Článek
Nejnovější zprávy vysvětlují hodně o plánu „E6“, tedy o tom, čemu se u nás říká „evropské jádro.“ Konečně se dovídáme jaký je účel celého tohoto uskupení, proč bylo svoláno německým ministrem financí a jak je možné, že na něm spolupracují tak rozdílné vlády jako je krajně pravicová vláda premiérky Meloni a levicová vláda premiéra Sancheze. Nebo proč je ve skupině Polsko, které ani nemá euro a které o přijetí eura zatím ani neuvažuje. A proč tam nejsou jiné proevropské země, třeba ty ze Skandinávie nebo Pobaltí.
Iniciativu E6 svolal německý ministr financí, protože jejím cílem má být urychlení procesu vytvoření jednoho evropského kapitálového trhu. Vytvoření společné evropské burzy. Vytvoření společných dluhopisů a dalších společných nástrojů.
Po tomto se dlouho volá, ale bohužel v tom EU nezaznamenává žádný pokrok. Jen se o tom nekonečně diskutuje a vypadalo to, že nekonečná diskuze, tak typická pro EU, bude na toto téma bez výsledku dále pokračovat . Proto německý ministr financí určil 6 zemí (včetně té svojí), které jsou schopny se na něčem takovém dohodnout. Vzhledem k velikosti a vlivu těchto zemí, bude jejich dohoda určujícím faktorem pro příští dohodu všech členských zemí EU na toto téma. A to i přesto, že těchto 6 států nemá ještě většinu potřebnou na to, aby prosadily svůj společný názor v EU.
Co se týče počtu obyvatel EU, tak většinu mají. Co se týče počtu členských zemí, kterou potřebují také, tak jim chybí ještě 9 zemí. Jenže, jak známo, dohoda mezi šesti zeměmi se uzavře snadněji, než dohoda mezi 15 nebo dokonce 27 (ve kterých je navíc zahrnuta i podmnožina zemí, které z principu nesouhlasí s ničím). Těchto šest zemí je prostě určeno k tomu, aby vzaly věci do svých rukou.
Jsou to tedy ty země, které jsou ochotny to do svých rukou vzít. Bez ohledu na to, jak moc jsou obecně proevropské nebo jestli mají euro nebo ne. A taky to jsou země, které mají nejsilnější a největší národní trhy v EU.
Tato skupina nemá zájem o ekonomické trpaslíky a už vůbec ne o zlé a pod nohy klacky házející ekonomické trpaslíky, jako je Česko. Náš premiér a jeho vládnoucí hnutí to dobře vědí a tak se tváří, že je to nezajímá, že to není podstatné.
Ale je to naprosto zásadní. A to přesto, že se nejedná o jakési univerzální integrační proevropské uskupení, jak by se mohlo zdát, ale jen o jednorázovou a úzce specializovanou iniciativu. I když možná vlastně ne…
Po jednotném kapitálovém trhu EU se, jak už bylo řečeno, dlouho volá. Je to jeden ze zásadních požadavků Draghiho zprávy. Země E6 se tady sdružily, aby prosadily Draghiho požadavek a to je skvělá zpráva, která znova ukazuje, jak je Draghiho zpráva naprosto zásadní text pro budoucnost EU. Text, který mimochodem ani po dvou letech stále nemá český překlad, což je doslova ostudné.
A vtírá se myšlenka. Pokud tyto země tento Draghiho požadavek prosadí, nebudou prosazovat nějaký další? O kterém se sice mluví, ale nic se neděje? Nestane se nakonec E6 novým „motorem evropské integrace“ ?
Ještě, než média přinesla informaci o skutečném účelu sdružení E6, zdálo se, že to má být zárodek jakési EU uvnitř EU, nové lepší Unie, která tu starou odstaví a udělá z ní další „evropské OSN“, kterým je nyní Rada Evropy. Mnozí euroskeptici to radostně vítali a byli ochotni překousnout, že se vlastně jedná o integrační krok. A na sociálních sítích zase někteří „eurohujeři“ nelibě nesli, že by měla EU skončit v bezvýznamnosti.
A to je jedna z nejzajímavějších zpráva o E6. Nic takového se nechystá. E6 nemá být konkurencí EU. Tyto země totiž nemají ambici vytvořit si svůj vlastní společný kapitálový trh, který bude spravován jejich sdružením, ale naopak chtějí tento sjednocený trh předat pod dohled stávající EU. Nejde tedy o tvorbu nové EU, ale o „nakopnutí“ EU „odspoda“. Aliance E6 má ambici urychlit evropskou integraci v rámci EU.
Pořád to však znamená, že pokud Česko nebude konstruktivní, tak jeho vliv v EU bude postupně klesat a bude se odsouvat na okraj. A tak se stane to, čím nás straší. Že o budoucnosti EU se bude rozhodovat bez nás. Ale není to výsledek mezinárodního komplotu proti ČR. Je to výsledek našeho euroskepticismu a neochoty být Evropou. Výsledek toho, že většina Čechů volí euro skeptické strany.
Naše země nemá jeden z největších evropských trhů a to prostě nikdy nezměníme. Ale přístup bychom změnit mohli, kdybychom se z euroskeptiků stali prosazovatelé evropské jednoty. Tradice jako za Jiřího z Poděbrad, Masaryka nebo Havla k tomu máme. Polohu v srdci Evropy k tomu máme. A pokud bychom udělali něco, čím bychom na ostatní Evropany zapůsobili, třeba, kdybychom přijali urychleně euro, tak by nás určitě také poslouchali.
Je to lepší než slavit Den vlajky a lísat se k Uhersku.
