Článek
Je úterý 22. března 1994, 16 hodin 39 minut místního času a z moskevského letiště Šeremeťjevo startuje zbrusu nový letoun Airbus A310 společnosti Aeroflot na pravidelné lince do Hongkongu. Většinu z 63 cestujících tvoří asijští obchodníci, kteří hledají v Rusku nová odbytiště. O jejich pohodlí se stará 12 členů posádky. Té velí kapitán Danilov, jeho zástupcem je kapitán Jaroslav Kudrinskij a na postu druhého pilota sedí Igor Piskarev.
Sofistikované digitální přístroje a moderní řídící systémy letounu jsou pro všechny tři piloty novinkou, ale ti prošli kompletním výcvikem přímo u výrobce a jsou pro řízení stroje plně kvalifikováni.
Kapitán Kudrinskij bere s sebou na výlet své dvě děti, patnáctiletého syna Eldara a o něco mladší dceru Janu. Dohlíží na ně Kudrinského kolega kapitán Makarov, který letí do Hongkongu jako pasažér. Je to jejich první cesta do ciziny. V tuto chvíli nikdo netuší, že i poslední.
Vzlet proběhl naprosto bez problémů a letoun stoupá do hladiny tři pět nula, tedy 35 000 stop, což je 10 668 metrů a za ideálních povětrnostních podmínek míří na východ. Trasa vede přes Sibiř, Mongolsko a Čínu. Zhruba po čtyřech hodinách vystřídá za kniplem i na pozici velitele v kokpitu kapitána Danilova jeho zástupce Kudrinskij.
Nacházejí se nad Novokuzněckem a většina pasažérů spí. Ne tak Eldar a Jana. Ti jsou vzhůru a užívají si let. A kapitán Makarov v roli pasažéra dohlížejícího na obě děti, dostane nápad, který se stane začátkem tragického konce letu 593. Navrhne dětem, že by mohly překvapit otce a navštívit ho v kokpitu. Ty samozřejmě nadšeně souhlasí.
Nejmodernější letoun společnosti Aeroflot řídí autopilot. Naprosto klidný let se ovšem za chvíli změní v horor a piloti budou bojovat o záchranu stroje i životů lidí na jeho palubě.
Děti v doprovodu kapitána Makarova vstupují do kokpitu a žasnou nad vybavením moderního stroje. Zejména Eldar se zajímá, k čemu jaké přístroje slouží. Otec jim popisuje funkci autopilota a pak nabídne Janě své kapitánské křeslo. Ta usedá a lehce uchopí knipl. Otec pootočí knoflíkem volby kurzu z původních 105 na 90 a tím umožní dceři, aby zatočila doleva, přestože stroj řídí autopilot. Poté vrací nastavení kurzu do správné polohy a autopilot pokračuje v letu.
Po chvíli Jana uvolňuje místo Eldarovi a vrací se mezi cestující. Ten celý natěšený okamžitě sahá po kniplu a kapitán Kudrinskij postupuje stejně, jako když na jeho místě seděla dcera. Otočí voličem kurzu, aby si Eldar mohl vyzkoušet zatáčku a pak ho vrací zpět. Jenže Eldar zůstává dál sedět za řízením, pohybuje kniplem vší silou doleva, doprava a náramně si to užívá. Jenže najednou se letadlo začíná prudce naklánět doleva a nikdo neví proč.
Na displeji se původní přímá letová linka v kurzu 105 mění na obrazec nápadně připomínající přiblížení na vyčkávací pozici u letiště (například v případě hustého provozu). Jenže letoun má jít na přistání za více jak 5 hodin. Pilotům dochází, že je něco špatně. Stroj stále zatáčí a naklápí se, až se dostane na 45°, což je více, než maximální povolený náklon a Airbus na to vůbec není konstruován.
Vzápětí z hlavního displeje mizí veškeré údaje o rychlosti, kurzu a poloze letounu. Ten ve značném bočním náklonu rychle klesá a blíží se k zemi. Odstředivá síla zatlačí všechny do sedadel. Eldar nemůže vstát a kapitán Kudrinskij zaujmout zpět své místo. Ani druhý pilot, který sedí u řízení, na něj nedosáhne, protože ho to tlačí do sedačky.
Autopilot se snaží stroj řídit, ale jakoby se s ním někdo přetahoval. V kabině vypukne panika a palubní personál netuší, co se děje. Kvůli velkému přetížení nemůže vstát a pomoci kolegům ani kapitán Danilov. Za okamžik se v kokpitu rozezní alarm signalizující úplné odpojení autopilota. Letoun je odteď zcela v rukou patnáctiletého chlapce, který s jeho řízením nemá absolutně žádné zkušenosti.
Vzápětí se ozve ještě jeden alarm, který říká pilotům, že se stroj blíží k pádové rychlosti. To zaktivuje záchranný systém, který sklopí příď letounu, aby zvýšil jeho rychlost. Nyní padá střemhlav šílenou rychlostí 3 600 metrů za minutu a nebezpečně se blíží k zemi. Během několika vteřin se přetížení mění ve stav beztíže, lidé a všechny volně ložené předměty na palubě létají. To je blázinec, co?
