Článek
Marina Corina Machado je vůdkyně venezuelské opozice. V roce 2024 obdržela Cenu lidských práv Václava Havla, Cenu za svobodu myšlení Andreje Sacharova udělovanou Evropským parlamentem a loni obdržela Nobelovu cenu míru.
Madurův režim ji znemožnil v roce 2024 kandidovat ve volbách. Macado nasadila do voleb dalšího předáka opozice Edmundo Gonzálese, který volby vyhrál. Načež Maduro volby zfalšoval a prohlásil se vítězem. Madurovo vítězství neuznává celá řada demokratických zemí a neuznává jej ani Evropská unie, která považuje za legitimního prezidenta Venezuely Gonzálese.
Když Donald Trump vtrhl o víkendu do Venezuely a unesl Madura, ignoroval přitom nejen tyto dva, ale celou venezuelskou demokratickou opozici a posléze na tiskové konferenci prohlásil, že opozice „nemá důvěru lidu“ a že vlády ve Venezuele se ujímá osobně on.
Ačkoliv je Maduro diktátor a politický zločinec, Trump ignoroval skutečné zástupce Venezuelanů, kteří mají legitimní nárok zemí vládnout.
Invaze do cizí země, bez konzultace s jejím právoplatným vedením je naprosto jasné porušení mezinárodního práva.
Trumpovi se také zcela evidentně nejedná o nějaké osvobozování Venezuelců od diktatury. Jejich osud mu je zcela lhostejný, protože venezuelské politické uprchlíky posílá zpět, případně je zavírá do koncentráčnicích táborů „Alligator Alcatraz“ nebo CECOT v Salvadoru, kde je s nimi krutě a ponižujícím způsobem zacházeno, jakoby se jednalo o zločince a to bez řádného soudu.
K Trumpově cti slouží pouze fakt, že samotný Trump nikdy o osvobození Venezuelců nebo návratu demokracie do Venezuely nemluvil. Jako záminku pro svou intervenci použil historku o venezuelských drogových ganzích, kterých má být Maduro údajně hlavou. Této historce však nevěří ani spousta Trumpových zastánců. I tak ji však muselo zaplatit životem desítky lidí na člunech o kterých Trumpovi lidé tvrdili, že se jedná o pašeráky drog a které nechali americkými námořníky zabíjet. Opět se jedná o zcela jasný válečný zločin a v jednom případě dokonce americké námořnictvo provedlo druhý úder na trosečníky, kteří přežili první úder. Za takové akce byli například kapitáni německých ponorek z druhé světové války souzeni jako váleční zločinci.
Nakonec však Trump v sobotu přiznal, že se mu nejednalo o drogy, ale hlavně o ropu.
Nakráčet si do nějaké cizí země s armádou, ignorovat pravoplatné vedení a provádět v této zemi vojenské operace, s cílem získat její nerostné bohatství, bylo vždy v dějinách považováno za svévolnou agresi.
V současnosti máme dokonce jakési mezinárodní právo, které toto jasně konstatuje. To, že toto právo není vymahatelné, protože nemáme světovou policii, která by dbala na jeho dodržování neznamená, že je dovoleno ho nedodržovat.
Chvíli to vypadalo, že by USA a jich spojenci mohli být onou mezinárodní policií, i když mnoho lidí tomu nikdy nevěřilo. Dnes však už tomu nemůže věřit nikdo. Díky Trumpovi se USA stávají z kandidáta na světového četníka, členem gangu světových zločinců, společně s Ruskem, Čínou, Íránem, KLDR a dalšími agresivními zeměmi.
Představme si, že by Putin v roce 2022 provedl nálet na Ukrajinu a pak by unesl pomoci vrtulníků prezidenta Zelenského. A nakonec by se prohlásil vládcem Ukrajiny. V čem je Trumpova venezuelská akce odlišná od tohoto scénáře? Že Zelenský není diktátor? Ale tohle Trump přece vůbec neřeší, jak bylo výše zmíněno.
Ostatně Trump už začal podobným způsobem vyhrožovat i demokratickým zemím Latinské Ameriky: Kolumbii nebo Mexiku. Mimochodem Kolumbie byla vždycky americkým spojencem v regionu. Jenže to nemá význam, když Trump vyhrožuje Dánsku, že okupuje Grónsko, které pod něj spadá. To by bylo napadení evropského spojence v NATO.
A vzhledem k tomu, jak Evropa kolem celé věci zaraženě a vyděšeně mlčí a stejně se chová i Kanada, existuje reálný předpoklad, že představitele západních zemí pochopili, že USA jsou schopny skutečně čehokoli.
Bylo by dobře, aby to pochopili i lidé, kteří Trumpa stále ještě omlouvají, relativizují nebo racionalizují jeho kroky.
Shrňme si tedy, co je na americké intervenci ve Venezuele špatně.
1. Vylhaná záminka: Venezuelské drogové gangy jsou asi tak reálné jako ukrajinští fašisté. Obě skupiny nepochybně existují, ale jsou naprosto marginální a politiku svých zemí ovlivňují minimálně. Drogové gangy i fašisté jsou mnohem více rozbujelí v USA a v Rusku a kdybychom se měli řídit Trumpovsko-putinistickou logikou, měli bychom zaútočit na obě tyto velmoci.
2. Válečné zločiny. Stejně jako Rusové na Ukrajině, dopouštějí se Američané na Venezuelcích válečných zločinů, zejména bombardováním člunů s civilisty.
3. Klasický zlodějský imperialismus. Trump se přiznal, že jeho cílem je rabovat venezuelské přírodní zdroje a nepřijde mu na tom nic divného. Pokud se tak začnou chovat všechny země vstoupíme do období nekonečných válek o zdroje, kde nebude rozhodovat právo nebo morálka, ale pouze to, kdo má silnější armádu. Toto je mezinárodní anarchie. Jistě by se nikomu nelíbila společnost, kde se nežije dle zákona platí právo silnějšího. Toto je přesně ono, akorát na úrovní států.
4. Absolutní nerespektování mezinárodního práva. Trump ignoruje, kdo je právoplatný vládce Venezuely (ano, Maduro to není) a sám se prohlásil za vládce země. Toto je návrat do středověku.
5. Rozdělení světa na sféry vlivu. Rusko a Čína se sice verbálně rozhořčují nad americkou agresí ve Venezuele, ale nelze se ubránit dojmu, že si s Trumpem rozdělili svět na sféry vlivu, kde si každá velmoc bude dělat co chce. Jen pro vaší informaci, Česko patří do té ruské.
6. Zrada spojenců. USA v tuto chvíli porušily zásady na kterých budovaly spojenectví s různými zeměmi od roku 1945 a existují vážné obavy, že své spojence mohou zradit ještě více a dokonce se obrátit proti nim.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že Trump oslabil ruského a čínského spojence v Americe a tím tak postupuje proti těmto zemím, ve skutečnosti může jen testovat funkčnost (snad) nepsané a neformální dohody mezi těmito třemi zeměmi o rozdělení světa.
Každý by se měl zamyslet nad tím, jestli mu takto nastíněna budoucnost pro něj a jeho děti a vnuky vyhovuje a začít se podle toho chovat.
