Článek
Neuvěřitelně rychlá a šokující změna evropské geopolitické situace způsobila, že dříve nemyslitelné se nyní stává reálnou možností.
Jednou z těchto dříve ne moc pravděpodobných možností, které se nyní stávají reálnou variantou budoucího vývoje je společná evropská armáda.
Evropská armáda je jedna z myšlenek evropské integrace, která je pro mnoho lidí snadno pochopitelná a logická. Její užitečnost je pro mnoho lidi evidentní. Myšlenka evropské armády, není mimochodem nová, v padesátých letech ji navrhla Francie a Evropa byla pěkně blízko k její realizaci, dokud tuto myšlenku pak ta samá Francie nesmetla ze stolu.
Popularita evropské armády opět roste už několik let, s tím jak se zhoršovala situace v Evropě v souvislosti s ruskou agresí proti Ukrajině.
Nyní, když USA selhávají jako náš spojenec v NATO myšlenka evropské armády opouští debaty eurofederalistckých nerdů a stává se věcí veřejné diskuze. Obrovský impulz k této diskuzi dal postoj ukrajinského prezidenta Zelenského na Mnichovské bezpečnostní konferenci, který se pro evropskou armádu s účasti ukrajinských sil vyslovil. Názor prezidenta jediné evropské země, která v současnosti vzdoruje otevřené agresi je více než relevantní.
Odpor k evropské armádě je rovněž veliký. A nepochází tak ani z Ruska, které toto téma ve své propagandě podceňuje (zřejmě to považují za příliš nereálné), ale od konzervativní až euroskeptické části evropské politiky a také od příznivců transatlantické spolupráce v rámci NATO.
Je potřeba říct zcela otevřeně, že euroskeptický pohled, který říká, že EU by měla být jen obchodní organizací a že potřebujeme Evropu suverénních národu historicky zcela selhal. Stejně tak naprosto historicky selhal transatlantický pohled na obranu, který tolik let naprosto dominoval mezi našimi demokratickými politickými stranami. Tyto dny jasně prokazují, že Evropa potřebuje víc než obchodní organizaci a rozhodně něco jiného než je silný bratr za Atlantikem, který ji má chránit, protože když se na to silný bratr vykašle, Evropa je nahraná.
Ruská anexe Krymu v roce 2014, vítězství Trumpa v roce 2016 a velký ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022 byly příležitostmi, kdy začít budovat skutečně evropskou obranu. Bohužel Evropa v tomto selhala a nyní musíme prakticky v řádu dnů urychleně hledat nový model. Je však třeba říct, že selhali všichni. Jak ta část Evropy, která společnou evropskou obranu podporovala, protože nebyla schopna svými činy a svou politikou podpořit evropské závazky v NATO a morální závazky vůči Ukrajině, tak ta část Evropy, která se vázala k národním aliancím s USA, v tom, že bránila jakýmkoliv pokusům o vytváření efektivní společné evropské obrany.
Ne všichni odpůrci evropské armády jsou ovšem jen euroskeptici, kteří léta byli proti posilování evropských institucí, aby nyní tvrdili, že evropské instituce jsou slabé a kteří, když už nemohou strašit „zlým Bruselem“, protože veřejnost mnohem více zajímá zlá Moskva a zlý Washington, tak se dali na varování před Evropskou armádou.
Existuji i odpůrci evropské armády, kteří jsou vůči ní skeptičtí z racionálních důvodů. Například český prezident Petr Pavel řekl, že „že vznik evropských ozbrojených sil, jak se o nich v souvislosti snovým uspořádáním mluví, by si vyžádal mnohem delší čas a také souhlas všech zemí. Není jasné, zda by šlo o armádu všech evropských států, unijních zemí nebo jiné uskupení.“ Za efektivní a poměrně rychlé řešení prezident označil větší institucionalizaci už existujícího a propracovaného evropského pilíře NATO. „Větší autonomie Evropy z hlediska obrany dává smysl, pokud budeme budovat na tom, co už stojí,“ uvedl Pavel. „Silný a léty propracovaný evropský pilíř NATO, pokud by byl institucionalizován, by bylo možné využít pro ryze evropské operace, ať už s účastí USA, či bez nich. To je cesta, která se dá uskutečnit poměrně rychle a s větším efektem.“
Tyto prezidentovy argumenty dávají smysl. Vtip je ale v tom, že když Pavel mluví o „institucionalizaci už existujícího evropského pilíře NATO“ nemluví o ničem jiném než o evropské armádě, jak si ji představuje většina jejich příznivců. Je to přece jako s eurem. Taky jsme nevytvářeli další panevropskou měnu k měnám již existujícím, ale nahradili jsme národní měny (tedy bohužel ne úplně v celé EU, že Češi) měnou evropskou.
Jediný životaschopný způsob jak vytopit evropskou armádu je sloučit stávající evropské armády NATO. „Institucionalizovat evropský pilíř NATO“, jak říká prezident. A má pravdu, že se to dá udělat rychle. A budeme mít evropskou armádu a je jedno jestli se to bude jmenovat Evropská armáda nebo Evropský pilíř NATO. Na tom nezáleží.
Ve střednědobém a dlouhodobém horizontu se můžeme bavit nad odpověďmi na další otázky, která vyvstávají a které částečně klade i prezident.
Například o tom, že evropská armáda by si vyžádala jednohlasný souhlas všech zemí EU. Ne nutně. Opět se podívejte na euro. Do eurozóny vstupuje ten , kdo chce a ten kdo nechce stojí na vedlejší koleji. Do evropské armády by mohly vstoupit pouze ty země EU, které chtějí. Tak to v EU úplně normálně funguje. Anebo by naopak musely přijít nějakým „přijímacím řízením“ jako je to v případě Schengenu. Mimochodem, součásti Schengenu nejsou jen země EU a tak by součásti evropské armády nemusely být jen země EU, že Británie, že Kanado a hlavně, že Ukrajino?
Ačkoliv si to mnozí lidé u nás i na Ukrajině myslí, vstup Ukrajiny do EU už nelze urychlit, protože Ukrajina musí dosáhnout jistých standardů, aby mohla plnit kritéria pro vstup do EU bez ohledu na to, jak ji máme rádi nebo ne.
Ale do takto definované evropské armády by mohla vstoupit prakticky okamžitě, což by pro Ukrajinu byla mnohem jasnější bezpečnostní garance než jakási další, kolikátá už, mírová smlouva s Ruskem.
Nakonec se ale nevyhneme otázce, kdo bude mít politickou kontrolu nad armádou. Protože skutečná evropská armáda vznikne teprve tehdy, až ji bude řídit Evropská komise a kontrolovat a její nasazení schvalovat Evropský parlament. A to je ještě poměrně daleko, protože ten, kdo má armádu, ten má suverenitu a existence takové armády kontrolované Bruselem by znamenala, že EU už není jen obchodní organizací, ale supervelmocí. A to si vyžaduje velké reformy v samotném fungování EU. Její federalizaci.
Na druhou stranu, vzhledem k tomu, co se děje ve světě, to zase tak moc daleko být nemusí… Směřovat k federální evropské velmoci s vlastní armádou je totiž zcela evidentně jediný politický směr, který dává smysl. Pokud si ovšem nepřejeme, aby se Evropa změnila zčásti na ruskou kolonii a zčásti na shluk banánových republik závislých na USA nebo Číně.
