Článek
Tak jestli jste zvědaví jako já, čtěte dál.
Je úterý 8. října 2013, krásný slunečný den jako stvořený pro létání a výhledy z ptačí perspektivy. A tak se dva britští důchodci John Wildey a jeho dlouholetý kamarád, který vlastní a pilotuje Cessnu 172, vypraví na výlet. Z malého, původně vojenského letiště Sandtoft v Doncasteru startuje něco před polednem čtyřmístný letoun s velice zkušeným pilotem a jedním pasažérem a míří do přímořského letoviska Skegness, vzdáleného asi 60 mil.
Tam si oba postarší pánové užívají nádherné odpoledne. Procházejí se po pobřeží, zajdou do restaurace s country hudbou, jako správní Britové vypijí šálek čaje a poté se vydají na cestu zpět. Let probíhá stejně klidně jako předchozí a nic nenasvědčuje tomu, že se záhy změní v obrovské drama, napínavé až do samého konce.
Slunce se pomalu schovává za obzor a Cessna, za jejímž kniplem sedí dlouholetý velice zkušený pilot, začne klesat k letišti v Doncasteru. Když je ve výšce 1500 stop (457 metrů), pilotovi se udělá špatně. Začne se potit a rychle dýchat. Než upadne do kómatu, stačí ještě kamarádovi říci, ať drží knipl a letí rovně, že to bude za chvilenku dobré. Vzápětí zakloní hlavu a z bezvědomí už se neprobere. Má otevřené oči, John na něho mluví, ale on nereaguje. Snaží se mu nahmatat tep, ale marně.
Co teď, zdá se to jako noční můra. Jste v letadle téměř 500 metrů nad zemí, s létáním nemáte absolutně žádné zkušenosti, vedle vás bezvládné tělo pilota a ještě ke všemu se stmívá. A vy se musíte dostat, pokud možno ve zdraví, na zem. Na první pohled nemá tato situace řešení. Ale John není zvyklý se vzdávat a vysílá signál nouze „Mayday“. Ten zachytí dispečeři na věži v Doncasteru a okamžitě zahajují záchrannou operaci. Aktivují všechny bezpečnostní složky a shánějí instruktory, aby zoufalému Johnovi pomohli dostat se v pořádku na zem.
Ten zápolí s řízením letounu, jeho ovládací prvky vůbec nezná ani netuší, jak naladit tu správnou rádiovou frekvenci. To se mu nakonec podaří, ale ovladače světel nenajde. Tudíž se soumrakem přestává vidět na přístroje, neví, jak vysoko letí ani jakou rychlostí a orientovat se může jedině podle světel na zemi. Aby se dostal k letišti, letí nad dálnicí. S konečným přiblížením mu má pomoci také vrtulník RAF, který ho bude doprovázet.
Řídícím letového provozu se ale stále nedaří sehnat instruktory, kteří by mohli pomoci osamělému pasažérovi v nezáviděníhodné roli pilota, dostat se v pořádku na zem. Zatím tedy musí kroužit nedaleko mezinarodního letiště Humberside, které je pro tento kuriózní případ nouzového přistání nejvhodnější, a čekat.
Konečně se zadařilo, dispečeři mají k dispozici dva velice zkušené letecké instruktory, kteří se pokusí o nemožné. Posadit v pořádku letadlo s Johnem na zem. Ovšem takovéto dálkově vedené přistání je pro ně také absolutní novinkou. Jak se s tím poperou? To se dozvíte za chvilenku.
A aby problémů nebylo málo, začíná foukat boční vítr, který může být sakra nepříjemný i pro zkušené piloty. John má značné obavy, zda tuto prekérní situaci zvládne, takže prvním úkolem instruktorů je ho uklidnit a ujistit, že se na ně může spolehnout. Souběžně s ním letí vrtulník, který ho informuje o aktuální rychlosti a výšce, neboť jak už jsem se zmínila, náš hrdina sedí v kokpitu potmě a na přístroje nevidí. Posádka vrtulníku také plní funkci navigátora a dovede Johna až k letišti.
Jakmile má ranvej v dohledu, od instruktorů, kteří sedí v dispečerské věži letiště Humberside, dostává pokyn, aby se soustředil na středovou čáru přistávací dráhy a klesal podle instrukcí. Bohužel je příliš vysoko a letí moc rychle, takže k ranveji nestihne sklesat. Nic se neděje, instruktoři ho uklidní a navedou na druhé kolo. Musí tedy vystoupat do potřebné výše, snížit rychlost a začít opět klesat.
Znovu se mu přistání nezdaří, teď je pro změnu brzy příliš nízko. Tak začíná opět stoupat a točit. Při tomto manévru zapomene zvýšit výkon motoru, letadlo ztrácí vztlak a začíná se klopit na levou stranu. John už se vidí ve vývrtce a loučí se se životem. V tom se mu nějakým zázrakem podaří letoun stabilizovat a pokračuje dál.
Před dalším pokusem ho instruktoři opět uklidňují a dodávají mu odvahy, musí přistát, než mu dojde palivo. Soustředí se na středovou čáru ranveje, ale zdá se mu, že letí příliš rychle a bojí se, že nedokáže zastavit. Teď a nebo nikdy, řekne si v duchu a se žuchnutím se dotýká se ranveje. Ano, bylo to tvrdé přistání nejprve na přední podvozek, ale je na zemi. Ještě však nemá vyhráno.
Stěží dosáhne na brzdy, takže je brzdný účinek nižší, než je potřeba. Ale po vyjetí z dráhy zastaví. Jakmile letoun stojí, veškeré osazenstvo řídící věže včetně instruktorů propukne v jásot. Společně to zvládli a sedmasedmdesátiletého seniora, který nikdy neseděl za kniplem a dokázal přistát s letadlem, oslavují jako hrdinu. On se za něho v žádném případě nepovažuje.
Kromě píchlé pneumatiky předního podvozku nedoznalo letadlo žádné újmy stejně jako pasažér v nedobrovolné roli pilota. Bohužel, jeho kamarádovi už nebylo pomoci. Jak uvádí pitevní protokol, zemřel na infarkt myokardu.
A tak velký milovník letectví John Wildey absolvoval bez jakékoliv přípravy svůj první sólový let, který trval hodinu a deset minut. A s humorem sobě vlastním podotýká, že při něm stihnul let ve formaci s vrtulníkem, orientaci v kokpitu poslepu a noční přistání. A pracoval při tom na dálkové ovládání. Velký respekt zaslouží i instruktoři, kteří s takovou pomocí na dálku neměli vůbec žádné zkušenosti.
Ale největší uznání zaslouží hlavní hrdina tohoto příběhu. Neztratil hlavu, přesně vykonával instrukce, dokázal se plně soustředit a hlavně to nevzdal. A zachránil tak svůj život i letadlo. A proto, vážení, i když se ocitnete ve zdánlivě bezvýchodné situaci, nikdy se nevzdávejte, ono se řešení najde.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/g3rCx8t-tBo?si=IgwwmlxcJxIfuCKW
https://news.sky.com/story/im-not-a-hero-says-plane-landing-man-10431975
https://www.bbc.com/news/uk-england-humber-24465646