Druhému pilotovi se konečně daří přitáhnout knipl k sobě a snaží se Airbus vyrovnat. Příď se konečně zvedá a letoun začíná opět stoupat. No jo, ale příliš strmě, tudíž opět ztrácí rychlost a začíná působit přetížení. Cestující si musí připadat jako na obří horské dráze. Jakmile se účinek přetížení trochu zmírní, Kudrinskému se konečně podaří dostat k řízení. Jenže stroj v důsledku zpomalení opět sklápí příď a ve vývrtce se řítí k zemi rychlostí 70 metrů za vteřinu.
Kapitán zavelí plný plyn a posádka se ze všech sil snaží dostat z průšvihu. Zdá se, že letoun konečně reaguje. Posádce se daří pád téměř zastavit a dostat letoun pod kontrolu, když v tom to přijde. 500 kilometrů od mongolských hranic narazí do země a vybuchne. Mizí z radarů řídících letového provozu a dispečeři v Novokuzněcku marně čekají, až se jim piloti ozvou. Všech 75 lidí na palubě umírá.
Za dvě hodiny se rozbíhá pátrací akce. Posádka zachranářského vrtulníku spatří trosky letounu na úpatí zalesněné kopce asi 100 kilometrů východně od Novokuzněcka. Jakmile záchranáři vidí, co ze zbrusu nového Airbusu zbylo, je jim jasné, že havárii nemohl nikdo přežít. Hned ráno na místo přiletí vyšetřovací tým. Odborníci mají pěkně zamotanou hlavu. Jak je možné, že naprosto nový, supermoderní letoun najednou spadne, aniž by posádka hlásila problémy a vyslala signál nouze?
Ruská média si vymyslela vlastní verzi nehody, okamžitě hovořila o možnosti teroristického činu. Ten však odborníci ve vyšetřovacím týmu záhy vyloučili, stejně jako poruchu motorů. Ohledáním místa dopadu stroje také zjistili, že v kokpitu se nacházelo dítě. Že by ho tam odmrštil náraz do země?
Více světla do tohoto zapeklitého případu vnesl až záznam hovorů z kokpitu, který potvrdil, že za kniplem Airbusu A310 opravdu seděl Kudrinského patnáctiletý syn. Experti z toho byli v šoku a při poslechu záznamu hovorů v kokpitu jim doslova tuhla krev v žilách.
Takže hlavní příčinu bychom měli, ale jak už to většinou u leteckých havárií bývá, ani u této to nebyla jediná.
Vedení Aeroflotu se snažilo hlavní příčinu havárie utajit, neboť by rozhodně jejich už tak pošramocené pověsti neprospěla. Pozůstalé po obětech tato ruská letecká společnost sice dopravila do Moskvy, ale na místo havárie je pustit nechtěla. Ti se nedali a nakonec se do tohoto nehostinného kraje přece jen dostali.
Ale zpět k vyšetřování. Odborníkům stále nešlo na rozum, jak mohl Eldar zasáhnout do řízení, když byl zapnutý autopilot. Ze zapisovače letových údajů však zjistili, že asi po dvou a půl minutách Eldarova manipulování s kniplem, se autopilot částečně odpojil. Ale proč? Na tuto otázku mohla odpovědět jedině rekonstrukce letu na simulátoru.
A tak se experti se zkušebními piloty vypravili na trenažér přímo do ústředí firmy Airbus ve francouzském Toulouse. S použitím údajů z černých skříněk přesně nasimulovali onen osudný let od chvíle, kdy na místo kapitána usedl Eldar a tlačil silou knipl proti autopilotu. Zkušební piloti postupovali přesně tak a došli k jednoznačnému závěru.
Jakmile někdo působí silou proti řízení autopilotem po dobu 30 vteřin, odpojí se část jeho funkcí. Takže posádka Airbusu byla předvedčena, že stroj řídí autopilot, jenže to nebyla pravda. Jakmile Eldar usedl za knipl a přes citelný odpor s ním manipuloval, ovládal příčné řízení on, nikoliv autopilot. Jakmile tlačil řízení proti naprogramovanému nastavení, tuto funkci totiž odpojil. Nikdo z posádky si toho nevšiml, neboť odpojení není signalizováno žádným zvukovým znamením, pouze rozsvícením kontrolky. A to nikdo z pilotů nezaregistroval.
Tak došlo k prudkému náklonu letounu a tragický sled událostí na sebe nenechal dlouho čekat. Kdyby však posádka zareagovala včas a náklon vyrovnala, k žádné katastrofě by nedošlo. Ovšem zkušební piloti při simulaci na trenažéru se bez problémů dostali i z vývrtky a prudkého klesání. Stačilo udělat jednu jedinou věc, respektive pustit řízení a nedělat vůbec nic. A Airbus by se z této šlamastiky dostal sám. Jak jednoduché!
A jak je na tom ruská letecká doprava dnes? Ani se neptejte. Ještě hůř, než dřív. Z důvodů oprávněných sankcí vůči této zemi, trpí nedostatkem náhradních dílů na stárnoucí stroje, takže sednout si do ruského letadla je asi jako zahrát si ruskou ruletu.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/jbGORtFTwlo?si=RIGGPyrRKv0yQXEg
Nehoda Airbusu A310-304 F-OGQS, středa 23. března 1994 https://asn.flightsafety.org/wikibase/325005
30 Years Ago: The loss of Aeroflot Flight 593 https://www.aerotime.aero/articles/30-years-ago-aeroflot-593-crash
