Článek
Poté, co Rusko loni v plné síle zaútočilo na Ukrajinu, si uhnalo nebetyčnou ostudu a pohrdání. Pohrdání díky své neskutečné agresivitě a krutostí. A ostudu díky totálnímu neúspěchu pokusu o rychlou intervenci, obsazení a porážku Ukrajiny. Úspěšná ukrajinská obrana a protiútoky v roce 2022 byl pro svět podceňující Ukrajince velkým překvapením.
Jenže letos se situace poněkud změnila. Zatímco ruská šlamastyka na Ukrajině pokračuje, Ukrajinci si letos nemohli připsat žádný větší strategický úspěch (na pozemní frontě).
Rusové se samozřejmě tváří, že jsou neporazitelný národ, ale z historie víme, že utrpěli několik ostudných porážek (ve válce s Polskem v roce 1920, ve válce s Japonskem v roce 1905 nebo v Afghánistánu v osmdesátých letech). A pak tu jsou taková draze vykoupená vítězství jako to s Napoleonem, s Hitlerem nebo s Finskem. Ano s Finskem. Ačkoliv si často připomínáme statečnou a chytrou obranu Finů, zapomíná se, že Finsko nakonec prohrálo (a to dokonce 2× za sebou).
V této poslední skupině válek se Rusko dostalo na pokraj zkázy, aby v totální válce za obrovských lidských a materiálních obětí zvítězilo.
A pak je tu ještě speciální příklad První světové války, kdy se Rusko taky dostalo na dno, mobilizovalo se k totální válce a nebylo mu to nic platné. Každý slušný člověk musí doufat, že toto by mohl být historický precedent pro vývoj na Ukrajině.
Je tedy potřeba si uvědomit, že toto vstávání z popela má v Rusku jistou historickou tradici.
A zdá se, že se Putin po katastrofě roku 2022 pokouší právě o tohle. A bohužel jsou tady náznaky, že se mu to může podařit.
Není moc pravděpodobné, že by Putin na Ukrajině dosáhl svých cílů z roku 2022, ale Rusům se opět začalo dařit.
Je dobré si znova shrnout důvody.
Ukrajina nemá dostatek lidských zdrojů pro armádu. „Všichni, kdo chtějí bránit vlast už ji brání,“ řekl někdo. Ti ostatní musí být povolávaní do maso-mlýnku fronty a moc nadšení už nejeví. Což je naprosto přirozené a lidské. Ukrajinci nejsou žádný bojovný kmen, ale normální civilizovaný evropský národ, který žil normálním evropským životem, stejně jako my. I když je Ukrajina chudá a zkorumpovaná, život tam není zase tak odlišný od toho našeho. Není to žádná exotické země s exotickou kulturou nebo náboženstvím. Takže si můžete klidně představit, jak byste se asi cítili, kdybyste zítra dostali povolávací rozkaz a museli byste opustit svůj život a jít bojovat.
O to více je třeba vyzdvihnout odhodlání a hrdinství těch, kteří tohoto volání vlasti uposlechli.
Rusko naproti tomu má dostatek chudých, etnických menšin, vězňů a kriminálníků, které je schopno posílat na frontu. A to tak, aby střední vrstva neměla pocit, že nějaká válka je.
Dalším problémem je mnoha měsíční přetahování a veřejné a mediální diskuze se Západem ohledně zbraní. Aby Západ dodal každou novou kategorii zbraně potřebnou na Ukrajině, museli Ukrajinci dělat dlouhou veřejnou politickou kampaň. Z důvodu, aby se Západ „neunavil“ museli veřejně prezentovat své strategické a téměř i taktické plány a Rusové se tak mohli připravit na hloubkovou obranu. Měli na to dost času a věděli kde.
Hospodářské sankce nepoložily Rusko na kolena. Ruský HDP se opět zvyšuje. O tom si v Česku můžeme nechat zdát. Ovšem samozřejmě má to háček v tom, že tento nárůst HDP nesouvisí s rozvojem ruské ekonomiky a vzestupu blahobytu, ale s masivní zbrojní výrobou.
Írán a Severní Korea pomáhají Rusku se zbraněmi a municí a Čína taky přiložila svou nenápadnou ruku k dílu. A země světa, které se nehlásí k Západu, nemají žádný morální problém s Ruskem obchodovat.
