Článek
Je chladné nedělní odpoledne 15. února 1976 a jednou brněnskou tramvají nebo-li šalinou cestují společně s dalšími pasažéry dvaapadesátiletý pan Miroslav Šudák a pětačtyřicetiletá paní Marie Bartošová. Oba vystupují na zastávce Pekařská naproti nemocnici u sv. Anny. Pan Miroslav jde na návštěvu za manželkou, která je v nemocnici hospitalizovaná a paní Marie tam prodává ve stánku s květinami.
V tuto chvíli by je ani v těch nejhorších představách nenapadlo, že do cíle své cesty nedorazí. A paní Marie v žádném případě netuší, že právě prožívá poslední okamžiky svého pozemského bytí. Ostatně, co by se jí mohlo stát, vždyť je to doslova pár kroků.
Miroslav a Marie vystupují z tramvaje, udělají oněch pár kroků a vtom se to stane. Pod pánem se propadne zem a na místě, kde ještě před pár vteřinami byl chodník, zeje obrovská, téměř tři a půl metru hluboká díra, do níž pan Miroslav padá. Marie, která stála vedle něho, se ocitá na samém okraji jámy a snaží se mu pomoci. Natahuje ruku, ztrácí rovnováhu a mizí v jámě také. A to doslova, jako by se vypařila.
Lidé stojící na zastávce a kolemjdoucí nevěří vlastním očím a začínají panikařit. Někteří jsou naopak naprosto paralyzováni, neboť nic takového v životě neviděli. Nikdo nemá odvahu pomoci panu Miroslavovi, který se drží okraje jámy z posledních sil. Všichni se bojí, aby nedopadli jako paní Marie. Za chvíli se rozezvučí sirény a na místo dorazí hasiči a záchranka.
Lehce zraněného pana Miroslava se podaří hasičům vytáhnout, ale po Marii se doslova slehne zem. Hasiči se stavební technikou kopou v okolí propadliny a hledají ji do pozdních večerních hodin. Nic.
Teď si asi kladete otázku, jak se může člověk jdoucí po chodníku propadnout do jámy pekelné? Ne, čerti za to nemohou, ty nechme spát. I tomto případě totiž platí: Za vším hledej člověka. Tak vyšetřovatelé hledají. A na co přijdou?
Na začátku této ulice, respektive pod ní prasklo vodovodní potrubí. Ostatně, není divu, vždyť bylo v provozu od roku 1872! Voda proudící pod zemí zaplavila staré sklepní prostory, část ulice podemlela a právě pod zastávkou vytvořila obrovskou dutinu. A když k tomu přičteme provoz mnohatunových tramvají, je na katastrofu zaděláno.
Samozřejmě došlo k poklesu tlaku v potrubí a rychlejšímu úbytku vody z vodojemu. A co na to kompetentní pracovníci? Nic, nechali to plavat a že doslova. Kam se voda ztrácí, je nezajímalo.
Pátrání po Marii pokračuje i v následujících dnech, i když po týdnu už nikdo nedoufá, že ji najdou živou a zdravou. No jo, ale oni ji nenajdou vůbec, přestože pátrání pokračuje ještě několik let.
Až v roce 1992 nacházejí stavební dělníci poblíž kanalizační výpusti v ulici Kšírova kosterní ostatky dolní části ženského těla. O půl roku později je objeven další kosterní nález, a sice lebka v brněnské čtvrti Černovice. Jelikož jsou obě místa poměrně daleko od Pekařské ulice, nikdo nedává tyto nálezy do souvislosti s pohřešovanou Marií Bartošovou. Až o dva roky později potvrdí její manžel, že zbytky oděvu na nich skutečně patří jeho ženě.
Na tomto základě specialisté zkonstatovali, že se s největší pravděpodobností opravdu jedná o ostatky ženy, která téměř před dvaceti lety zmizela ve spletité kanalizační síti města Brna. Ovšem nikdy nebyla provedena analýza DNA, která by tuto domněnku potvrdila. Právě z tohoto důvodu někteří odborníci se závěrem vyšetřování nesouhlasí.
Jako další závažný protiargument uvádějí fakt, že místa nálezů kosterních pozůstatků jsou příliš vzdálená od místa tragédie. Lidské tělo by se podle jejich názorů tak daleko kanalizačními stokami dostat nemohlo, zaklínilo by se někde poblíž jámy.
Tito oponenti zároveň kritizují pátrače v počátku akce. Kdyby hloubili větší výkopy, mohli pohřešovanou najít a třeba by se jí dalo ještě pomoci.
Na čí straně je pravda, se už asi nikdy nedozvíme. Jedno je však jisté: Kdyby se pracovníci brněnských vodovodů a kanalizací zabývali otázkou, kde jim utíká voda, k žádné tragédii by nedošlo. Zda byl za tento lhostejný přístup a zbytečnou smrt někdo potrestán, se mi nepodařilo zjistit. Manžel paní Marie žádal o odškodné, ovšem tehdejší Městský národní výbor jeho žádost zamítl.
Mimochodem, propady vozovek a chodníků nejsou zas až tak ojedinělým jevem. Kupříkladu v roce 2012 přímo v centru Kutné Hory vznikl obrovský kráter v důsledku propadu středověkého dolu. A v roce 2021 se opět začala propadat jedna ulice v Brně. Pozadu nezůstává ani Praha, kde například v roce 2018 voda z prasklého potrubí podemlela silnici v městské části Ķrč. Naštěstí se tyto nehody obešly bez zranění a ztrát na životech.
Věřme, že k podobné tragédii již nikdy nedojde a větu „Zmizel, jako by se do země propadl“, budeme používat jen v přeneseném slova smyslu.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://www.hantec.cz/hantec/podzemi/podzemi.htm
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/ctyricet-let-od-tragedie-v-brne-v-pekarske-ulici-se-pod-zem-propadla-zena-kterou-nikdy-nenasli-120212
https://nasregion.cz/chodnik-se-propadl-a-zena-zmizela-v-hlubinach-ostatky-se-nasly-po-16-letech-108435/
