, nebo posloucháme hlasitou hudbu, jenže nic z toho nebylo interaktivní.

Naše současné závislosti tak můžeme aspoň nějak kontrolovat, protože jsme už dospělí a mozek máme naprogramovaný i přirozenějšími aktivitami.

A co děti?

U dětí je to jinak. Samozřejmě je to individuální, rodina se liší od rodiny. Někomu v batolecím věku strčí mobil, tu máš, hrej si. Dítě je hodné, nevyžaduje tolik pozornosti. Od nástupu do školy je mobil nezbytnost organizační, s blížící se pubertou záležitost statusová.

A tady je ten průšvih. Většina platforem má nějaký nastavený věkový limit, ale už předškolní děti jej snadno obejdou. Covid užívání sítí znásobil, když děti, ty české snad nejdéle v Evropě, byly nuceně zavřeny skoro dva roky doma. Sociální sítě používají děti aktivně od nástupu do školy.

Jenže ještě nemají vyzrálý mozek. Dopamin, který prokazatelně užívání sociálních sítí pomáhá tvořit, je silně návykový a nezralý mozek nemá šanci mít situaci pod kontrolou. Navíc je už prokázané, že jednostranná aktivita a závislost na dopaminu mění strukturu dětského mozku.

Naléváte dětem vodku? Proč by měly být závislé na dopaminu?

Dnes je populární láteřit nad užíváním alkoholu. Je ostuda, že je brán stále jako společenská norma, je to legální droga. Jenže alkohol, nikotin, a teď už i energetické nápoje máme jasně regulované legislativou a podávání dětem je mimo zákon.

Mezitím nám tu vesele roste generace dětí závislých na sociálních sítích. Učitelé, odborníci z pedagogicko-psychologických poraden i adiktologové varují, tohle je časovaná bomba. Ano, před školami už děti nekřičí, o přestávkách neběhají po chodbách a v parku nedělají vylomeniny. Jsou shrbené, apatické, čekají na lajky, selfie, storýčka, reelsy. Další dopamin, ještě, ještě, teď mě neruš.

Někteří odborníci srovnávají závislost na dopaminu u dětí se závislostí na heroinu. Do toho žijeme v zemi, kde sehnat dětského psychologa, natož psychiatra, nezvládne ani Chuck Norris.

Regulace? Včera bylo pozdě

Mí potomci by mě nepochválili, ale znají můj výchovný motiv: dělám to pro tvoje dobro. Ve vlastním zájmu bychom se k legislativní regulaci sociálních sítí měli přidat co nejdříve. Jakkoliv to vypadá nepopulárně.

Všichni jsme sledovali nedávné US volby. Dnes nevyhrávají volby programy a fakta. Dnes je vyhrává dosah na sociálních sítích. Chceme mít z vlastních dětí sebevědomé občany s životem pod kontrolou? Nebo nám vystačí, že jsou „hodné“ a necháme z nich vyrůst závislé frustrované jedince? Takoví jsou totiž vysněný materiál pro diktátory.

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-bez-mobilu-ani-ranu-zavislych-deti-skokove-pribylo-lekari-biji-na-poplach-40442853