Článek
V pondělí 18.8.2025 se americký prezident Trump setkal ve Washingtonu s ukrajinským prezidentem Zelenským, předsedkyní Evropské komise von der Leyen, šéfem NATO Ruttem, francouzským prezidentem Macronem, německým kancléřem Merzem a premiéry Británie Starmerem, Finska Stubbem a premiérkou Itálie Melloni.
Trump si během této schůzky neodpustil zasedání u jednoho stolu před kamerami, které připomínalo schůzi jeho vlády. Na těchto vládních schůzích nejprve američtí ministři vychvalují Trumpa, jaký je skvělý vůdce a až teprve vláda začne projednávat svou agendu.
Trump provedl to samé s evropskými státníky. Nechal si od všech veřejně poděkovat a pochválit se. Je to jakýsi návrat starověké čí středověké politiky, kdy se musela prokazovat úcta a respekt silnějšímu panovníkovi.
Co je však důležitější, je jaké bude mít toto jednání důsledky.
USA s Evropou a Ukrajinou dohodly, že se Zelenský setká s Putinem. Což ale navrhovala Ukrajina od samotného začátku. Západní země poskytnou své jednotky jako bezpečnostní záruky Ukrajině. To by byl velký evropský úspěch, který by byl o to větší, kdyby se toho zúčasnily i USA, což Trump poprvé nevyloučil. Problém je ale v tom, že o tom Rusko nechce ani slyšet. Byla by to pro Putina velká prohra, kdyby po letech války a statisících mrtvých válka skončila tak, že na Ukrajině budou rozmístěny jednotky NATO. Byla by to prohra, i kdyby Rusko anektovalo nyní okupovaných 20% ukrajinského území.
Takže to bude velmi obtížné prosadit.
Trump má však mírnou motivaci, když se Ukrajina zavázala nakoupit v USA zbraně za 100 miliard dolarů, které zřejmě zaplatí Evropa.
Evidentní také je, že naopak nebyl vyslyšen evropský a ukrajinský požadavek na příměří, aby se mohlo jednat. Bohužel v tomto jsou Trump a Putin zajedno. Putin příměří odmítá a Trump s tím souhlasí, takže tady Evropané asi mnoho nezmůžou.
Trumpovi se tedy podařilo stát se vysněným zprostředkovatelem jednání mezí Ruskem a Ukrajinou (Evropou), ale je to jen proto, že Trump nepovažuje Putina za válečného zločince jako jeho předchůdce Biden, ale za legitimního partnera a přítele. USA tak díky Trumpovi přestávají být naším hodnotovým souputníkem, ale jakousi neutrální zemí mezi dobrem a zlem, která se snaží zprostředkovat smlouvu s ďáblem. Tohle je Trumpův přístup k mezinárodní politice. Mnoho lidí si myslí, že je nějak ovládán nebo řízen Putinem. Putin ho maximálně umí motivovat a manipulovat, ale Trump není vyloženě proruský. On jen s námi nesdílí naše hodnoty a ty ruské hodnoty jsou mu bližší než ty naše, i když ne asi všechny. Proto se z našeho pohledu může zdát, že Trump je ruský spojenec.
Co je ale důležité je, že Trump a „jeho“ USA rozhodně už nejsou spojencem naším. Formálně ano, fakticky nikoliv.
Putinově Rusku se podařilo zastavit další přijímání sankcí vůči Rusku a je to pro něj velký úspěch. Nikdo nebude zpřísňovat sankce proti zemi, která „jedná o míru“. Trump rozhodně na Rusko své sankce a cla, kterými vyhrožoval, neuvalí a o to šlo Rusům především. Takže Rusko nemusí přestat válčit a další sankce mu nehrozí. Velký úspěch Putina, díky Trumpovi.
Jako Evropané spokojení být nemůžeme. Zdá se, že Evropa včetně Ukrajiny tahá za kratší konec, ale je třeba si uvědomit, že jsme pod brutálním tlakem Ruska a USA. Avšak jestli se podaří prosadit rozmístění vojsk NATO na Ukrajině, jestli bude zabráněno další okupaci dalšího území, jestli nebude de jure uznána ruská okupace Ukrajiny, jestli bude mít ukrajinská armáda moderní zbraně a Ukrajina šanci na vstup do EU, tak to nebude ukrajinská prohra. Ukrajina si ochrání svou suverenitu, bude mít šanci stát se moderní evropskou zemí se skutečnou garancí bezpečnosti místo vágních smluv a nespolehlivých aliancí. A to stojí za to, i když ztratí 20% území de facto a USA budou blokovat vstup do NATO, což není zase taková tragédie, protože NATO je v totálním úpadku (opět díky Trumpovi) a těžiště obrany Evropy se přenáší na Evropu samotnou, která se další integrací bez NATO postupně obejde. A pokud by se USA náhodou vzpamatovaly a do jejich čela by se vrátil někdo ctihodný, kdo věří v transatlantickou spolupráci, tak Ukrajinu do NATO přijme.
Problém je ale asi v tom, že Rusko bude trvat na tom, aby se Ukrajina zavázala, že do NATO nikdy nevstoupí. Na druhou stranu, nic víc než po Finsku chtít nemohou.
To bude nejtěžší bod jednání, společně s ruským požadavkem na „dookupaci“ Doněcké oblasti a odmítáním rozmístění vojsk NATO na Ukrajině.
O tom se klidně může jednat ještě další roky a další roky potrvá tato válka. Lze jen doufat, že mezitím poroste moc Evropy, která bude mít větší sílu si vynucovat ústupky na Rusku, aniž by musela spoléhat na USA a že na USA bude spoléhat čím dál tím méně. Jinak ruská agrese na Ukrajině neskončí.
Stejně si lze těžko představit, že Rusko přestane válčit. Pokud se tak stane a Rusové budou přesvědčení, že prohráli a Putinovi se je nepodaří přesvědčit o opaku, tak bude mít vážný problém, který ruští vládci neumí řešit jinak než jediným způsobem – novou nebo další válkou.
Rusko bude válčit až do úplného vyčerpání nebo zhroucení režimu. Proto musíme mít silnou a jednotou Evropu, která to ustojí déle než Rusko a nakonec ho porazí. Asi nikdy nezavlaje prapor EU nad Kremlem, ale Rusko by si mohlo o Evropu rozbít hubu.
To by bylo naše vítězství.
