Článek
Podle ankety náležící ke článku Seznam Zpráv ze dne 24.6.2024 s názvem Stát přestane tolerovat bití dětí. Budou smět rodiče potomkům zakázat mobil?, si drtivá většina českých rodičů stojí za provozováním násilí na vlastních dětech. Je naprosto šokující, kolik z nás nepokrytě přiznává svou naprostou neschopnost vychovat další generaci lidí bez pohlavků nebo vařečky.
Podle všeobecně rozšířeného názoru je prý jedna facka lepší než deset minut vysvětlování. Ale je to pravda? Lidé svůj neochvějný postoj často zdůvodňují vlastními zkušenostmi z dětství. Na tátovu napřaženou ruku údajně vzpomínají s láskou a stejným dobrem chtějí proto oblažit i své potomky. Jedná se však o čirý alibismus. Rodiči, jemuž se nepříčí uhodit dítě, je jistě milejší ušetřit si oněch důležitých deset minut pro sebe. Navíc je velmi pravděpodobné, že takový člověk ani rozumně nic vysvětlit neumí. My dospělí už víme, co dělat a co ne. Proč nepomoci dětem citlivým rozhovorem pochopit to, co nám je už jasné. Nebo snad facka umí mluvit?
Je důležité uvědomit si, že zlo nikdy nezplodí dobro. Jen frustraci a strach. Přitom hlavním důvodem násilí na dětech je ve většině případů potřeba kompenzace vlastních mindráků. Bili nás rodiče? Smáli se nám spolužáci? Nedaří se nám v životě? Vozí se po nás šéf? Nyní přišla naše chvíle. Máme jedinou možnost dostat se na vrchol a zažít pocit svrchované moci. Zákon padajícího exkrementu v tomto případě zafunguje zcela bezpečně. Ten nejmenší a nejslabší schytá všechno a za všechny.
Spatříme-li na ulici ustrašeného psa se staženým ocasem, hned je nám jasné, že ho bijí. Litujeme ho a spíláme jeho krutému majiteli. Když partner ublíží partnerce, protože se podle něj špatně chová, čeká ho policejní vyšetřování, případně soud. Bezbranné dítě však nikdo neochrání. Jak je celá věc absurdní! Když smíme fyzicky trestat své potomky, proč nesmíme zbít třeba svoji babičku? Protože stará paní už nepotřebuje vychovávat?
Rodiče se rádi schovávají za pro ně nenapadnutelný fakt, že oni to přeci myslí dobře. Smutné je, že pod maskou onoho dobra je skryto násilí. Každý zodpovědný dospělý by proto měl být schopen svůj názor napadnout a zpochybnit. Pokud má ovšem své dítě rád. Vždyť každé miminko je zprvu hodné a milé. Všechny jeho ošklivé zvyky a chování vznikly pouze vinou rodičů, neboť ho od prvních krůčků nevedli správně.
Každý by chtěl mít šťastné a dobře vychované dítě, s nímž si skvěle rozumí. Nic však není zadarmo. Absolutní nevýchova nebo naopak bití rozhodně nic neřeší. Zlatá střední cesta vede někde uprostřed. Příklad ze světa zvířat si také určitě neberme. Neohánějme se faktem, že samice svá mláďata také fyzicky trestají. To bychom mohli rovnou říci, že samci zabíjejí a žerou potomky svých rivalů, a proto je na místě je napodobovat.
Je důležité, aby mladí lidé na rodinu pomýšleli až ve chvíli, kdy ucítí, že nechtějí děťátko jen kvůli zažitým zvykům nebo tlaku společnosti. Dítě potřebuje náš čas a nekonečnou trpělivost. Samo se na svět nepřivedlo a rodiče jsou jediní, koho na světě mají.
Proto, prosím, mějme slitování. Děti si přejí naši lásku, ne alibistické bití. Budou nás mít rádi, i když jim budeme ubližovat. Nemohou si pomoci, příroda to tak zařídila. O to bolestnější jsou pro ně rány od těch, které bezmezně milují. V porodnici jsme kvůli nim štěstím brečeli. To, že později třeba zlobí, je však jen naše zásluha. Tím spíš, když své bití obhajujeme slovy, že děti jsou přeci náš majetek.
