Článek
Je neděle 21. srpna 1988, přesně 20 let od chvíle, kdy k nám vtrhla vojska Varšavské smlouvy a sovětská armáda se tu hodlala usadit na věčné časy a nikdy jinak. A na Václavském náměstí se poprvé po 19 letech scházejí odpůrci režimu toužící po svobodě, zejména z řad studentů a mládeže, aby demonstrovali svůj postoj vůči vládě jedné strany, komunistickým praktikám a pobytu okupačních vojsk.
Účastníci demonstrace zpívají československou hymnu a provolávají hesla, například: „Svobodu, svobodu“, „Rusové domů“, „Ať žije Havel“. Policie se je snaží umlčet a rozehnat obušky a nestydí se mlátit i ženy a dívky. Jen proto, že chtěli vyjádřit své mínění. Kdo v té době nežil, těžko pochopí, ale tenkrát jsme nesměli nahlas vyřknout svůj názor, který se neslučoval s tehdejší ideologií.
A jakmile přistihla policie někoho z demonstrantů s fotoaparátem, okamžitě mu ho zabavila nebo z něho alespoň vytrhla film.
V televizním zpravodajství věnovali této „protistátní akci“ asi 2 minuty. Zmínili se pouze o hloučcích lidí, kteří se pokusili narušit veřejný pořádek na Václavském náměstí. To nebyly hloučky, ale tisíce. Záběry, jak policie mlátí hlava nehlava pokojné občany, samozřejmě zveřejněny nebyly. Naštěstí tu byly přítomny i zahraniční televizní štáby, například ZDF a jejich reportáže bez cenzury se zachovaly v archivech pro příští generace, aby naši potomci viděli, že revoluce nebyla zas až tak sametová.
Řada účastníků demonstrace byla zatčena a obviněna z výtržnictví. Dokonce i můj kamarád, náhodný kolemjdoucí, který se pouze ocitl ve špatný čas na špatném místě.
Ani naprosto neadekvátní, surový zásah policie naše čím dál víc nespokojené a odvážnější obyvatele neodradil, naopak. Za dva měsíce, konkrétně 28. října 1988 se sešli na Václaváku znovu a ještě v hojnějším počtu. U příležitosti 70. výročí vzniku Československa téměř zaplnili celou horní polovinu Václavského náměstí a přilehlé ulice. Zároveň probíhala demonstrace i na Staroměstském náměstí.
A co se odehrálo tentokrát? Totéž v bledě modrém, jen s tím rozdílem, že demonstranti byli odvážnější a policie notně přitvrdila. Kromě obušků a pout na „vzpurné“ občany, použila i vodní děla a na pomoc si vzala obrněná vozidla (tanky na kolech). Marně, tato represe tehdejší státní bezpečnosti zapůsobila naopak a podnítila davy účastníků demonstrace k ještě většímu odporu. Dál skandovali „Ať žije svoboda“, „Masaryk, Masaryk“ a „Máme rádi svoji vlast“. A dokonce se objevily první transparenty, kupříkladu s nápisy „Tak už dost“ a „Havel na hrad“.
Opět bylo pozatýkáno a obviněno z výtržnictví spousta lidí. Kolik jich bylo, jsem nikde nenašla, ale několikanásobně víc, než před dvěma měsíci, o čemž svědčí nesestříhané záběry televizního kameramana, které se jakoby zázrakem podařilo uchovat.
A ještě něco mě na těchto dobových záběrech zaujalo. Na Národním muzeu se skvěl obrovský billboard s nápisem: „Veškerá moc v ČSSR patří pracujícímu lidu.“ Zajímavé, v totalitním režimu jsem žila více jak 20 let a nějak jsem to nepostřehla.
Počátek roku 1989 nebyl z pohledu bojovníků za svobodu nejrůžovější. Protesty na Václavském náměstí pokračovaly. 15. ledna se několik tisíc lidí rozhodlo uctít památku upáleného studenta Jana Palacha položením květin k pomníku sv. Václava. A scénář byl obdobný jako v předchozích případech. Násilný zásah bezpečnosti s vodními děly a slzným plynem v akci. Ani tentokrát se nenechali protestují odradit, naopak, demonstrace se konaly ještě následující čtyři dny.
Během tohoto takzvaného Palachova týdne bylo zadrženo více jak 1 400 lidí včetně Václava Havla. Ten byl v březnu 1989 uvězněn.
Petici za jeho propuštění podepsala řada tehdy významných a známých osobností, především umělců, což dodalo odvahu dalším tisícům lidí.
A poslední demonstrace, která předcházela revolučním dnům, se uskutečnila 28. října 1989. Svolala ji občanská iniciativa Charta 77 společně s Hnutím za občanskou svobodu a dalšími ilegálními skupinami bojovníků proti totalitě.
Zaplněné Václavské náměstí doslova řvalo: „Ať žije Dubček“, „Chceme novou vládu“, „Chceme svobodu“. A proti této mase lidu opět vyrukovali po zuby ozbrojení policisté s vodními děly. A takto komentovali toto dění redaktoři televizních novin: „O narušení veřejného pořádku a státního svátku se dnes odpoledne v Praze na Václavském náměstí a v dalších místech centra Prahy pokusily asi tři tisíce osob.“
Z dochovaných záběrů, které jsem našla, je patrné, že počet účastníků byl mnohonásobně vyšší. Je s podivem, jak se tak obrovská masa lidí dokázala zaktivovat, když nebyly žádné smartphony ani sociální sítě. Někteří z nás měli takzvané pevné telefonní linky, jenže hovory byly často odposlouchávané a tudíž tento způsob komunikace byl pro účely svolání demonstrace za svobodu naprosto nepoužitelný. Zbývala jediná cesta, a sice prostřednictvím tajně rozmnožovaných a distribuovaných letáků.
Televizní reportéři také hovořili o provokatérech ze zahraničí, patrně měli na mysli západní televizní štáby, například ABC, ZDF, CNN. A demonstraci označili jako protisocialistickou akci. Stejně jako u všech předchozích, ani tentokrát nebyl zveřejněn jediný záběr surového zásahu policie s obušky, vodními děly, slzným plynem a obrněnými vozidly. Dle tehdejších sdělovacích prostředků bylo zadrženo 250 osob. Jejich skutečný počet byl mnohem vyšší.
A co bylo dál? Přišel listopad a soudruhům se otěže vlády konečně vymkly z rukou.
Zpracováno na základě těchto materiálů:
https://youtu.be/ZU6TkR1NrJA?si=ihzNZ9GnsozJe1GN
https://youtu.be/RBkayHH3ah0?si=SlYUn3UU-YTHAY9m
https://youtu.be/JpjL5DMk6Ag?si=ZcR7KV-aEoETLoRo
https://youtu.be/z0tN6DfRAdw?si=fEv_gyH7qW2KD1vP
