Příspěvek zaměstnavatele pro náročné profese starší zaměstnance nepoškodí

Připomeňme si, že důvodem této změny byla obava části vládních poslanců, že nebude pro dřívější důchody 120 tisíc zaměstnanců ve 3. kategorii ve státním rozpočtu dostatek prostředků. Proto se nakonec dohodli na tom, že pro ně najdou zdroj nový, a to povinný příspěvek zaměstnavatelů, kteří občany v náročných profesích zaměstnávají. O tom, jak by takové řešení mohlo vypadat, jste se mohli dočíst zde.

Situace je taková, že vládní politici občanům slíbili, že ještě nejpozději v příštím roce schválí změny, které by umožnily odchod do dřívějšího důchodu i těm pracovníkům ve 3. kategorii, kterým to bylo přislíbeno v původním vládním návrhu.

Kritika ale neutichla, nyní se soustředí třeba na to, že není nic připraveno a bůhví, jak to vůbec dopadne. Přitom princip příspěvku zaměstnavatele je velmi jednoduchý (zde) a na splnění slibu se už intenzivně pracuje.

Ano, detailní návrh ještě neexistuje, to je pravda. Proto je ale poměrně úsměvné, že kritikové a oponenti už přesně vědí, že toto dosud neexistující řešení poškodí starší zaměstnance, kteří by na dřívější důchod měli mít nárok.

V čem má ono poškození spočívat? V úvaze, že pokud bude povinný příspěvek zaměstnavatele posílán do 3. důchodového pilíře, ze kterého má být dřívější důchod financován, pak ti, co do něho mají jít už za pár let nebo měsíců, si nic pořádně nenaspoří.

Tato úvaha je samozřejmě naprosto správná. Kritikové by však měli vědět, že změny tohoto typu vždycky vyvolávají potřebu řešit i takzvaná přechodná období. To jsou časové úseky, ve kterých nemohou být, například z časového důvodu, splněny všechny předpoklady pro řádné fungování navrženého řešení. V takovém přechodném období pak platí upravená pravidla, která zajistí, aby nebyl nikdo na svých právech ošizen.

A jak se to dá řešit v našem případě? Velmi jednoduše, například tak, že nedostatečné úspory by dorovnal stát. Ukážeme si to na konkrétním příkladu:

Zaměstnanec v náročné profesi má nárok jít za 5 let do důchodu, a to o 1 rok dříve. Vydělává 30.000 Kč hrubého a měl by mít tedy nárok na nekrácený důchod ve výši 19.300 Kč. Ve 3. pilíři by proto potřeboval mít naspořeno alespoň 12krát 19.300 Kč, což je 231.600 Kč.

Když mu bude zaměstnavatel po dobu 5 let posílat do spořicího produktu 1.200 Kč měsíčně, což jsou 4 % z jeho hrubé mzdy, pak bude mít po 5 letech při výnosu 2 % ročně naspořeno 76.000 Kč (například zde). To by mu ale stačilo jen na 4 měsíce dřívějšího důchodu. Proto mu prostředky na zbylých 8 měsíců poskytne stát.

A čím delší dobu do důchodu bude mít, tím méně peněz bude potřeba dodat ze státního rozpočtu.

Uvažuje se ale i o variantě, že by se příspěvek zaměstnavatele nepočítal z hrubé mzdy zaměstnance, ale z průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství, která je aktuálně téměř 49.000 Kč. Potom by například při spoření 10 let do spořicího produktu s výnosem 5 % ročně bylo naspořeno 300.000 Kč.

A náš zaměstnanec s hrubou mzdou 30.000 a s nárokem na dřívější odchod do důchodu o jeden rok by na něj měl naspořeno o téměř 70.000 víc, než by dostal v případě, že by se příspěvek zaměstnavatele posílal do 1. důchodového pilíře, jak se v původním vládním návrhu předpokládalo. A stát by navíc na jeho dřívější důchod nemusel dávat ani korunu.

Tyto příklady ukazují, jak obrovskou výhodu bude mít povinný příspěvek zaměstnavatele pro zaměstnance v náročných profesích i pro stát:

A dobrá zpráva na závěr:

Žádný z kritiků se nevyjádřil, že by byl povinný příspěvek zaměstnavatele v zásadě špatným řešením. Svojí kritikou v podstatě poukazují na známé dílčí problémy, které je ale možné vyřešit, jak jsme si na konkrétních příkladech ukázali.

To dává velkou šanci, že by mohla být na povinném příspěvku zaměstnavatele široká politická a odborná shoda, a příslušné změny by mohly být přijaty velmi rychle.