Článek
Výsledkem Obamova míru na Blízkém východě, který „zabránil katastrofální válce s Íránem“, se tak stalo 700 000 mrtvých Syřanů. – Avšak rozumí se samo sebou, že Netanjahuova válka, která si vyžádala obětí o řád méně než Sýrie, je mnohem a mnohem horší než úžasný Obamův mír.
Pro ty, kdo ve složitých otázkách nemívají v důsledku ideologického zaujetí předem jasno, je namístě klíčová otázka: Opravdu stála dohoda, která si nekladla vyšší ambice než zafixovat lhůtu pro íránskou výrobu jaderné zbraně na značce jednoho roku, za 700 000 obětí? Můžeme takovou ztrátu na životech ospravedlnit „vyšším dobrem“, které mělo být zajištěno slibem íránských úřadů, že nechají mezinárodní společenství kontrolovat jejich jaderný program?
Odpovědí levičáckých a propalestinských aktivistů je vždy rozpačité „ano, ale“. Fantazírují o tom, jak by zkonstruovali alternativní realitu, v níž by Teherán podepsal dohodu JCPOA i bez podmínky, že smí nadále beztrestně masakrovat syrskou opozici. Taková realita ovšem nikdy neexistovala a existovat nemohla. Sýrie hrála klíčovou roli při výstavbě korunního klenotu íránského imperiálního projektu na Blízkém východě, libanonského Hizballáhu. Bez syrské zásobovací trasy by nebyla šance připravit Hizballáh na napadení Izraele – a zcela určitě by nehrozilo dostatečné zásobování libanonských islamistů během probíhajícího konfliktu. To ostatně v posledních měsících pozorujeme v přímém přenosu.
Nemůžete mít koláč a současně ho sníst – a stejně tak nemůžete mít jadernou dohodu s Íránem a nedat mu to, čeho se za žádnou cenu nehodlá vzdát.
Probíhající izraelský konflikt s Íránem a jeho proxies si (i když přistoupíme na vysoce nespolehlivé údaje Hamásu) vyžádal o řád méně obětí než slavný Obamův mír. Během války jsme nicméně bombardováni kategorickými požadavky aktivistů, že během bojových operací absolutně nesmějí umírat civilisté – a posloucháme lamentace o tom, jaká děsivá, bezprecedentní katastrofa se právě odehrává před našima očima.
V „nejlepší“ tradici, podle níž oběti nacismu dokazují jeho naprostou zvrhlost, kdežto ještě vyšší počet obětí komunismu má být jen „historickým akcidentem“ při realizaci emancipačního programu, jsme svědky destrukce morálního univerzalismu ve prospěch zaslepeného stranění.
Nejenže desetinásobný počet mrtvých Syřanů nenese srovnatelný význam jako (zčásti jen údajně) zabití Palestinci. Potýkáme se s kultem, kde je koneckonců nutné „na oltář míru“ přinášet takové bezvýznamné lidské oběti, jaké umíraly v syrské válce. Budování „nového světa“ má své krvavé náklady.
Lidské oběti samy o sobě nejsou konečná veškerého morálního uvažování. Jde jen o to, aby skončily na správném oltáři. Obětovat statisíce ve jménu míru s islamistickým Íránem je správné; obětovat desetitisíce ve jménu bezpečnosti židovského státu je však špatné.
