Článek
Sestra mé babičky měla to štěstí, že byla nedávno umístěna do velmi příjemného domu s pečovatelskou službou. Dostala malý byt s výhledem do zeleně hned v přízemí. Balkón si hned po nastěhování vyzdobila truhlíky s muškáty a začala se pomalu rozkoukávat.
Během několika dní se seznámila s ostatními ženami. Mužů je v domě jen málo a babiček se většinou straní. Jako životem zkušená osoba byla teta při navazování styků opatrná. Umínila si, že si kamarádky bude vybírat a k tělu si připustí jen hodné holky. Hlavně žádné drbny, protože takových si užila dost.
Časem se více spřátelila s Květou a Vlastou. Stejně jako ona, byly obě vdovy a měly i podobné životní osudy. Scházely se denně na lavičce nebo u jedné z nich v bytě. Sem tam něco upekly a bylo jim spolu dobře.
Má teta je silně nedoslýchavá, a proto nosí sluchadlo. Sama o sobě tvrdí, že je hluchá jako poleno, umí však skvěle odezírat. Když se vám dívá na ústa, ví přesně, co říkáte.
Minulý týden se jí stalo neštěstí, neboť naslouchátko ztratila. Občas se přihodí, že vypadne z ucha třeba při oblékání. Bohužel, pokud si toho hned nevšimnete, nastává zběsilé hledání. Teta pátrala nejprve sama, později se ochotně zapojily i Vlasta s Květou. Byla to opravdová záhada.
Během akce se však teta na chvíli zastavila, aby si narovnala záda. Spočinula tak zrakem na kamarádkách hledajících v malé kuchyňce. Ač téměř neslyšící, díky odezírání zjistila, že ji děvčata tiše pomlouvají. „Koukej na tu pavučinu. Divím se, že si to neuklidí,“ pravila Vlasta. „Nádobí od rána taky ještě nemá umyté, to já bych nesnesla,“ přidala se Květa. „Stejně to mezi těmi jejími dečkami nenajdeme, akorát to chytá prach.“ Teta zůstala jako opařená. Neřekla nic, ale po chvíli skupinku rozpustila se slovy: „Už to sluchátko nehledejte, ono je to tak lepší.“ Ženy nechápavě pokrčily rameny a odešly.
Teta našla nakonec pomůcku zapadlou do tašky u chodítka. Řeší však od té doby dilema. Má se přestat s děvčaty stýkat? Bude se mít pak s kým bavit? Nechce tu být sama.
