Článek
Tak nevím, ale vážit si starého člověka v dnešní době je trošičku nadlidský úkol. Nejen, že už není důchodce jako důchodce, ale nakonec, jeho skromnost se bohužel vidí jen zřídka.
Nechci se dotknout důchodců, nic proti nim osobně nemám, ale dnešní důchodci brečí nad důchodem a nespravedlností vůči jejich osobě přitom v obchodě se chovají, jak malé děti.
Důchodce skromný a trpělivý? Jenže to už není zas taková pravda. Znám důchodce, který se vysmívá mladým a sám nikomu nepomůže. V obchodě je mezi prvními, když je „akce“. Vezme toho tolik, jako by měli uzavřít celé město do karantény. Nakonec, když jsem potřebovala cukr a byl tam poslední, tak tento pán na mé naléhání, jestli by mi ho nenechal, když má v košíku dalších osm, odpověděl: „ne, já ho potřebuji“.
Dle mého názoru, je důchodce sobec, drzoun, vypočítavec. Nejsou to samozřejmě všichni důchodci, ale setkala jsem se už s těmi „moderními“ tedy s těmi zlými. Jedna paní, mé rodině dosti blízká, se změnila po době covidu v nepříjemnou, zapšklou, zlou a závistivou paní důchodkyni. Šla jsem s ní do obchodu, kde jsme nakupovali. Byla schopná kvůli „akci na mléko“ vytrhnout z ruky jiné paní mléko. Já se tak styděla. Ještě si a vyměnili ošklivá slova a šly jsme ke kase. Tak předběhla dvě mladé slečny a já ji řekla: „počkám v autě“. Neustálá jsem to.
To že si mladí neváží starých asi nebude v tom, že by nechtěli nebo byli nevychovaní, spíš to vidím v tom, jak se důchodci k mladým dnes chovají. Jak v obchodech, tak i na ulici. Jak o nich mluví, zrovna například výrok, že mladí se neumí uskromnit. To není pravda. Mladí se uskromní, ale stáří jsou zase lakomci.
Jediné, co mě v dnešní době štve je, že důchodce jsem vždy pouštěla na přechodu nebo u kasy v obchodě. Pomohla jsem i s taškou. Udělala jsem to ráda, paní mě poděkovala a byla vděčná. Já měla ten blažený pocit, že jsem ji pomohla. Dnes si o to důchodci řeknou sami a když jim chcete pomoct, tak vám ještě vynadají. Za to nějaký pochvaly se už člověk nedočká a při „akci“ v obchodě, do vás ještě důchodce strčí, protože tam musí být první.
Závěrem bych řekla, že nejsou všichni stejní. Tak jako lidé, taky každý má jiný názor, jiné nároky.
Bohužel se víc setkávám s důchodci mého popisu a vůbec se mě to nelíbí. Před lety se to nedělo a nevím, kde se to změnilo. Jedno vím, já se budu snažit být důchodce, který nebude tak nesnášenlivý, jako bohužel dnes důchodce jsou.
Důchodci prosím nebuďte takový, abychom si mohli zase vážit stáří a vás osobně.