Článek
Jako student mám omezený rozpočet. Našetřit na nový telefon mi nějakou chvíli trvá, neboť odmítám nakupovat levné telefony, které mi nevydrží ani dva roky. Přesto se držím pod 10 000 Kč. Letos, po šesti dlouhých letech s mým starým, ale věrným telefonem, jsem se rozhodl, že je konečně čas pokročit vpřed a pořídit si něco nového. Jenže to by nesměly být zrovna Vánoce za dveřmi.
Čachry s cenami a falešné slevy
Když tehdy v březnu můj vyhlédnutý telefon vyšel, chvíli se držel na klasicky vyšší ceně jakožto novinka. V létě ho pak šlo u našeho největšího internetového prodejce elektroniky sehnat za necelých 8 000 Kč. Dnes je jeho cena necelých 9 500 Kč. Necelých říkám proto, protože i dnes, ve 20. letech 21. století, si prostě prodejci nemohou odpustit zakončování cen číslicemi 90 a 99. Jako bychom už na to nebyli dávno zvyklí.
Stejný e-shop na stejný telefon ještě tuto neděli nabízel slevu 20 %. Stalo se tedy to, že telefon stál skoro stejně jako před zdražením. No a nekup to, když je něco ve slevě, že ano? Třešnička na dortu nastala právě dnes, když jsem se chystal vytvořit objednávku a zjistil, že sleva náhle zmizela. Jistě, prodejce si v podmínkách vánočních slev stanovil, že slevovou nabídku může kdykoliv změnit, ale není to i tak podraz?
Připouštím, že se tu bavíme v podstatě o pár stovkách. Jenže důležitý je celý princip. Tohle bych rozhodně označil za falešnou slevu. Ono totiž zdražit něco a pak na to dát slevu tak, aby to stálo skoro stejně jako předtím, rozhodně do falešných slev spadá. Nepochybuji ovšem, že dané e-shopy mají zákony zmáknuté a žalovat je kvůli tomu nejen nemá smysl, dokonce je zcela jisté, že bych prohrál.
Vánoční nakopnutí ekonomiky
V kapitalistické ekonomice je to samozřejmě pravidelný jev. Mnoho lidí dostává k výplatě i vánoční odměny, aby mohli sebe i rodinu za svůj těžce oddřený rok odměnit (alespoň to si myslíme). Jenže smůla je, že toho ve výsledku nakoupí méně, než kdyby stejnou částkou disponovali mimo svátky.
Čas od času je třeba ekonomiku nakopnout. Tak to prostě je. Během roku si člověk nakoupí vše, co potřebuje, a o Vánocích se pak sází na nákupy zbytností. Peníze, které by proto lidé jinak neutratili, se vrací do oběhu a ekonomika může opět vzkvétat. Přijde mi ale trochu líto, že spousta občanů nemá o takových principech ani potuchy a vesele se vozí po cestičce, kterou jim obchodní machinace vydláždily.
Závěrem
Jen málo rodin si připouští, že jsou tu i jiné cestičky, než ty dlážděné přísliby vánočních slev a jiných výhodných koupí. Chytrý nakoupí dárečky už v létě, ale pokud nemá příliš peněz nazbyt, nezbývá mu než čekat na vánoční bonusy. Zde se ale chudák zaměstnanec dostává do uzavřeného kruhu, který jsem už předtím naznačil. Vlivem svátečního zdražování toho o moc víc nenakoupí.
Jaké by mohlo být řešení? Vzhledem k tomu, že takhle ekonomika funguje již dlouho a vychází to, je nemyslitelné, že by se v tomto prostoru mohlo něco změnit. Musíme se proto změnit my. Musíme odolat vánoční horečce, koupit jeden druhému jen něco malého, aby pod stromečkem nebylo úplně prázdno, a svoje vánoční bonusy si prozíravě schovat. V lednu, možná až v únoru, pak můžeme vesele nakupovat s opět nižšími cenami a mít dobrý pocit, že jsme se nenechali oškubat.
Jistě, vaše ratolesti a možná i vy přijdou o radost z rozbalení hezkého a hodnotného dárku, ale osobně si myslím, že Vánoce by měly být hlavně o tom, že se celá rodina sejde u jednoho stolu. I já ten telefon protentokrát oželím. A kdo ví, třeba si po novém roce za stejnou původní cenu koupím nějaký ještě lepší.