Článek
Trump opakovaně zpochybňuje kanadskou státnost a v úterý výslovně prohlásil, že nevylučuje „ekonomický a vojenský nátlak“ ohledně snahy získat od Dánska Grónsko. Nad tento rámec ovšem vyhrožuje vojenskou akcí i dalším blízkým spojencům Spojených států, Mexiku a Panamě.
Spojené státy čelí sílící alianci autoritářských revizionistických mocností prozatím tvořené Čínou, Ruskem, Severní Koreou a Íránem. S ohledem na rozsah deindustrializace americké ekonomiky a připravované čistky v Pentagonu takové soupeření pro Washington nevypadá nejlépe.
Válku na Ukrajině dosud spravoval klíčový Bidenův poradce Jake Sullivan jako akademické cvičení v „řízení eskalace“. Spojené státy a Evropa nemobilizovaly dostatečné zdroje a neposkytly Ukrajině dostatečnou vojenskou pomoc na to, aby okupanty rozhodujícím způsobem porazila. Putin nyní věří, že válku vyhrál. Stačí mu čekat na to, až západní pomoc Ukrajině za Trumpa úplně vyschne a ukrajinská fronta se zhroutí.
Trump, jehož si sovětské a ruské zpravodajské služby kultivovaly od roku 1987 a jemuž Moskva třikrát pomohla ve volbách, ovšem dobře ví, že na něj taváryšči vedou tučnou složku s komprem. Na rozdíl od pohádek, jimiž nás krmí čeští trumpisté, ve skutečnosti do vážné konfrontace s Ruskem rozhodně jít nehodlá. Jeho klíčový poradce Keith Kellogg právě odložil návštěvu Kyjeva, což znamená konec Trumpova slibu, že válku „ukončí do 24 hodin“. Nic takového se samozřejmě nestane, zejména když Moskva na všech úrovních jeho plány výslovně odmítá.
Čína? Její výdaje na zbrojení jsou už vyšší než americké, válečné námořnictvo početnější a mezi listopadem a lednem předvedla světu sérii moderních bojových letadel, která má demonstrovat technologický náskok před Američany. Myslíte, že Trump opravdu půjde do ozbrojené konfrontace s Čínou kvůli Tchaj-wanu, kdyby bylo třeba? Nesázejte na to.
Severní Korea? Donald se rozplývá nad Kimovými líbesbrífy. Po ničem tak netouží jako po dalším summitu a šanci se s tímto diktátorským režimem dohodnout.
A Írán? Možná, kvůli jadernému programu. Jenže v tom případě by 90 % práce odvedl izraelský spojenec.
Trumpova agresivita se tedy kanalizuje na pole, kde ji mnozí nečekali. Místo aby se čelem postavil sílící protiamerické ose, na kterou bez masivní a dlouhodobé mobilizace zdrojů napříč celým dosavadním americkým aliančním systémem zjevně nestačí, vybásnil si vlastní program imperiální expanze na úkor zemí, které doteď považovaly USA za spojence. Sní o připojení Kanady a Grónska, o invazi do Mexika či obsazení Panamského průplavu.
Protože se ve všech případech jedná o země, které spoléhaly na americkou pomoc, místo aby z této strany čekaly jakékoliv ohrožení, zastrašovat je musí být mnohem snazší, než hrát skutečné velmocenské partie proti Rusku a Číně.
V den kdy Donald Trump začal vyhrožovat spojencům, coby nastupující hlava nejsilnějšího členského státu NATO de facto přiblížil organizaci tomu, čím bývala Varšavská smlouva. Spolek, který dospěl k závěru, že na skutečného protivníka vojensky nemá, takže se pustil do zastrašování a napadání vlastních členů. Spojenecké vazby se v něm ze záruky bezpečnosti proměnily v záruku pro agresora, že se napadený nebude schopen účinně bránit.
Pokud někdo ani do úterního večera 7. ledna 2025 nepochopil, proč Moskva takřka čtyři dekády masivně investovala právě do Trumpa, už to zřejmě ani nepochopí.
Z dogmatického spánku by ho teď neprobudila ani „bratrská pomoc ohroženému Grónsku“.
