Článek
Evropská federace. Spojené státy Evropské. Jednotná Evropa. Nejdříve fantazie. Poté politický sen. Nyní blížící se realita.
Opět je nutno připomenout, že spojení Evropy už nemůže být pouhou politickou fantazií, protože je to nezbytnost. Vývoj posledních let a zejména měsíců ukazuje, že sjednocení Evropy je jediná šance pro evropské státy a pro Evropany, aby si uchovali naději na pokračování takového způsobu života, jak ho znají v posledních desetiletích a nestali se oběti geopolitických katastrof.
A nyní už můžeme konstatovat, že spojení Evropy není jen pouhou politickou fantazií, ale reálným politickým procesem, který bude spuštěn velmi brzy. V řádu let, možná i měsíců.
Velkou část veřejnosti totiž vzrušila zpráva o vzniku jakési skupiny zemí, jakéhosi evropského jádra, kterému se říká E6. E6 je tvořená Německem, Francií, Itálií, Španělskem, Polskem a Nizozemskem. Podstatou tohoto uskupení jsou koordinace a konzultace ministrů financí těchto zemí, které by měly vést ke společné a koordinované hospodářské politice. Díky tomu někteří čeští komentátoři E6 degradují na pouhý diskuzní klub ministru financí.
Ale není to tak úplně pravda. Německý ministr financí Lars Klingbeil, který E6 vymyslel, když ji představoval, tak mluvil o nutnosti vícerychlostní Evropy. To znamená, že rozhodně E6 nevidí pouze jako diskuzní klub ministrů.
Také se můžeme ptát, proč mnozí euroskeptičtí komentátoři jsou z tohoto plánu tak překvapeni, až vyděšeni, že ho kritizují nebo bagatelizují a proevropská veřejnost je naopak velmi vzrušená.
Protože E6 je zatím největším potvrzením toho, co se v Evropě rýsuje. Až dosud se zdálo, že sjednocení Evropy je jen bláhový sen naivních eurofederalistů, protože je velmi nepravděpodobné, že by všech 27 zemí EU souhlasilo byť jen s otevřením debaty o změnách smluv, tedy reformách EU, které by ji více sjednotily a demokratizovaly. Zdálo se, že sjednocení Evropy je příliš dlouhodobý plán, než aby byl nějak nápomocen v řešení současných problémů Evropy, jako je ruská válka na Ukrajině a agresivita Ruska a USA.
Jenže právě tyto vnější tlaky přiměly Evropany něco dělat a mnohé státy začaly pragmatickou multilaterální spolupráci uvnitř EU. V poslední době se to děje zejména na půdorysu obrany a pomoci Ukrajině. Máme různé výzbrojní koalice, jako je dronová koalice nebo protiletadlová koalice nebo muniční iniciativa, kde se státy spojují v dodávkách určitého typu výzbroje na Ukrajinu. Máme Spojené expediční síly, což je nový aliance severských států. A taky máme Koalici ochotných, která je připravena rozmístit vojenské síly na udržení budoucího míru na Ukrajině. A právě tato Koalice ochotných dala všem těmto vnitro evropským skupinám obecný název a stále častěji se sousloví, koalice ochotných“ používá jako označení spolupracujících evropských zemí.
Ale tyto koalice ochotných nejsou jen dílem poslední doby. Není snad Eurozóna právě takovou koalicí ochotných? Ochotných platit stejnou měnou? Nebo třeba Schengen, který se úplně nepřekrývá s EU a sahá i za její hranice?
E6 je další koalici ochotných. Ochotných koordinovat svou hospodářskou politiku. Možná z toho bude brzo něco více, jak si představuje ministr Klingbeil a množná také ne a zůstane u videokonferencí ministrů financí. Ale důležité je, že systém koalic ochotných proniká z vojenství do dalších oblast a ukazuje, že evropská spolupráce je možná, když ji nenarušují ti neochotní. Ti, kteří zneužívají nutnosti shody v EU a pro které je EU pouze bankomatem a obětní beránkem, kterého mohou předhonit svým voličům v rámci populismu. A také entitou, kterou mohou zradit a udělat si očko u vládce Kremlu.
Evropané zjišťují, že koalice ochotných fungují a začnou je vytvářet v ekonomice a v dalších praktických oblastech. A už se objevují i návrhy na to, aby byl stejný princip použit právě při sjednocování Evropy.
Například evropský komisař pro obranu Kubilius, Evropský parlament a Španělsko navrhují vytvoření Evropské armády, která bude stvořena řízena právě koalici ochotných – ochotných poskytnou své síly pro Evropskou armádou.
Takže nám v Evropě vznikají koalice ochotných jako houby po dešti. Evropský vývoj nabírá dynamiku. V Evropě to začínám kvasit.
Je evidentní, že státy, které budou v co největším počtu koalic, ideálně ve všech, budou oním evropským jádrem. Onou vyšší rychlostí. A státy, které budou v malém počtu, případně v žádném, se stanou tou pomalou rychlostí Evropy, evropským okrajem a to bez ohledu na svou geografickou polohu.
Výhody tohoto způsobu sjednocování Evropy jsou jasné. Sjednocuje se pouze ten, kdo chce. Nikdo nemusí nikoho přemlouvat. Sjednocují se ti, kteří mají stejný zájem, takže je vysoká pravděpodobnost, že to bude fungovat lépe, než nějaký upocený kompromis mezi zeměmi s opačnými zájmy.
Evropské jádro bude prosté od vyděračů a zrádců, protože takové země ani nedostanou pozvánku do takové koalice.
A nakonec celý tento proces může mít dobrý vliv i na veřejné mínění a motivaci Evropanů. Dnes už tomu nikdo nevěří, ale my jsme do EU velmi chtěli. A jakmile jsme se v ní octli, přestala se nám líbit. Takto to funguje. Kdo není v EU, tak do ní chce. Kdo v ní je, tak brblá. A je možné, že se to celé zopakuje a když se začneme ocitat na okraji Evropy, budeme chtít jít do jejího jádra. Jako jsme kdysi chtěli do EU.
I když budou státy, které budou i nadále zrazovat Evropu, vydírat ji nebo zneužívat, do evropského jádra se nedostanou a jeho funkčnost neohrozí. Bude úplně jedno, jestli třeba celé Česko bude evropské jádro nenávidět, nebo se mu bude posmívat. Nikoho to nebude zajímat. Evropu to neohrozí. A toho se strašně bojí nejen nepřátelé Evropy, ale i euroskeptici.
Místo, aby byli rádi, že nás přestanou přemlouvat k integraci, tak jsou pohoršení. Protože základem euroskepticismu není zničení EU, ale její vysávaní a vyrábění z EU ideologického strašáka. A toto bude ve vícerychlostní Evropě velmi omezeno.
Zdá se tedy, že Evropané pozvolna nacházejí recept na sjednocení. Recept, který má pro Čechy jednu drobnou nevýhodu. Pokud budeme zemí, jakou jsme nyní, s vládou jako máme nyní a s rozložením veřejného mínění jaké máme nyní, tak se součásti sjednocené Evropy nikdy nestaneme.
Další zdroj: Deník N: Německo cítí nebezpečí pro Evropu a přeřadilo na rychlost E6. Co je zač nové uskupení šesti zemí, 2.2.2026
