Článek
Vášnivý rybář Petr patřil mezi stálé osazenstvo kempu. Mezi místními nebyl nikdo, kdo by ho za ta léta neznal, neboť všechny víkendy a dovolené trávil v útulném karavanu trvale zaparkovaném mezi dvěma vrbami. Vzhledem k tomu, že neměl přítelkyni ani manželku, společnost u vody mu dělal jeho věrný kříženec Fík.
Útočištěm pro starousedlé i krátkodobé rekreanty byl klasický westernový saloon, v němž bylo k mání jídlo, teplo i přátelské slovo. A co víc, ztuhlí rybáři zde každý víkend poctivě rehabilitovali zdřevěnělé nohy za zvuku country. Žen a dívek ochotných tančit bylo vždycky dost, neboť zdejší kouzelná atmosféra dokázala zažehnout jiskru i v krbech dávno vyhořelých.
Zachovalá pětačtyřicátnice Andrea přijela do kempu v polovině července a spolu se dvěma kamarádkami se ubytovala v chatce s výhledem na místní zříceninu. Nutno říci, že na večerní tancovačku dorazila oblečena velmi svůdně a nebylo muže, jenž by její přítomnost nezaznamenal. Nenápadný Petr nikdy nepatřil k lamačům dívčích srdcí, a proto byl opravdu velmi překvapen, když ho atraktivní žena vyzvala k tanci a v jeho náruči následně strávila nejen večer, ale i noc.
„Jsem už dlouho sama a vážně mě to nebaví,“ svěřila se Andrea Petrovi během grilování. „Myslím, že ještě nejsme tak úplně staří na nový začátek. Co ty na to?“ Omámený Petr nikdy nepatřil mezi velké řečníky, a proto svou letní lásku jednoduše přivinul na mohutnou hruď. Nikdy by nevěřil, že zrovna jemu v síti uvízne kouzelná rybka, která mu bude ochotně plnit všechna přání.
„Opravdu musíš odjet?“ smutní statný rybář, když žena začíná balit. „Jsem nemocná, Petře. Potřebuju novou ledvinu. Je to hrozný život, protože třikrát týdně dojíždím na dialýzu. Nikdo si neumí představit, co je to za hrůzu.“ „To jsem nevěděl,“ diví se muž. „Chceš, abych zase v sobotu přijela?“ obrací Andrea na veselou notu. Petr přikyvuje.
Na konci léta se žena přestěhovala do staromládeneckého bytu, který už nějakou dobu volal po ženské ruce. Poprvé v historii zde zavoněly buchty a lívance, balkón zkrášlily podzimní květiny a do ložnice přibyla široká manželská postel. Nebýt té protivné dialýzy, bylo by vše ideální. Dokud Andrea nedostane ledvinu, není možné odjet ani na týden na hory, natožpak k moři. Tak často si chudinka stýská, že se muž jednoho dne rozhodne: „Pokud to půjde, já ti tu ledvinu dám.“
Vzhledem k tomu, že je Petr shledán vhodným dárcem, dlouho očekávané transplantaci nestojí nic v cestě.„Já jsem tak šťastný,“ tulí se muž k ženě po svém boku. „Teď zase můžeš úplně všechno, miláčku.“ „Ano,“ usmívá se pacientka.
„Odcházím, Petře. Opravdu ti moc děkuju za všechno, co jsi pro mě udělal, ale žít už s tebou nemohu.“ „A kam půjdeš?“ „Mám s bývalým manželem napůl dům, asi se tam vrátím. Promiň.“ Otřesený muž nemůže najít slova, která by byla schopna vyjádřit jeho nejniternější pocity, a proto beze slova opouští byt, v němž si proradná žena balí kufry.
Na břehu rybníka sedí rybář se svým věrným psem.„Půjdeš si večer zatancovat, Petře?“ volá na něj dávný kamarád. „Ne, já už netancuju,“ odpovídá muž a otevře si plechovku s návnadou. Nic na světě by ho nepřimělo změnit názor.