Článek
Václavským náměstím zaplněným českými vlajkami se ozývá pískot a bučení. Na pódium se zdrceně souká Petr Fiala, popoháněn lidovými milicemi.
„S okamžitou platností podávám demisi vlády…“ souká ze sebe se sklopenou hlavou.
Lid propukne v jásot. Shromáždění protestující stahují hrozící pěsti a začínají se vřele objímat. Sluneční paprsky prorazí těžký příkrov mraků a horizont protne duha.
„Dokázali jsme to! Vláda už nás nebude ožebračovat!“ zajíká se Vojtěch.
Dnes již bývalý premiér s pohledem upřeným do země, neschopen podívat se davu do očí, pokračuje: „Propustíme statisíce státních úředníků…“
Mirek se rozzáří v bezelstném a bezzubém úsměvu. „Ano! Konečně bude dost peněz v rozpočtu a všichni dostaneme spravedlivě zaplaceno!“
Dle názorů v diskuzích a zejména ve skupinách, které jsem infiltroval na sociálních sítích, soudím, že toto je onen vlhký sen části naší populace, která vystudovala ekonomickou katedru na Vysoké škole života. Obor Alternativní tvorby mzdy v soukromém sektoru.
Lidé, kteří nežijí v alternativní realitě, naopak zastávají názor, že výši mzdy v soukromém sektoru nemá pod palcem stát. Dle běžných mainstreamových pouček mzdu poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci za vykonanou práci. Výše mzdy závisí na ekonomickém výkonu firmy, a jak se na něm jednotliví zaměstnanci podílí. Tudíž je pochopitelné, že dělník u linky dostane nižší odměnu než projektant nebo že v prosperujícím podniku budou mzdy na stejné pozici vyšší než ve firmě, která je jednou nohou v hrobě.
Konkurence levnou pracovní silou
Jsme tedy obětí manažerů a majitelů firem, kteří se rozhodli naši práci ohodnotit nedostatečně? To není tak jednoduché. Důležitý je aspekt ekonomického výkonu dané firmy a její přidané hodnoty.
Nedávno jsem četl článek ohledně neradostné situaci české ekonomiky. Článek poukazuje na to, že česká ekonomika zažila boom díky pracovní síle, která byla dobře technicky zdatná, ale zároveň velmi levná v porovnání se západní pracovní silou.
Proto jsme byli velmi dobrým partnerem pro západní ekonomiky (zejména tu německou), které v nás viděly výborné subdodavatele, díky kterým mohou ušetřit. Tato závislost nám umožnila zažít onen popisovaný boom, kdy i při klesající nezaměstnanosti násobně rostla volná pracovní místa, což vyvolalo tlak na mzdy. Firmy tak byly donucené zvedat mzdy, i když tomu neodpovídal růst produktivity – ono zmiňované přetahování se o zaměstnance.
„Každý by dnes chtěl mít doma televizi, auto, internet a mobily. A dokonce jezdit na dovolenou. Ročně! A víte, co je na tom nejhorší? Že to požadují obyčejní dělníci! Nepochopitelná a naprosto zvrácená doba. Firma nemá výsledky a oni si budou diktovat…“
Tento úryvek bohužel není výplodem mé fantazie, ale reálný a vášnivý rozhovor, který jsem před několika lety nedopatřením odposlechl od skupinky sedící pár stolů ode mne. Záhy jsem se dozvěděl, že tito pánové, kteří se tak podivovali nad mzdovými nároky dělníků, byli členové managementu nějaké tuctové firmy.
Bezesporu tuctové firmy, která se hrdě prezentovala svou jedinou konkurenční výhodou – levnou pracovní silou. Problém je pak, co to s danou firmou udělá, když přijde o to jediné, v čem byla dobrá.
Neschopnost využívat dotace
A to přitom měly naše firmy dostatek příležitostí zlepšit svou konkurenceschopnost díky dotacím z Evropské unie, které byly určeny právě pro tento účel – investice do rozvoje a inovací, aby byly konkurenceschopné po technologické stránce.
Pokud firmy tuto podporu nečerpaly a spoléhaly na to, že nízké mzdové náklady budou mít navždy, je to smutné.
Pokud ale firmy čerpaly desítky či stovky milionů korun a stále jsou po technologické stránce naprosto nekonkurenceschopné, je to zarážející a vyvolává to otázky, na co konkrétně tyto prostředky použily…
Čeká naši ekonomiku restart?
Vypadá, že v době růstu se české firmy (omlouvám se za zobecňování) rozhodly, že nehodlají inovovat a rozhodly se pokračovat v trendu subdodavatelů, kdy vše vsadily na levnou pracovní sílu. A když jim teklo do bot, očekávaly že stát jim pomůže a přihraje nějakou pomoc či dotaci.
Dá se očekávat zlepšení? Nejsem ekonom, ale pokud v době růstu a dostatku dotačních prostředků české firmy zaspaly, nedá se očekávat, že v době stagnace (v lepším případě) se situace napříč ekonomikou zlepší.
Spíš to vypadá na krach dlouhodobě nekonkurenceschopných zaostalých firem, zvýšení nezaměstnanosti a snížení počtu volných míst, což povede ke snížení tlaku na růst mezd. A tudíž snad restart ekonomiky. Jen doufám, že si vlastníci firem uvědomí, že díky globalizaci ekonomiky není rozumné znovu vsázet vše na levnou pracovní sílu.
Rád se budu mýlit.
Zdroje:
