Článek
(Krems – Pöchlarn)
Ráno mě budí kostelní zvony. V noci nepršelo, ale za to nepříjemně foukalo, takže jsem se moc nevyspal. Když jsem byl včera v kostele, tak jsem zkoumal plán mší a mše by měla začínat v 9 h, tak snad to bude pravda. Rychle vstávám a pospíchám. Překvapuje mě, že se čte jen jedno čtení a přijímání podává akolitka. U nás jsem se s tím nesetkal na nedělní mši. Po mši se hned vracím k Dunaji, kudy vede cyklostezka až do Linz, a hladný jdu dál. Po pár kilometrech narážím na značku Svatojakubské cesty a zjišťuji, že nevede při Dunaji, ale sem tam protne cyklostezku z Vídně do Německa, která vede přímo při Dunaji. Vzdávám to a jdu po cyklostezce. Kilometry hltám neuvěřitelnou rychlostí. Myslím si, že kdybych šel po značkách svatojakubské mušle, tak se cesta hodně protáhne a je mnohem náročnější. Tady jdu po rovině, lemuji řeku.
V Melku znovu nacházím značku a jdu dál zase podle ní. Přecházím přes Dunaj. Mám hlad, od rána jsem nic nejedl, a to už je skoro 15 h. V tom vidím na parkovišti stánek s grilovanýma makrelami. Jsou sice drahé, ale mám hlad a žádné jídlo s sebou nemám. Jdu si jednu dát. Prodávají je na velké špejli a jsou mega kořeněny. Konečně jídlo. Děkuji Bohu za tyto prodejce a po jídle pokračuji směr Pöchlarn. S plným žaludkem se jde mnohem líp i počasí mi přeje. Cyklostezka při Dunaji je hodně frekventovaná, stále potkávám turisty i cyklisty z různých částí Evropy. Lidé všech věkových kategorií mě dnes zastavují, když vidí mušli na krosně. Jsou zvědaví, odkud a kam jdu. Jsem sice „nucen“ mluvit anglicky, za to jsem se dnes se všemi dorozuměl, i když to někdy trošku déle trvalo. Mají se mnou trpělivost.
Když jsem u Pöchlarnu, musím odpočinout. Sundám si boty a co to nevidím! Přibyl další puchýř, celkem už mám čtyři. Chvilku se rozmýšlím, kde budu spát, jestli zkusit místní faru, která je na druhém břehu Dunaje. Takže buď dalších x kilometrů a nebo lehnu někde tady při cyklostezce a ušetřím síly na zítřek. Vyhrává příroda, protože na faru se to zdá být daleko. Jdu se porozhlédnout po vhodném místě. Nacházím molo s dvěma lavičkami. To bude krásná vodní postel s úžasným nebem plným hvězd! Srážím lavičky k sobě a dělám si pohodlí. Ještě si zkusím dát menší spršku. Jdu se koupat do Dunaje. Stačí ponořit jeden prst do vody a je mi jasné, že z koupání nic nebude. Vlastně bude stačit, když si umyji nohy. Chvilku trvá, než se odhodlám vůbec strčit nohy aspoň nad kotníky do vody. Voda je fakt ledová. Chvilku si čvachtám nohy a jde se spát. Když už skoro usínám, proplouvá loď, což celou mou „postel“ rozhoupává tak, že skoro padám. Lavičky se rozjely od sebe. Musím se vysoukat ze spacáku všechno poupravit, abych mohl nerušeně usnout. Snad to byla první a zároveň poslední loď této noci, jinak se nevyspím.
Ušel jsem 46 km a utratil 9 €.
