Článek
Už v dětství jsem mívala myšlenky plné úzkosti nad tím, až někdo z blízkých odejde.
Ve dvaceti letech jsem objevila knihu „Na tenkém ledě“, od výborné herečky Shirley Maclain, a díky ní se mi změnil pohled na to, čemu jsem doposud věřila, či nevěřila. Shirley v knize píše o minulých životech, channelingu a o věcech, které nás přesahují. Píše o tom, jak moc se sama bránila tomu všemu věřit. Ale okolnosti a situace v životě, které se jí staly, ji nakonec donutily uvěřit.
Delší dobu jsem se sama o tato témata zajímala, až jsem si jednou řekla, že bych si měla život se svými blízkými užít dokud tu všichni jsme, a přestala jsem se tím zabývat.
Dokud nepřišla obrovská rána.
A nedonutila mě vrátit se zpět. Po dlouhé nemoci nám „odešel“ táta.
Děkuji té obrovské síle, která se nazývá Láskou. Děkuji za to, že mi ta síla dovolila být společně se sestrou v posledních chvílích táty na této zemi. Jsem za to každý den vděčná, a to z celého srdce.
Ale bolest, která krátce poté přišla, byla obrovská. Nechtěla jsem žít, ztratila jsem smysl života. Říkala jsem si, proč tu ještě být? Čekat až odejde někdo další? To už bych nepřežila. Moje pocity jsem neměla jen uvnitř sebe, ale dávala jsem je velmi jasně najevo i navenek. A kolikrát jsem tím i ubližovala mým nejbližším.
Ale…
Ale cítila jsem se i nepochopená. Nepotřebovala jsem slyšet slova jako: „všechno spraví čas“, nebo „byl nemocný“.
To vše mě spíše přivádělo k ještě větší bolesti a vzteku. Vždyť to byl přece táta, kterého jsem měla a mám ráda. Tady jde o to, co člověk cítí. Nejde o okolnosti. Potřebovala jsem jen pochopení, že je přece v pořádku, že cítím tu obrovskou bolest. Protože Láska se neodvrací.
A v pořádku to bylo.
Potřebovala jsem si tou bolestí prostě projít se vším všudy. Protože kdybych si jí neprošla a nechala ji odsunutou, zůstala by velmi hluboko zaseknutá v mé duši. Stále to bolí, stále chybí a vždy to tak bude. Ale díky tomu, že jsem si tím vším prošla, jsem se svým způsobem i léčila. Jsem z hloubi duše přesvědčená, že nejen smích, ale i pláč léčí. A to doslova.
Kdybych měla popsat své pocity.
Všechny jsem je našla v jedné úžasné knize: „Je v pořádku, že nejsi v pořádku- od Devine Megan.“ Nic tak nevystihlo to, co jsem cítila, jako tato kniha. Ta kniha mluví za mě.
Dnes už chci žít dál. Ať už vím, že obrovské rány mohou znovu přijít, do té doby chci žít. Miluji život. Ten krásný a jedinečný život. I když je v mé duši stále i bolest, je tam i mnoho Lásky a vděčnosti.
A ať už je to jakkoliv, vím jedno, a tím jsem si naprosto jistá…
Miluji Vás a vždy budu. Navěky.