Mnoho se řeklo a napsalo o nedodržování sankcí ze strany západních společností. Musíme si však uvědomit, že tady nejde o nějaký zlý úmysl nebo rusofilství. My - svět, jsme prostě 30 let budovali globální ekonomiku – globalizovali jsme. Západní země se často domnívaly, že tato globalizace, vzájemné obchodní a ekonomické propojení světa zabrání příštím válkám.
Tak to byl omyl. Ukázalo se, že globalizace vlastně slouží diktátorům a autoritativním režimům, aby uskutečňovali svou hanebnou politiku jak vnitřní, tak mezinárodní a nadále těžili z mezinárodního obchodu. Globální ekonomická síť prorostla všemi státy jako kořeny v lese. My na Západ jsme se jen teď rozhodli toto propojení násilím přervat, ale je to prostě těžké a zdlouhavé. Svět je provázaný, a to provázaní je nesmírně komplikované. A Rusko je toho součástí.
Byli to právě Ukrajinci, kteří proti ruské militaristické tuposti nasadili chytrost a inovace, a to včetně inovaci technologických a taktických. Ačkoliv nemají dalekonosné rakety, naučili se zasahovat svými drony hluboké ruské zázemí. Jsou schopni ze vzduchu útočit až v Moskvě, i dále. Zatlačili ruské námořnictvo v Černém moři blíže k ruskému břehu a provádějí odvážné akce speciálních jednotek a agentů v samotném Rusku.
Jenže ruská militaristická tupost není nekonečná. Rusové se začali od Ukrajinců učit. Začali se také seznamovat se západními zbraněmi a uvědomovat si jejich slabiny. V letošním roce jsme svědky technologického návratu Ruska na bojiště. Masivní nasazení levných sebevražedných FPV dronů a klouzavých pum odpalovaných z letadel za frontou uzemnilo ukrajinskou armádu v zákopech a vytvořilo z širokého pásu v blízkosti fronty vražedné pole pro západní těžkou techniku. Rusové masivně zaminovali své obranné linie a jsou schopni pokládat minová pole opakovaně na dálku. Zlepšili své prostředky radioelektronického boje (rušičky), které v roce 2022 selhaly, ale nyní jsou opět na výši a umí zastavovat drony a rušit GPS signál, což znehodnotilo západní GPS naváděnou dělostřeleckou munici, včetně raket do legendárních HIMARSů.
Tyto a další prostředky, jako jsou balistické rakety, střely s plochou dráhou letu a munice, je schopno Rusko masově produkovat díky mobilizaci válečné výroby.
Takže zatímco Ukrajinci bojují a dělají, co můžou, my (a tím myslím politiky, ne vás, kteří kupujete Ukrajincům drony, obvazy, tanky a vrtulníky) na Západě (a tím myslím země na Západ od Ukrajiny, ne země na Západ od Česka) si žijeme nerušeně svou každodenní agendu a jsme „unavení“ ze zpráv o Ukrajině a neuvědomujeme si, že ruský stát už funguje v modu „Napoleon v Moskvě, Hitler u Stalingradu“, i když před vlastními občany se to ještě snaží utajit.
Mnozí říkají, dejte už s tou Ukrajinou pokoj. Máme jiné starosti. Je potřeba řešit klima, je potřeba řešit rovnoprávnost a sexuální menšiny, je potřeba řešit sociální věci a zdravotnictví a školství. Je potřeba řešit Izrael a Palestinu. Je potřeba řešit krajinu a organizaci měst. Je milion důležitějších věcí než válka.
Jenže s válkou se to má jako s pandemií. Kdo by si v roce 2019 uměl představit globální pandemii, prázdná města, tisíce mrtvých a lidi v rouškách? Virus se neptal, jestli máme jiné věci na práci a jestli máme náladu ho řešit.
A Putinovo Rusko je jako ten virus. Taky ho nezajímá, že vás Rusko nezajímá. Rusko si pro vás přijde ať chcete nebo nechcete, ať jste levičák nebo pravičák, aktivista nebo apolitický člověk, gay nebo patriarcha rodiny.
Je to problém, která se nedá odignorovat.
Je to problém, který se musí řešit. Nemůžeme teď být „unaveni“. Naopak musíme přidat.
Putin se vzpamatoval a jde si pro nás.
