Povolení útoků na ruská území nepřinese ani apokalypsu ani zázrak

Americký prezident Joe Biden učinil pro mnohé nečekaný krok, když zmírnil omezení týkající se použití zbraní dlouhého doletu proti cílům uvnitř Ruské federace. Konkrétně umožnil Ukrajině nasadit taktické balistické střely ATACMS s maximálním doletem až 300 km jako reakci na ruskou eskalaci, v níž se do války zapojují tisíce severokorejských vojáků.

Tento krok vyvolal řadu hektických reakcí na obou stranách barikády. Jedni s radostí oslavovali peklo, které agresor na bojišti zažije, zatímco druzí poraženecky skláněli hlavy a poukazovali na to, že je příliš pozdě na to, aby toto povolení změnilo situaci. Další skupina pak hlasitě bědovala nad počátkem třetí světové války, blížící se jadernou apokalypsou a neodvratitelným zánikem lidstva.

Blíží se třetí světová válka

Rusko a výhrůžky třetí světovou válkou, jadernou odvetou či nukleární válkou patří k sobě už od počátku invaze nerozlučně jako Jerry a Tom. Prezident Putin takřka ihned poté, co rozpoutal agresivní válku, zlověstně pohrozil Západu, že kdokoliv mu bude stát v cestě, uvidí následky „jaké jste ještě ve své historii neviděli“. V následujících dnech dal rozkaz uvést jaderné zbraně do zvláštní pohotovosti.

Poté se střídala jeho apokalyptická vyjádření s výhrůžkami různých představitelů Státní dumy, prokládaná hrozbami o vymazání toho či onoho státu z povrchu země v různých propagandistických seancích na státem kontrolovaných televizních stanicích.

Jadernými výhrůžkami však nejvíce proslul místopředseda Rady bezpečnosti Ruské federace Dmitrij Medveděv, který snad každý druhý týden přicházel s novými nepřekročitelnými červenými liniemi. Dodávky zbraní, munice, sovětské techniky, západní techniky, moderních zbraňových systémů, úspěch ukrajinské protiofenzivy, útok na Krym, možnost ruské prohry…vše by dle něj vyvolalo nejen hněv (a neskutečné mrzení), ale i hrozbu nukleární apokalypsy.

Vzhledem k tomu, že nám i přes nespočet vášnivých hrozeb stále za okny nerostou atomové hřiby (zejména po srpnu 2024, kdy Ukrajinci v německých a britských tancích napochodovali do kurské oblasti), je zřejmé, že se jedná pouze o typický příklad jaderného odstrašování.

Zrušení omezení pro střely dlouhého doletu bude těžko představovat takovou eskalací, kterou by si Rusko na mezinárodní scéně obhájilo. Zejména když se do války na jeho straně zapojilo až na 10 tisíc severokorejských vojáků a když k útokům na ukrajinské území využívá například i severokorejské balistické střely KN-23 s odhadovaným doletem až 900 km.

ATACMS vypráší ruské okupanty z Ukrajiny

Stejně jako nikdy nekončící obavy z eskalace, rozpoutání třetí světové války a naprostého vyhlazení lidstva jadernou zimou, se i nepřiměřená a naprosto nereálně optimistická vyjádření objevují s železnou pravidelností. Videa zobrazující Kerčský most či Kreml v plamenech jsou sice chytlavá, ale pravděpodobně nebudou ničím jiným než zbožným přáním.

Obdobně jako v mnoha předešlých případech se totiž jedná o klasickou západní strategii, která charakterizuje pomoc Ukrajině – příliš málo a příliš pozdě.

Ukrajina se snažila dlouhé měsíce vyjednat zrušení omezí pro zbraně dlouhého doletu pro zničení zejména vojenských letišť, která byla pod spolehlivým západním protiraketovým deštníkem. Právě z těchto letišť startovaly letouny, které dennodenně zasypávaly ukrajinskou obranu klouzavými pumami a umožnily Rusku převzít iniciativu.

Přesto Spojené státy neustoupily. Obrat Bidena tak přichází až v době, kdy Rusko stáhlo drtivou většinou svých letadel na území, která jsou mimo dostřel raket ATACMS. Nejspíše v očekávání, že k podobnému kroku stejně jednou dojde.

Je příliš pozdě, ATACMS nebude mít žádný vliv

Zdá se, že nejblíž pravdě budou ti, kteří jsou ve svých předpovědích nejvíce pesimističtí. Přesto jsou předem poraženecké řeči stejně mylné jako přehnaně optimistické scénáře.

Ano, ruské letectvo je z větší části mimo dolet západních balistických střel, které má Ukrajina k dispozici. I přesto však stále zůstává dostatek cílů, jejichž zničení by bylo pro Rusko dosti bolestivé. Institut pro studium války (ISW) v reakci na projednávanou možnost zrušení omezení kvůli úspěšné kurské ofenzivě poukázal na nejméně 245 cílů na území Ruského impéria, které jsou v doletu střel ATACMS. Kromě letišť to zahrnuje vojenská velitelství, základny, výcviková centra, sklady munice, materiálu, zbraní, techniky a logistické uzly.

I když se nyní jeví, že Ukrajina dostane zelenou pouze pro útoky na vojenské cíle na území kurské oblasti, kde ruští a severokorejští soudruzi podnikají protiofenzivu proti zakopané ukrajinské armádě, střely ATACMS mohou sehrát životně důležitou roli. Ať už půjde o ničení skladů, základen, velitelství, logistických tras či útoky proti většímu uskupení ruských a severokorejských vojáků.

Ani apokalypsa, ani zázrak

Vzhledem k tomu, že Rusko s největší pravděpodobností počítalo, že ke zrušení omezení dojde, přesunulo své letectvo v několikaměsíčním předstihu mimo oblast doletu raket. Těžko se tedy jedná o záminku ke třetí světové válce. Například i proto, že Rusko samo využívá k útokům na území Ukrajiny severokorejské balistické střely a situaci dále eskaluje zapojením severokorejských vojáků.

ATACMS není ani bájnou a všemocnou zbraní, ze které by ukrajinská armáda mohla pálit jako zběsilá a kosit okupanty napravo nalevo, jako na Divokém západě. To platí i vzhledem k tomu, že zásoby těchto raket jsou spíše mizivé než nevyčerpatelné.

Není však potřeba předem odsuzovat toto rozhodnutí a považovat ho za zbytečné. I když přichází v době, kdy už nebude mít takový účinek, stále se jedná o další zbraň, která způsobí agresorům nemalé potíže v oblasti techniky, materiálu, lidských sil a morálky.

Žádná zbraň není všemocná

I oslavovaný a velebený HIMARS nedokázal vyhrát válku, ale umožnil Ukrajině zasahovat dříve nedosažitelné cíle v týlu nepřítele, což nakonec přispělo k úspěšné protiofenzivě u Charkova a k osvobození Chersonu. Podobně rakety Storm Shadow, které sice nevyhnaly okupanty z Krymu a nezničily Kerčský most, ale společně s ukrajinskými drony přispěly k vypráskání černomořské flotily.

Žádná zbraň sama o sobě válku nevyhraje – ať už jde o Leopard, Abrams, F-16, HIMARS nebo ATACMS. Přesto hrají svou roli v konfliktu, a pokud vůle Západu vytrvá a nebude přicházet „příliš málo a příliš pozdě“, bude Rusko nuceno přehodnotit své plány o podrobení Ukrajiny. Možná tak přijde na řadu vytoužený mír, který nebude sloužit pouze jako záminka pro přezbrojení a další vojenský konflikt, který bude mít parametry na to, aby přerostl v globální válku.