Článek
Prezident Asociace penzijních společností (APS) Aleš Poklop osočuje z neznalosti a nekompetentnosti uznávaného ekonoma Daniela Münicha (zde). Ten pouze komentoval závěry Národní rozpočtové rady (NRR), ke kterým dospěla při hodnocení výše poplatků, které inkasují penzijní společnosti, a to ve vztahu k výnosům, kterých dosahují jejich investiční strategie. Daniel Münich si přitom pouze dovolil ztotožnit se na základě vlastních zkušeností se závěry NRR, když konstatuje, že penzijní spoření neplní funkci, ke které je určeno (zde).
Je obrana APS na místě? Jsou výsledky penzijního spoření výrazně lepší, než tvrdí NRR a Daniel Münich?
Co podstatného zjistila NRR na základě dat OECD?
Že za období 2010-2020 patří dlouhodobé výnosy našeho penzijního spoření, tedy penzijního připojištění (PP) a doplňkového penzijního spoření (DPS), k vůbec nejhorším na světě. Dokládá to následujícím grafem, kde červený bod vlevo dole patří ČR:
OECD: Graf kvality penzijního spoření v období 2010-2020 v jednotlivých zemích světa
A co podstatného na to říká šéf APS Aleš Poklop?
Především, že dynamické účastnické fondy, které jednotlivé penzijní společnosti nabízejí v rámci DPS, vydělaly za posledních 10 let průměrně 4 % ročně a že překonaly inflaci. Dále se ohrazuje proti tomu, že jsou závěry NRR, které podle jeho názoru vycházejí pouze z dat PP, starší verze DPS, nekriticky přenášeny i na výsledky dosahované v DPS.
Má Aleš Poklop pravdu?
Pravdu má zřejmě v tom, že data, se kterými pracuje NRR a OECD, budou s největší pravděpodobností skutečně pouze daty za PP, když se z grafu dá odečíst výnos asi -0,3 % p.a. Dokument NRR neuvádí, jaká data o našem penzijním spoření byla OECD poskytnuta. Podle našich zjištění je totiž dlouhodobý průměrný výnos penzijního spoření při zohlednění jak PP, kde je nyní uloženo asi 470 miliard Kč, tak DPS, ve kterém je uloženo asi 100 miliard Kč, o něco vyšší, a to +1,3 % p.a. při podílu akcií pod 10 %. V předešlém grafu tomu odpovídá zelený bod. Celkové výsledky našeho penzijního spoření jsou tedy o něco málo lepší, než uvádí OECD ve svém grafu. Stále nás ale zařazují na úplný chvost světového pelotonu.
Dlouhodobý průměrný výnos penzijního spoření jako celku na úrovni +1,3 % ročně je hluboko pod inflací a znamená to, že úspory systematicky ztrácejí na hodnotě tempem 1-2 % ročně.
Z pohledu poplatků, které inkasují penzijní společnosti, proto můžeme říci, že klienti platí nemalé prostředky za to, že jejich úspory penzijní společnosti znehodnocují.
Na správnosti závěrů NRR a Daniela Münicha o tom, že penzijní spoření neplní svoji funkci a že jsou poplatky nepřiměřeně vysoké vzhledem k dosahovaným výnosům, to tedy, přes drobnou chybu NRR, nic nemění. Šéf APS tedy rozhodně pravdu nemá.
Je výnos dynamických účastnických fondů +4 % ročně něčím, čím by se mohla APS chlubit?
Pokud Aleš Poklop desetiletým obdobím, za které dynamické účastnické fondy vydělaly průměrně +4 % p.a., myslí období 2013-2022, pak v něm kvalitní akciové podílové fondy vydělaly +10 až +13 % p.a., jak se můžete přesvědčit na webu srovnejinvestice.cz. Zjistíte zde, že nejlepší dynamický účastnický fond je až na 710 místě z 1.200 otevřených podílových fondů, které jsou nabízeny v ČR a mají historii delší než dva roky!
