Článek
Když se lidé hádají o politiku, často to vypadá, že se přou o fakta nebo názory. Ve skutečnosti se ale velmi často rozcházejí v něčem základnějším.
Jedni mají pocit, že pravidla jsou nutná ochrana. Druzí, že jsou zbytečná překážka. Jedni chtějí kontrolu, druzí rychlost. Jedni se chtějí na výsledku domluvit. Druzí se ho snaží prosadit silou.
Tenhle rozdíl není nový. Pravidla a síla – starý vzorec, který se v dějinách opakuje pořád dokola. Otázka není, zda síla někdy dává smysl, ale zda dokážeme rozeznat chvíle, kdy už smysl nedává.
Kdy rychlá rozhodnutí dávají smysl
Existují situace, kdy opravdu není čas na dlouhé debaty a rozhoduje se hlavně podle výsledku. Ve skutečné krizi, kdy jde o bezprostřední ohrožení života – ve válce, při rozsáhlé přírodní katastrofě nebo při kolapsu základní infrastruktury – přestávají běžné postupy fungovat jako ochrana a začínají být přepychem. V takové chvíli se některá pravidla dočasně omezí, ne proto, že by byla špatná, ale proto, že není čas je dodržovat. Rozhodování je rychlé, ne vždy elegantní, ale má jasný důvod. A zároveň se počítá s tím, že jakmile se situace uklidní, vrátíme se zpět k normálnímu režimu.
Problém nastává ve chvíli, kdy se stejný jazyk a stejný způsob uvažování začne používat i tam, kde žádná taková krize není. Nejde o přežití, ale přesto slyšíme, že není čas na procedury, že pravidla svazují ruce a že otázky jen zdržují. Výjimky už nejsou dočasné, nemají jasný konec a začnou se tvářit jako zdravý rozum. To, co mělo být reakcí na mimořádnou situaci, se pomalu mění ve způsob vládnutí.
Autoritářství tak nevzniká tím, že by se společnost jednoho dne rozhodla vzdát demokracie. Vzniká tím, že si zvykne na výjimky. Na rychlá řešení bez kontroly. Na pocit, že pravidla jsou překážka, nikoli ochrana. „Silná ruka“ pak nepůsobí hrozivě, ale uklidňujícím dojmem. Slibuje jednoduchost, přehlednost a konec chaosu. Právě proto je přitažlivá i v době, kdy žádná skutečná krize neprobíhá.
Jak se z výjimky stane zvyk
Tenhle posun se navíc opakuje v cyklech:
- Přijde chaos nebo pocit ohrožení.
- Výjimky se zdají nutné.
- Úleva z rychlých řešení přebije obavy z moci.
- Výjimky se protáhnou.
- Pravidla začnou působit zbytečně.
- Kontrola se označí za brzdu.
A kruh se uzavírá.
Demokratická pravidla přitom vždy vznikají jako reakce na zneužitou moc. Autoritářství naopak vzniká jako zvyk na výjimky.
Kde jsme dnes
To, co dnes zažíváme, není výjimečný stav, ale fáze, kdy se jazyk krize používá i bez skutečné krize. Rozhodující otázka proto nezní, kdo má pravdu nebo kdo je lepší člověk. Je mnohem prostší: jde ještě o dočasnou výjimku kvůli mimořádné situaci, nebo už o běžnou normu, která slouží moci?
Demokratický způsob rozhodování v takovém prostředí zní slabě, nudně a pomalu. Ne proto, že by nefungoval, ale proto, že není stavěný na křik. Nikdy nebyl virální ani dramatický. Vždycky to byla pomalu fungující pojistka proti zneužití moci. A právě proto se na ni tak snadno zapomíná.
Demokracie není režim, který se jednou vybojuje a pak už běží sám. Je to způsob zacházení s mocí, který se musí v každé generaci znovu pochopit, znovu vysvětlit a znovu obhájit. Ne proto, že by lidé byli špatní, ale proto, že rychlá řešení budou vždy lákavější než pomalá pravidla.
Přehled pojmů, které se v těchto debatách často pletou, je k dispozici na: jaksevtomvyznat.cz
