Článek
S výjimkou jedné krátké epizody se blízkovýchodní válčení dosud drželo v mezích, které mu předem narýsovali plánovači íránských revolučních gard. Na Izrael útočily síly palestinského Hamásu a jeho spojenců, libanonského Hizballáhu nebo jemenských Húsiů. Zejména první a druhý jmenovaný nástroj íránského imperiálního projektu to přitom „pěkně schytaly“, nicméně základní logika konfliktu zůstávala zachována.
Zatímco se arabské milice, které Teherán buď sám vytvořil (Hizballáh), nebo je v jistém okamžiku adoptoval a začal formovat k obrazu svému, zažívaly kruté chvíle v boji s Izraelci, kolem Íránu panovalo ticho po pěšině. A mezitím co západní užiteční idioti pomáhali rozpoutat mediální hysterii kvůli konfliktu v Gaze, islamistický režim si užíval „klidu na práci“, který využíval k urychlenému vývoji jaderných a raketových kapacit.
Tento „klid“ už ovšem existoval celé dekády, jen se v poslední době začínal vytrácet. Čím více přibývalo varovných zpráv Mezinárodní agentury pro atomovou energii, tím více opadala kdysi zdánlivě neomezená tolerance západních zemí k počínání teheránského režimu.
To nezahrnovalo jen cílené falešné obviňování a věznění cizích státních příslušníků za účelem vymáhání výkupného nebo vraždící kampaně po celé planetě, včetně útoků na diplomatické cíle. Írán také mnoho let na Západě ve velkém beztrestně kradl technologie, které potřeboval pro jaderný a raketový program.
Švédské úřady v roce 2021 obvinily íránské špiony z pokusu o krádež jaderné technologie. O rok později další Íránec ilegálně zakoupil laboratorní vybavení pro jadernou a raketovou technologii v Německu. O podobných pokusech informovaly také zpravodajské služby Nizozemí.
Další vyšetřované kauzy například ukazují, že Teherán má zájem vyvíjet mezikontinentální balistické rakety, pro něž se pokusil v USA ukrást technologii výroby izostatického grafitu. Technologie pohonných jednotek pro drony Šáhid, které Írán prodával Rusku za účelem útoků na Ukrajinu a které se nyní s íránskou pomocí vyrábějí v Tatarstánu, zase byla ukradena v Německu.
A konečně doslova před pár dny se objevila informace, že Írán dokonce ukradl tajné dokumenty z izraelského jaderného výzkumného střediska Sorek nedaleko Tel Avivu.
Funkční dohoda o omezení íránského jaderného programu patří do žánru nevědecké fantastiky
Dva dny před zahájením izraelských náletů na íránský jaderný program v noci na sobotu 14. června Mezinárodní agentura pro atomovou energii konstatovala, že Írán neplní závazky plynoucí ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Ovšem to byla jen špička ledovce předchozích zjištění, která zahrnovala nepřiznané jaderné aktivity teheránského režimu nebo zrychlující se výrobu vysoce obohaceného uranu, který v žádném případě nemůže být určen k deklarovaným energetickým účelům.
Jestliže tedy víme, že íránský režim 1) léta systematicky krade západní jaderné a raketové technologie využitelné v programu výroby jaderných zbraní, 2) mnoha způsoby porušuje mezinárodní závazky plynoucí ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, 3) provozuje nepřiznané jaderné aktivity v neoznámených jaderných zařízeních a 4) disponuje uranem obohaceným na více než 60 % izotopu 235, jak bychom si vůbec mohli myslet, že to vše napraví a odčiní nějaká nová úžasná diplomatická dohoda?
Takzvaný „Obamův odkaz“, čili multilaterální dohoda o íránském jaderném programu známá pod zkratkou JCPOA, se ve skutečnosti problematice prevence vzniku íránských jaderných zbraní věnovala okrajově.
Cílem amerických vyjednavačů bylo zajistit, aby Írán souhlasil s tím, že výměnou za zrušení mezinárodních sankcí, rozmrazení zadržovaných aktiv a přenechání role regionálního hegemona na Blízkém východě (což byla, mimochodem řečeno, drsná zrada dlouholetých izraelských i saúdských spojenců USA), Teherán nepřekročí stav, kdy jej od získání jaderné zbraně dělí zhruba rok práce jeho vědců a techniků. Jinak řečeno, Obama ajatolláhům slíbil, že jim dá všechno, co vůbec kdy mohli získat, takže už nebude třeba, aby kvůli tomu ještě vyrobili nukleární hlavice.
Součástí špinavého mocenského obchodu s ajatolláhy byla i kompletní zrada syrské opozice a přenechání Sýrie íránskému a ruskému vlivu. A také trapné žvásty, že USA nebudou tolerovat nasazení chemických zbraní Asadovým režimem sponzorovaným Teheránem. Když pak Asad chemické zbraně v masovém měřítku použil proti civilistům, Obama se ze závazků, které zcela dobrovolně převzal, úlisně vykroutil, jen aby mu Teherán jeho milovanou dohodu podepsal.
Pokusy Bidenovy administrativy dosáhnout obnovení dohody JCPOA, kterou Donald Trump v prvním funkčním období vypověděl, za celé čtyři roky nikam nevedly. A nedávná „jednání“, která íránský režim vedl s Bílým domem, zahrnovala výslovné odmítnutí požadavku předat nahromaděné zásoby vysoce obohaceného uranu pod mezinárodní kontrolu.
Co lze tedy realisticky očekávat? Pokud Trump kývne na zoufalé prosby islamistické elity vystrašené kombinací izraelských útoků a dlouhodobé extrémní nepopularity teokratického režimu mezi vlastním obyvatelstvem, výsledkem budou opět jen další kulišárny a podvody. Pokud práce mezinárodních jaderných inspektorů nebude jednoznačně sankcionována hrozící vojenskou silou, znova se dočkáme toho, že ji Teherán bude sabotovat, upírat představitelům kontrolní agentury OSN přístup do oficiálních - a tím spíše nepřiznaných - jaderných instalací.
Zdá se, že se izraelský premiér Benjamin Netanjahu snaží Teheránu vnutit Sophiinu volbu: Buď přežití režimu, nebo pokračování v jaderném programu.
Můžete se nicméně vsadit, že pokud režim osudovou krizi nakonec přežije, bude se chtít tím víc za každou cenu pojistit právě jadernými zbraněmi.