Pro lepší představu: Pokud by bylo na začátku tohoto desetiletého období investováno jednorázově 100.000 Kč a následně pravidelně 1.230 Kč měsíčně, pak by prostřednictvím dynamických účastnických fondů bylo na konci naspořeno 328.000 Kč, ale prostřednictvím kvalitních akciových fondů by to bylo 500.000 až 630.000 Kč, tedy téměř dvakrát tolik! Jaké rozdíly jsou mezi DPS a kvalitními podílovými fondy při spoření za delší období, o tom píšeme v samostatném článku.
Když porovnáme výsledky dynamických účastnických fondů s tím, čeho lze na kapitálovém trhu dosáhnout, musíme je ve skutečnosti považovat za velmi špatné. Když navíc zohledníme i ostatní smíšené a konzervativní účastnické fondy, které jsou v rámci DPS nabízeny, vyjde nám výnos pouhých +2,9 % p.a.
Za takový výsledek by se měl šéf APS stydět.
Tím spíš když zjistíme, že si penzijní společnosti formou poplatků berou z dosažených výnosů neuvěřitelných 47 %! Přitom u kvalitních akciových podílových fondů je to pouze mezi 10 % a 20 %.
Naše doporučení
Domníváme se, že je nutné považovat členy APS za odborné autority v oblasti investování. Široká veřejnost má proto právo očekávat správu svého majetku, který jim svěřila, s maximální odbornou péčí. Totéž by měly očekávat a důsledně vyžadovat i příslušné státní úřady, když je jistě dlouhodobé kvalitní penzijní spoření se státní podporou ve veřejném zájmu.
APS a její představitelé by se proto měli místo nevybíravých útoků na své kritiky důsledně zaměřit na systematické zkvalitňování výsledků své práce. A to nejen v oblasti výnosů účastnických fondů v rámci DPS, ale měli by rychle něco udělat i s PP. Protože jinak jejich existence ztrácí smysl.
Na základě mnohaletého studia chování podílových fondů se domníváme, že hlavním důvodem dlouhodobě nízkých výnosů DPS je přehnaná snaha tlumit rizikovost účastnických fondů pomocí vysokého podílu konzervativních nástrojů a používáním některých technik jako jsou strategie životního cyklu nebo různé garance. Podrobné informace k těmto problémům jsou uvedeny na webu srovnejinvestice.cz.
Co se týče PP, jeho velmi nízké výnosy jsou sice přímým důsledkem znění zákona, ale z vlastní zkušenosti víme, že členové APS nevyvíjejí žádnou významnou aktivitu s cílem převést co nejvíce klientů od PP k DPS, přestože Aleš Poklop ve svém článku tvrdí opak. Jeho poznámku, že nikoho nemohou k přechodu z PP do DPS nutit, vnímáme jako alibi, které má zastřít buď neschopnost, nebo neochotu nabízet kvalitní spořící produkty.
Svůj názor opíráme o zkušenost z naší praxe, kdy jsme se nesetkali s klientem, který by odmítl přejít od PP k DPS. Pro takovou změnu postačovalo poskytnout mu jasné a srozumitelné argumenty. Celá řada z nich ale vidí, že ani v DPS úspory nerostou tak, jak by mohly. A to už se vysvětluje obtížně.
Naději pro naše klienty představuje záměr vlády poskytnout stejnou státní podporu, která dnes směřuje do penzijního spoření a životního pojištění, i klasickým investicím. Považujeme to za nejlepší způsob, jak dramaticky zvýšit konkurenci v oblasti dlouhodobého spoření na důchod, což nutně povede k jeho zkvalitnění.
Čeští střadatelé si určitě zasloužili, aby se kvalita jejich spoření na důchod blížila spíše té holandské, než té surinamské. Může se proto ukázat, že drahé a nekvalitní penzijní společnosti už nikdo potřebovat nebude.
