Článek
„MiG Alley“ během války v Koreji označovalo oblast v severovýchodní části KLDR, v níž se letci OSN pravidelně utkávali se severokorejskými, čínskými a (neoficiálně, v utajení) sovětskými stíhacími piloty. Všichni zmínění létali na nejnovějších sovětských stíhacích letounech MiG-15, které v některých ohledech překonávaly nejmodernější americké stroje F-86 Sabre.
Navzdory uvedeným skutečnostem nikdy nikdo nepovažoval SSSR za přímého účastníka konfliktu - ani kvůli dodávkám bojové techniky severokorejskému agresorovi a čínskému interventovi, ale dokonce ani kvůli (nepřiznané) účasti sovětských pilotů v bojích.
To, že se dnešní Rusko výkony tehdejších sovětských pilotů nad Koreou dodnes chvástá na věci, nic nemění.
Západní komentátoři opakující kremelský narativ „vojenská pomoc v té a té podobě znamená přímou účast ve válce“ jsou buď příliš nevzdělaní a hloupí na to, aby dokázali kompetentně posoudit, že materiální pomoc napadenému státu plně odpovídá Chartě OSN, anebo toto všechno sice dobře vědí, ale nedbají, protože hodlají vědomě opakovat nesmysly ruské propagandy.
V moderních dějinách neexistují žádné příklady toho, kdy by vojenské dodávky napadenému státu byly samy o sobě považovány za vstup do války. A protože neexistují žádné takové precedenty, kromě hlouposti nebo přežvykování ruské propagandy nenalézáme žádné rozumné vysvětlení podobného chování.
Když se dnešní Rusko vytahuje výkony Ivana Kožeduba na korejském nebi a současně dál nepovažuje SSSR za přímého účastníka zmíněného konfliktu, jen nebetyčná drzost a typický dvojí metr ruského imperialismu umožňují pokřikovat, že západní tanky pro Ukrajinu znamenají „přímý vstup Západu do války“.
V kremelských představách imperiální Rusko samozřejmě může dělat všechno to, co dnes dělá Západ na Ukrajině - a ještě mnohem více - a vyhnout se přitom přímému zapojení do války. Ale pro ostatní státy světa údajně platí jiná pravidla.
Nenaskakovat na tyto paargumenty těžce poznamenané komplexem ruské výjimečnosti je věcí minimální integrity každého autora - a jediným způsobem, jak se vyhnout veřejnému znevážení a zesměšnění.
