Článek
Začněme úplně od základů. Toto je základní znázornění politického spektra s osami levice-pravice a svobodomyslnost-autoritarismus:
Politické spektrum
Tato osa, nebo spíš osy, zahrnují faktory ekonomické (dimenze pravice-levice) a sociokulturní (svobodomyslnost-autoritarismus). Politologové tuto osu uznávají za lepší a komplexnější oproti jedné (1) ose, která je opravdu velmi jednoduchá. Vypadá následovně:
Zjednodušená politická osa
Tato osa je ovšem považována za problematickou z hlediska simplifikace pestrosti politických názorů (například anarchismus je prakticky nezařaditelný).
Ještě si krátce shrneme rysy pravice a levice. Levice prioritizuje politiku sociální solidarity a jistoty, silný stát, který smiřuje ke splynutí se společností, její základní hospodářskou prioritou je snížení nezaměstnanosti a na sociální úrovni rovnost výsledků a kolektivnost. Pravice prioritizuje soukromé vlastnictví a omezení role státu, hospodářské priority jsou volnost trhu a snižování inflace, na sociální úrovni vnímá rovnost příležitostí namísto výsledků.
Teorie podkovy zjednodušeně říká, že ultralevice (komunismus) a ultrapravice (fašismus) k sobě mají v určitých hodnotách blíže než k centralismu. Na obou spektrech výše jsou zobrazené jako protipóly a daleko od sebe. Na „podkově“ se však konec úsečky „zavírá“ a radikální postoje se navzájem přibližují.
Politické spektrum podle teorie podkovy
Zastánci tohoto konstruktu argumentují například „novým antisemitismem“ - odlišná forma antisemitismu spojovaná jak s krajní levicovou, tak krajní pravicovou politikou, která démonizuje a neuznává stát Izrael. V debatě o této problematice se teorie podkovy vyskytla několikrát.
Dalším příkladem může být aktivista Maajid Nawaz, který v roce 2015 kritizoval radikální levici a pravici za sestavování „seznamů politických nepřátel.“ Řekl, že „ve své snaze o ideologickou čistotu měli Stalin a Hitler více společného, než by si moderní neonacisté a krajně levicoví agitátoři chtěli připustit.“
V roce 2018 vznikla bakalářská práce při Západočeské univerzitě zabývající se aplikací teorie podkovy. Jako krajní levice posloužila KSČM, krajní pravici zastoupila SPR-RSČ (republikánská strana) a střed KDU-ČSL. V abstraktu autor uvádí:
„Ideologická shoda byla hledána na základě postoje k individualismu, svobodě slova, bezpečnosti (vnitřní/vnější), mezinárodní politice a nacionalismu.“
Cituji část závěru této práce:
„Pokud rozeberu jednotlivé body, zjistím, že politické kraje k sobě v tomto případě mají povětšinou blíže nežli k politickému středu. Avšak jsou zde i případy, kdy najdou společnou shodu všechny tři subjekty.“
Autor považuje v závěru práce aplikaci teorie podkovy v tomto kontextu jako úspěšnou. Celá práce rozhodně stojí za přečtení, odkaz na ni je uveden jako zdroj č. [4].
Teorie podkovy bývá samozřejmě kritizována. Podle některých politologů sice strany mohou prohlašovat podobné cíle, ale mají k nim jiné důvody. Francouzská politoložka Nonna Mayer tvrdí, že zastánci opačných pólů spektra mají na většinu věcí protichůdné názory.
Teorie podkovy určitě není platná ve všech případech, ale daří se jí ukázat na shody mezi krajní pravicí a krajní levicí.
Zdroje:
