Článek
(Ponte Olveira – Finisterre)
Ano, ano, zase jako poslední. K jídlu mám jen bagetu a brambůrky, tak si to nechávám na horší časy a snídám až v Logoso. Za Hospital už vidím oceán. Přibližuje se ke mně a já k němu. Předbíhám všechny, kteří byli se mnou na ubytovně a vyšli daleko dříve než já. Počasí je super, ale cesta z Lee do Finistrrene se šíleně táhne. Stále vidím oceán, ale stále tam nejsem.
Konečně pláž! Odpočívám! Už jen pár kilometrů po pláži a jsem na ve Finistrerne.
Ve Finistrerne se ubytuji a dostávám další certifikát o splnění pouti až sem. Večer se chystám podívat k majáku na západ slunce. Marko přišel do ubytovny, zrovna když jsem večeřel, a jde rovnou za mnou. Rozhodli jsme se, že se zajdeme okoupat do oceánu. Cestou se stavujeme v obchodě a kupujeme si víno a sangrii. Po koupání jdeme rovnou k majáku na konci světa. Po cestě stále něco popíjíme a na Markovi to jde celkem vidět.
Jsme tady a nejen my, ale dalších xy lidí. Hledáme si místečko a pohodlně se usazujeme. Marko jde spálit oblečení, ve kterém putoval. Chce symbolicky ukončit Cestu. Pak si vykládáme a pozorujeme slunce, jak se přibližuje k vodní hladině. Je to něco úžasného. Západ slunce byl nádherný! Jakmile slunce nejde vidět, tak se lidé zdvihají a začínají odcházet. Já s Markem ještě sedíme a vykládáme. K nám se přidávají další lidé. Pak všichni postupně odešli, ale Marko už nějak odejít nemůže, vypil to víno a nohy mu vypověděly poslušnost. Do ubytovny ho musím odnést, takže nám cesta trvala místo 45 min asi 2 h.
Ušel jsem 34 km a utratil 15 €.
