Článek
Nejprve vás vezmu ke svému praktickému lékaři, kam jsem sotva dolezla, jelikož mě chytil houser, jak říkávala moje babička. (Pro neznalé - záda v oblasti bederní páteře.) Pan doktor praví: „Jó, bolej vás záda? No to dneska každýho, tak cvičte a choďte plavat“ a podává mi arch papíru s vyobrazenými cviky, asi stou kopii ze sté kopie, na níž není stejně nic vidět. Když se ohradím, že jsem kvůli jednomu papíru nemusela vážit cestu do ordinace, otázal se, zda se v práci hýbu, nebo jen sedím. Po zjištění, že pracuji na poště, kde mám pohybu až až, a dokonce posiluji zvedáním třicetikilových balíků, se v něm asi hnulo svědomí a napsal mi rehabilitace. Domnívala jsem se, že mám vyhráno a ouha, radovala jsem se předčasně. Když se mi po doslova detektivním pátrání podařilo sehnat dostupného fyzioterapeuta, objednal mě až za dva měsíce! Asi budu muset zkusit čínského alternativce, thajského lamače kostí nebo jiného vymítače nemocí, jenže ten mi vymete jedině tak peněženku. Nebo se budu dva měsíce šourat jak stoletá babka a kroutit bolestí.
A nedej Bože, kdyby mě rozbolel zub, neboť můj stomatolog odešel v 70 letech do penze a náhradu za sebe se mu ani do zařízené ordinace sehnat nepodařilo. A zubní lékař, který přijímá nové pacienty, je v naší domovině vzácnější než sníh v rovníkové Africe. Pokud se přece jen někde zázrakem zjeví nová ordinace, má plno dávno před tím, než do ní vkročí první pacient. Na stomatologické pohotovosti se nemají čas ani nadechnout, protože je to pro řadu občanů jediná možnost, jak se dobrat k ošetření svého chrupu.
A co odborní lékaři? Ti méně zdatní si udržují své stálé portfolio nemocných, které jim zajistí stabilní příjem od pojišťoven, tudíž nemají zájem o vaše vyléčení. Jejich krédem je pacienta udržovat při životě, aby neumřel, ale neléčit. Co kdyby se nedej Bůh uzdravil a oni museli hledat nové klienty. Jindy si vás specialisté přehazují jak horký brambor, aniž by zjistili, co vám je a jejich počínání připomíná pohádku O kohoutkovi a slepičce. Nebo vás pasují do role pokusného králíka.
Ano, kvalitní lékaři nejsou a nebudou, neboť odcházejí za lepšími životními i pracovními podmínkami do ciziny a vůbec se jim nedivím. Hrstka špičkových odborníků, kterým jejich vlastenecké cítění nedovolilo přesídlit za hranice české bídy, tuto tristní situaci nezachrání a běžný smrtelník téměř nemá šanci se k nim dostat. Pokud se mu přece jen poštěstí, jsou čekací doby delší než za totáče na nové auto, takže se člověk nemusí potřebného zákroku ani dožít.
Namítnete: Máte možnost volby, můžete se nechat vyšetřit a ošetřit v privátním zařízení, kde vás vezmou klidně hned a ještě se vám budou klanět. Jistě, to je pravda, ovšem pro průměrného občana zemí koruny české s podprůměrným platem, je tato alternativa finančně nedostupná.
V žádném případě nejsem zastáncem totalitního režimu a doufám, že už se nevrátí, ale lékařská péče byla před sametem na vysoké úrovni a dostupná všem.
V okruhu svých přátel jsem se setkala i s návrhy na zrušení povinných odvodů ze mzdy na zdravotní pojištění a jsem také pro. Chcete se pojistit? Sjednejte si komerční pojištění podle vašeho přání. A nechcete? Tak si plaťte vyšetření a zákroky ze svého. My, co využíváme lékařské služby zřídka, doplácíme na všechny hypochondry, flákače, notoriky, drogově závislé a další podobná individua. Nehodlám dál přispívat na něčí prochlastaná játra, prohulené plíce a ochablou imunitu.
Abych naše zdravotnictví jen nehaněla, jedno odvětví se tomuto zchátralému standardu vymyká. A sice zdravotní záchranná služba, kterou máme na vysoké úrovni a troufám si tvrdit jednu z nejlepších na světě. To ostatní notně pokulhává. Co pokulhává, je stiženo mrtvicí a mám obavy, že ho nevyléčí ani Lurdy.
A co vy? Jaké máte zkušenosti s naším zdravotnictvím?
