Článek
Nejdříve rychle zabrousíme do historie. Do 50. let fungovala práva tak, že jakýkoliv štáb, který přijel na sportovní akci a úspěšně ji natočil, si mohl odvézt záznam a zprostředkovat ho svým divákům. To se v 50. letech změnilo s nástupem živého přenosu - přišly první smlouvy ohledně licencí na vysílání sportovních utkání.
V roce 1962 se hrálo finále Mistrovství světa ve fotbale mezi Československem a Brazílií. Štáb USA natočil celý přenos a poskytl ho platícím televizím. U nás se záznam vysílal s dvoudenním zpožděním a s komentářem nahraným v Bratislavě.
Až do posledních několika let všechno probíhalo hladce. S nástupem streamovacích platforem a s rozvojem velkého množství sportů (a tím i nárůstem počtu sportovních přenosů) přišlo prudké stoupnutí ceny vysílacích licencí. Proč je tomu tak?
Motivace k nákupu televizních práv se totiž posouvá. Nejdřív si rozdělme televizní služby do 4 základních typů:
- veřejnoprávní televize (ČT), financována koncesionářskými poplatky a zákonem daným časem na reklamu
- komerční televize (Nova, Prima, …), financovány převážně reklamou
- placené televize (UPC, O2TV, …), financovány prodejem celé programové nabídky a dalších vedlejších produktů
- placené kanály (společnost CANAL+), umožňující placený příjem jednotlivých kanálů
Veřejnoprávní televize se spoléhá na příjmy z koncesionářských poplatků a z malého množství reklam, tudíž je v jejím nejlepším zájmu vysílat události, které přitahují co nejvyšší počet diváků. ČT cílí na věkovou skupinu 15+, čili 8,7 milionu českých občanů –potenciálních diváků. Slovo „potenciální“ ovšem znamená, že událost sledována 300 tisíci reálnými diváky je brána jako velmi úspěšná.
U soukromých televizí to není tak jednoduché. Motivace soukromých televizí je mimo samozřejmého veřejného zájmu i zisk a prestiž. Zisk se v zemi s takto „úzkou“ diváckou skupinou (u většiny televizí užší, než výše zmíněných 8,7 milionu) špatně generuje, proto televize sází na dobré jméno. S přibývající prestiží jsou společnosti schopny se prosadit do sousedních zemí a regionů nebo nabízet vedlejší produkty - v případě O2 mobilní tarify a podobně.
Mezi ziskem a koupí sportovních práv vzniká nesoulad. Komerční televize velmi nadsazují cenu televizních práv a to často nechává ČT bez možnosti účastnit se tendrů. Občas se ale komerční televizi hrubě nepodaří výpočet, který následně resultuje v obří ztráty.
V roce 2008 se poprvé stalo, že ČT nevysílala vrcholný fotbalový podnik. ČT se chystala za práva na vysílání fotbalového Mistrovství Evropy nabídnout 60 milionů korun, ale TV Prima nabídla přibližně 100 milionů. Prima počítala s tím, že po dalších investicích přibližně 20 milionů do celé nové sportovní redakce vydělá kolem 60 milionů korun. Už to je zisk pouhé poloviny částky, kterou byli ochotni investovat, což dokazuje jakou váhu komerční televize přikládají prestiži. Prima si však vydělala pouze 18 milionů. Znamenalo to konec její sportovní redakce a pozastavení sportovní žurnalistiky, které trvá víceméně až dodnes.
Důvod tohoto fiaska je prostý. Analytici špatně odhadli diváckou skupinu. Primu často sledují spíše starší lidé a minimálně v té době Prima rozhodně necílila na skupinu tak širokou jako ČT.
Prestiž je tedy velmi vysoce ceněná a ČT si nemůže dovolit platit tak vysoké částky, obzvlášť za komoditu, která se jí týká jen okrajově. Aby vůbec kanál ČT Sport zůstal významným sportovním kanálem, musí vysílat 24 hodin denně, na rozdíl například od soukromé televize CANAL+. Ta vlastní práva na anglickou fotbalovou soutěž Premier League. Stačí jí vysílat jednotlivé zápasy stále dokola, protože si ji lidé platí pouze na tuto jedinou událost. Pro ČT Sport je však výhodnější vysílat 10 různých událostí než jednu velmi drahou. Zachová si tím diverzitu, relevanci a šíři publika.
Nakonec krátká rekapitulace: Česká televize přichází o práva na některé sportovní události, ale není to způsobeno její neschopností. Faktorů je více, televizních záznamů každým rokem přibývá a exponovaná cena licencí nedává v mnoha případech ČT šanci. ČT v tomto ohledu dělá, co může, a bohužel nic nenasvědčuje tomu, že by se měla situace v příštích letech zlepšit.
Zdroje:
přednáška Roberta Záruby na téma „Televizní práva ve sportu“ v rámci programu Juniorská Univerzita Karlova, 17.10. 2023
