Článek
S mladou maminkou Bárou jsem se seznámila v posilovně, kde v rámci novoročního předsevzetí bojovala s několika nadbytečnými kily. Když jsme se trochu sblížily, vyrazila mi dech upřímným postesknutím.
„Na rotopedu pro dnešek končím,“ vydechla unaveně a přidala šokující vysvětlení. „Všechno mě tam dole bolí. Však už se chystám na labioplastiku.“ Opatrně jsem se zeptala, zda skutečně mluví o choulostivé plastické operaci, o níž sním již léta. Bára významně přikývla. Následoval důvěrný rozhovor, během něhož jsem zjistila, že se moje nová kamarádka dlouhodobě potýká s podobnými problémy jako já.
Již během dospívání jsem došla k závěru, že se mi mé intimní partie nelíbí. V té době jsem si však myslela, že podobně vypadají všechny dívky. Byla jsem v šoku, když jsem zjistila, že tomu tak není. Větší malé stydké pysky se tak v následujících letech staly příčinou mého sníženého sebevědomí. Do školních sprch jsem vždy vstupovala až ve chvíli, kdy ostatní dívky odcházely. Své první milostné sblížení jsem donekonečna odkládala a stejně tak jsem se bránila návštěvě ženského lékaře. Korunu tomu však nasadila jedna spolužačka, když mi důvěrně pošeptala:„Milena je znetvořená. Má tam něco navíc.” V té chvíli by se ve mně krve nedořezal. Časem jsem však svůj vzhled jakž takž přijala a hrála s kartami, které mi byly dány. Nic jiného mi ostatně nezbývalo.
Můj problém bohužel nebyl pouze estetický, ale omezoval mě i v běžném životě. Kdo to sám nezažil, neuvěří, jak nepříjemné stavy může způsobit třeba nošení přiléhavého spodního prádla nebo obyčejná jízda na kole. O chirurgickém zákroku, jenž by mi pomohl, jsem však nikdy reálně neuvažovala. Do doby, než jsem potkala Báru.
Jednoho dne mi kamarádka krátce zatelefonovala:„Tak už to mám za sebou. Klidně do toho jdi.“ To byla přesně ta slova, která jsem potřebovala slyšet. Pokud jsem do té doby s operací váhala, po setkání s Bárou jsem již měla definitivně jasno. Něco si našetřím a dám si dárek, který mi bude opravdu prospěšný. Úprava stydkých pysků je zákrok zcela bezpečný, rychlý a zbaví mě mnoha trápení. Základní rekonvalescence trvá jen pár dní a k plné fyzické zátěži a sportu se budu moci vrátit po čtyřech týdnech.
Svou zpověď směřuji k ženám, které stejně jako já řeší intimní problém, o němž se nemluví. Nemusíme trpět ani se omezovat. Pohodlí a dobrý pocit z vlastního těla si přeci zasloužíme všechny. Stačí sebrat odvahu, nadechnout se a jít do toho. Čím dříve, tím lépe. Naše vnitřní spokojenost se jistě pozitivně odrazí v mnoha aspektech našeho života.
