Článek
(Finistrrene – Muxia)
Hned po probuzení jsem šel zkontrolovat, jestli Marko žije. Žije, naštěstí jen spí, takže balím věci a zvedám kotvy směr Muxia. Ještě jsem ho stihnul, jak vstává a vydává se směrem k WC. Potom se loučíme přes plechové dveře na toaletě, kde Marko dáví vše, co mu nesedlo.
Cesta samé kopečky a navíc ještě špatně značená. Poutníci zde skoro nechodí, tak jsem narazil pouze na jediný bar a v něm snídám.
V Muxii dostávám poslední certifikát. Je tady i dobrá ubytovna, ale bohužel až na konci města. Co se dá dělat? Někde přespat musím. Potom se jdu podívat na kostel Panny Marie. Štěstí mi však nepřeje. Kostel je obehnán lešením a je bez střechy – rekonstrukce.
Jdu tedy k oceánu a dlouho pozoruji vlny. Pak se procházím městem a snažím se srovnat s tím, že už je opravdu konec. Ráno se vracím do Santiaga autobusem. Tady je konec mého putování, už se nedá jít dál.
Ušel jsem 30 km a utratil 22 €.
