Článek
„Koukni se, jak utáhnu ten materiál. Čtyřicet kilo, jen to fičí. To ženský neutáhnou. Pak chtěj mít stejnou mzdu,“ slyšel jsem svého příbuzného, jak se baví o své práci a kolegyních. Tento postoj, že muži by měli vydělávat víc než ženy jen proto, že vykonávají fyzicky náročnější úkony, je stále běžný. Realita je však jiná. Ženy musí pracovat stejně jako muži a ještě se doma starat o děti, vaření, úklid atd. Zastávám názor, že si ve skutečnosti zaslouží vyšší mzdu než muži. Proč? Pojďme se na to podívat blíže.
Doba se změnila
Žijeme ve 21. století, kdy si jen málokdo může dovolit být matkou v domácnosti a chodit jen na pár hodin někam uklízet, když jsou děti ve školce nebo ve škole. Nájmy jsou vysoké, potraviny drahé a i ostatní každodenní náklady rostou. Proto každá žena, obzvláště ta, která má rodinu (manžel, děti, domácnost), musí často pracovat na plný úvazek, osm hodin denně, pět dní v týdnu. A to za předpokladu, že má dobře placenou práci v blízkosti domova. Ty ženy, které takové štěstí nemají, často pracují ještě déle.
Jsou muži silnější a produktivnější?
Mnoho odpůrců rovných mezd argumentuje tím, že muži jsou fyzicky silnější a tím pádem i produktivnější. Tento názor vychází z představy, že muži jsou ti, kteří vždy a všude dřou, zatímco ženy nejsou schopny vykonávat těžkou práci. Realita je ovšem jiná. Ženy mohou zvedat těžké věci stejně dobře, a v některých případech i lépe, než průměrní muži – vidíme to například v posilovnách.
Co se týče produktivity, ta závisí na povaze zaměstnání. Je krátkozraké tvrdit, že ženy pracují méně jen proto, že jsou ženy. Například kuchařka v restauraci se na své čtrnáctihodinové směně nadře mnohem více než seřizovač v továrně s osmihodinovou směnou. Produktivita tedy není otázkou pohlaví, ale povahy práce.
Kdo odvede děti do školky, kdo naplní talíř a kdo vypere?
Navzdory tomu, že ženy pracují na plný úvazek, tradiční genderové role, jejichž kořeny sahají do dob před emancipací žen, stále přetrvávají. V mnoha domácnostech jsou to ženy, kdo se stará o děti, vaří, pere a uklízí. Kdyby ženy nemusely pracovat, mohlo by to být vzájemně výhodné nastavení. Jenže dnes většina žen pracovat musí, což vede k fenoménu „dvojího břemene“.
Problém odpůrců rovných mezd spočívá v tom, že toto dvojí břemeno zcela opomíjejí. Žena nejenže musí pracovat, ale zároveň se stará o domácnost a rodinu. Ráno připraví snídani a svačinu, odvede děti do školky, potom jde do práce. Po návratu domů vaří večeři, pere, žehlí a uklízí, často i pomáhá dětem s učením. Na odpočinek nebo koníčky jí tak zbývají maximálně dvě nebo tři hodiny a to ještě ke všemu večer, kdy už je venku tma. O víkendu se navíc obvykle věnuje dalším domácím povinnostem, které třeba nestihla během pracovního týdne, a rodinným aktivitám. O tom, co dělá muž po tom, co přijde unavený z práce, si každý udělejme představu sami.
Co by se stalo, kdyby ženy dostávaly více peněz než muži?
Jak jsme si ukázali, argumentů pro rovné mzdy je mnohem více než proti. Rovná mzda je ale jen začátek. Tento článek se pokoušel připravit půdu pro tvrzení, že by si ženy zasloužily dokonce vyšší mzdu než muži. Proč?
Ženy si v historii prošly velkou mírou nespravedlnosti, a tato nespravedlnost přetrvává dodnes. Vyšší mzdy pro ženy by mohly být kompenzací nejen za jejich dvojí břemeno, ale také za historickou a přetrvávající diskriminaci. Navíc studie ukazují, že kdyby ženy měly vyšší příjmy, vedlo by to k růstu celé ekonomiky. Větší ekonomická síla žen by zlepšila nejen životy jednotlivců, ale i celou společnost.
Nadstandartní navýšení mezd pro ženy by také mohlo podpořit zaměstnanost žen a významně přispět k využití jejich talentu, kterým se v současnosti často plýtvá. Ve společnosti, kde jsou ženy dobře ohodnoceny, se může naplno využít jejich potenciál i schopnosti, což by mělo pozitivní dopad na všechny.
