Článek
Nyní si o havárii, jejíž přesný průběh je dodnes jednou velkou záhadou, povíme víc.
Je sychravý pondělní večer 14. listopadu 1960. Opozdilci se vracejí z práce, ze školy či z nákupu, jedou z návštěvy nebo třeba do kina. A samozřejmě vlakem, protože před 65 lety mělo auta mizivé procento rodin. Bohužel, více jak stovka pasažérů, kteří onoho osudného večera cestují mezi Pardubicemi a Hradcem Králové, do svého cíle již nikdy nedorazí. Ale nepředbíhejme.
Nádražní hodiny ukazují 17:22 a z pardubického hlavního nádraží vyjíždí motorový osobní vlak číslo 653 do Hradce Králové. O tři minuty později se na královéhradeckém nádraží se sedmiminutovým zpožděním rozjíždí osobák ze směru Liberec, který pokračuje do Pardubic. Jak už jsem se zmínila, jedná se o jednokolejnou trať, tak se musí vlaky v nějaké stanici vyhnout. A tou je Stéblová. Vlak 608 od Hradce, tažený parní lokomotivou, přijíždí do této stanice v 17:40 a má tu počkat na motorák od Pardubic.
A pak se něco zvrtne. Místo, aby dlouhý vlak s těžkou lokomotivou plnou uhlí ze směru Liberec vyčkal na příjezd osobáku, rozjede se. A tím je na tragédii zaděláno. Výpravčí mu pokyn k odjezdu nedal, neboť je ve své kanceláři, výhybkář přehazuje výhybky a stahuje závory před příjezdem druhého vlaku. Nehledě na to, že vlak z nádraží může pustit jen a jen výpravčí. A kromě toho je signalizační zařízení stále v poloze stůj. Přesto průvodčí dává strojvedoucímu pokyn k odjezdu ze stanice. Pomocník přiloží do kotle a mohutný kolos se řítí plnou parou vpřed.
Posádka naprosto ignoruje signalizační zařízení se znamením stůj a vlak zvyšuje rychlost až na 60 kilometrů v hodině. Výpravčí v tuto chvíli vůbec netuší, že se parní vlak rozjíždí, jelikož naprosto správně v teple své kanceláře vyčkává na příjezd motorového vlaku od Pardubic. Spatří ho, až když mu projede pod okny. Okamžitě vyběhne ven a snaží se ho máváním signalizačním světlem zastavit. Marně, je hustá mlha a viditelnost pouhých 50 metrů, takže osádka ho vůbec nevidí.
Výhybkář, který se pohybuje u trati, popadne kolo a snaží se vlak dohonit. Samozřejmě nemá šanci. Jen pro úplnost, na počátku 60. let minulého století neexistují žádná zabezpečovací zařízení ani komunikační prostředky, které by výpravčímu umožnovaly na dálku vlaky zastavit nebo se dovolat posádkám.
Jediná spása je kontrolní stanoviště mezi stanicemi Stéblová a Pardubice, kam výpravčí okamžitě volá. Ale ani tam nedokáží vlak zastavit, neboť projíždí kolem právě v okamžiku, kdy se tam zoufalý výpravčí dovolá. Teď už střetu nijak zabránit nelze. 1,5 kilometru za stanicí Stéblová směrem na Pardubice v 17 hodin a 42 minut do sebe oba vlaky jedoucí rychlostí 60 kilometrů v hodině, narážejí.
Trať je naprosto rovná, ve dne a za dobré viditelnosti by se dalo srážce zabránit nebo alespoň zmírnit její následky včasným brzděním. Ale v husté mlze, kdy není vidět ani na krok, se posádky obou vlaků spatří na poslední chvíli. Z motoráku nezbude prakticky nic. Kromě ničivého nárazu zachvátí soupravy i požár, jelikož rozžavené uhlí z parní mašiny zapálí naftu vytékající z proražené nádrže motoráku.
Cestující v motorovém vlaku neměli proti parnímu kolosu šanci, o čemž hovoří celková bilance nejtragičtější nehody na našich kolejích: 118 mrtvých a 110 zraněných, převážně těžce.
Na tehdejší dobu byli záchranáři z Hradce Králové na místě velice brzy, již krátce po 18. hodině. A těsně po nich přijeli kolegové z Pardubic. Tenkrát neexistovalo nic jako dnešní traumaplán a tak pomáhal každý. Vojáci z nedaleké posádky i lidé ze vsi. Lékaři dokonce prováděli zákroky nutné k záchraně života přímo na louce vedle trati.
A kdo tento masakr způsobil? Podle výpovědi průvodčího vlaku, který nepočkal ve stanici na příjezd motoráku, bylo na vině zelené světlo, které v dálce zahlédl, a tudíž se domníval, že výpravčí signalizuje odjezd. O zeleném světle mluvilo i několik přeživších. Kde se vzalo, je dodnes jednou velkou záhadou.
Za viníky této tragédie byli označeni členové posádky osobního vlaku 608, jedoucího z Liberce a vyfasovali tresty odnětí svobody od 1,5 do 5,5 roku nepodmíněně a zákaz činnosti na tři roky. Asi se vám to taky bude zdát málo, ale faktem je, že žádný trest 118 obětem životy nevrátí.
Jak už bývalo za minulého režimu zvykem, tehdejší média se o havárii zmínila třemi řádky a o mrtvých a raněných nepadlo ani slovo. Záhy po této nehodě se začalo hovořit o výstavbě dvoukolejné trati v úseku Pardubice – Hradec Králové, aby se případným dalším nehodám předešlo.
A jak myslíte, že to dopadlo? První část dvoukolejky z Pardubic do Stéblové v délce 7,5 km byla uvedena do provozu až v prosinci 2023. A zbylých 13,5 kilometru do Hradce se stále jezdí po jedné koleji.
Naštěstí máme dnes sofistikovaná zabezpečovací zařízení a systémy jak na trati, tak v lokomotivách a doprava po kolejích je podstatně bezpečnější, než před 65 lety.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://www.pozary.cz/clanek/36122-1960-zeleznicni-nehoda-u-steblove-si-vyzadala-118-zivotu-dalsich-110-osob-bylo-zraneno/
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/steblova-zeleznicni-nehoda-havarie-1960_2111140908_ban
https://youtu.be/nLKBVvmK_Hc?si=RhGgnxr1kVVY7jR7
