Článek
Co tady občas čtu, je mi z toho dost špatně. Samé snahy. Poučky, jaký být a nebýt rodič. Jestli mám takovou nebo helikoptérovou výchovu apod. No víte, ta otázka, spíš než jak vychovat správně dítě, zní jak být správný rodič.
Rodičem se člověk nenarodí, rodičem se člověk stává. A jak se člověk snaží sebevíc, vždy se najde někdo, kdo styl výchovy, mluvení s dětmi, chování ve společnosti, procházení se s kočárkem odsoudí, že je to špatně.
Dle mého názoru: neexistuje žádná pomůcka ani žádný zaručený recept na dobrého rodiče.
Všichni se snaží: narodit se, žít, vyrůst, pracovat, založit rodinu, snažit se vychovat jedno, dvě nebo deset dětí, užít si život, stáří a umřít.
Je to tak, a proto si myslím, že každý zodpovědný rodič se někdy ve svém životě podívá na recepty pro zdravá jídla, aby mohli vařit dětem. Podívají se na články o miminkách, naučí se řád škol a školek, telefonní seznam v mobilu má čísla škol, školek, různých lékařů, hlavně pediatra, pohotovosti a zubaře. Vždy u sebe mají pití, plyšáky, vlhčené ubrousky, plínky navíc a náhradní oblečení. Sušenky, bonbóny na uplacení, jídlo, lahev, termosku s vodou a sušené mléko. Peníze na uplacení ředitele školy, když má jeho dítě dostat ředitelskou důtku. (To je vtip).
Rodiče, ty správní milující rodiče, co se stali matkou a otcem dobrovolně a chtěně se o své potomky starají tak, jak nejlépe umějí. To, že to občas není úplně „in“ nebo podle doporučení, neznamená, že je to špatně.
Dítě vyroste v sebevědomého člověka, který měl dostatek lásky, péče a kolikrát i benevolence. Za to příručkové děti jsou dětmi zakřiknutými a nakonec vyrostou v psychicky labilní jedince.
Prostě, všichni se snažíme. My opravdoví rodiče. Můj názor.
Všem krásné dny plné úsměvu a radosti.
