Článek
Ačkoli mám z mládí se stanováním bohaté zkušenosti, dnes již při dovolené volím raději ubytování s pohodlnou postelí a peřinou. Kvůli synovi jsem se však loni překonala a strávila s ním několik nezapomenutelných dní v jednom příjemném kempu u vody.
Vytáhla jsem z komory plynový vařič, zkontrolovala, zda můj starý stan nesežraly myši a pak už jsme odhodlaně vyrazili za dobrodružstvím. Musím uznat, že jsme si to náramně užili. Koupání, výlety i večerní grilování. V září syn dokonce dostal jedničku ze slohové práce, v níž barvitě popsal, jak jsem denně vyháněla ze spacáku armádu škvorů.
Ve volném čase vedu výtvarný kroužek, který navštěvují hlavně děvčata. Tři kluci, včetně mého syna, vytvořili proti jejich přesile pevnou koalici. Tento týden si děti během tvoření povídaly o tom, kde stráví prázdniny. Jejich nevinný rozhovor se však časem stočil do nepříjemné roviny.
„Já budu u babičky a potom všichni letíme na Krétu,“ vyprávělo copaté děvčátko. „Tam už jsme byli,“ sebevědomě se usmála její kamarádka. „Letos máma vybrala Sicílii.“ „My pojedeme zase do Chorvatska,“ otráveně se ušklíbla třetí dívka, zatímco umývala od barev špinavé štětce. „To máš ještě dobrý, představ si, že máš chodit s batohem po Rumunsku,“ konejšila ji další slečna. Ostatní děti podezřele mlčely.
„A co ty, kam pojedeš?“ Těmito slovy byl nečekaně dotázán jeden z chlapců. „Pod stan a na kolo,“ zazněla jeho upřímná odpověď. „Nevěděla jsem, že jste tak chudí,“ neskrývala copatá dívka své pohoršení. Dříve, než jsem mohla zasáhnout, vstoupil do rozhovoru můj syn. Vycítil trapnost situace, a proto okamžitě přispěchal kamarádovi na pomoc: „My náhodou taky jezdíme stanovat. Viď, mamko?“ Souhlasně jsem přikývla. Zamlklým dětem se v tu chvíli rozvázal jazyk. Vyšlo najevo, že mnoho z nich tráví prázdniny pouze v tuzemsku a vůbec jim to nevadí.
Na děti se za jejich vyhrocené názory nemůžeme zlobit. Vždyť většinou jen opakují slova svých blízkých, kteří si ani v dospělosti neuvědomují, že peníze nejsou všechno. Nikoho dnes nezaráží, že kolem financí se točí celý svět. Smutné však je, že tyto otázky řeší i ti, kteří by zatím měli mít úplně jiné starosti.
Bohužel, není v mých silách v tomto ohledu něco podstatného změnit. Ráda bych tu však alespoň oprášila dvě známé pravdy. Že dražší zážitek nemusí být nutně lepší a usínání pod širákem nebo párek opečený na ohni se směle vyrovnají rozpálené mořské pláži. Zvláště pak, když jsme s někým, koho máme rádi. Ti, kdo vědí, o čem mluvím, má slova jistě potvrdí.
