Článek
Je krásné téměř letní nedělní ráno a na letišti v Birminghamu se chystá ke vzletu letoun BAC-111 společnosti British Airways s jedenaosmdesáti pasažéry na palubě a šesti členy posádky. Míří do španělské Malagy a naprosto rutinní let za ideálního počasí má trvat necelé tři hodiny.
V kokpitu velí dvaačtyřicetiletý velice zkušený kapitán Tim Lancaster, který se za pár okamžiků nedobrovolně stane hlavním hrdinou našeho příběhu. Na postu druhého pilota mu sekunduje Alistair Atchinson, který s touto posádkou letí poprvé.
Letadlo určené pro krátké tratě, kterému se přezdívá nebeský džíp, má vynikající pověst co se týče bezpečnosti, je po technické stránce naprosto v pořádku a zpočátku nic nenasvědčuje tomu, že se poklidný let záhy změní v drama, napínavé až do posledního okamžiku.
Po vzletu dostává posádka pokyn ke stoupání do hladiny dva tři nula, tedy do výšky 23 000 stop. Po dosažení výšky 17 000 stop, tedy něco málo přes 5 kilometrů, si kapitán rozepíná ramenní pásy, aby si udělal trochu pohodlí a oba piloti si u palubního personálu objednávají snídani. Letoun řídí autopilot a vše se zdá být v naprostém pořádku. V tom se ozve ohlušující rána připomínající výbuch, čelní okno vylétne ven a vzápětí za ním silný tlak vzduchu vycucne i kapitána.
Jeho nohy se naštěstí zaklesnou pod palubní deskou, ale jinak od lýtek nahoru čouhá ven. Prudký protivítr ho příplácne na vnější vrchní část kokpitu. Teplota vzduchu se v pěti kilometrech pohybuje kolem -17°C a ještě ji snižuje silné proudění.
Druhý pilot teď zůstal na všechno sám a aby to měl ještě těžší, kapitán čouhající z kokpitu nohou vypnul autopilota a tlačí na knipl, takže se s ním kolega přetahuje. Mohutná tlaková vlna vyrazila dveře oddělující kokpit od prostoru pro cestující. Jeden ze stewardů běží do pilotní kabiny a nechápe, co vidí. Pokouší se kapitána dostat zpět, ale to je nemožné, jelikož silné proudění vzduchu doslova přilepilo jeho tělo k letadlu zvenčí. Tak se ho alespoň snaží udržet, aby ho nepohltilo nebe. Ale jak dlouho to vydrží, než se mu vysmekne?
Zbylý pilot musí situaci okamžitě řešit, klesnout do bezpečné hladiny a najít letiště na nouzové přistání. Navazuje spojení s řízením letového provozu, jenže kvůli značnému hluku v kokpitu, způsobenému silným větrem, se strany navzájem neslyší. Stewardovi mezitím docházejí síly, naštěstí mu přispěchá na pomoc kolega, který byl do té doby v zadní části letounu a vůbec netušil, jaké drama se odehrává v kokpitu, respektive mimo něj.
Pilot začíná klesat, ovšem vyvstává další problém. Před přistáním bude muset snížit rychlost, tudíž proudění vzduchu nebude držet kapitána přitisknutého k letounu. Buď se stewardům vysmekne nebo, ještě v horším případě, stahne je sebou a ve vzdušném prostoru zmizí všichni tři.
Alistairovi se povede klesnout do výšky 11 000 stop, proudění vzduchu není již tak silné a tak konečně může komunikovat s dispečery. Hlásí nouzový stav a popisuje situaci. Fakta musí několikrát zopakovat, neboť řídící letového provozu se s takovouto situací nikdy nesetkali a zprvu pilota nechápou. Mezitím kapitánovo tělo začíná ze střechy kokpitu klouzat dolů a sesune se na zevní stranu bočního okna. Když zbylí členové posádky vidí, jak zakrvácená hlava naráží do boku letadla, nevěří, že je kapitán ještě naživu.
Jelikož stewardům již docházejí síly, v jednu chvíli je napadne, že tělo pustí. Ale pilot to zakáže. Jednak věří, že to dobře dopadne a pak, letící tělo by mohlo poškodit stroj a ohrozit tak všechny na jeho palubě. Řídící letového provozu navrhuje jako letiště pro nouzové přistání Southampton, jenže pilot to tam vůbec nezná a chtěl by raději přistát ve vzdálenějším Gatwicku, kam létá často. Jelikož se hraje o čas, zvolí Southampton a žádá dispečery o navedení a vzdálenou pomoc s přistáním, jelikož musí zvládat práci za dva a veškeré mapy a schémata letišť byla vysáta ven. Dostává pokyn sklesat do výšky 5 300 stop a letušky mezitím připravují kabinu na nouzové přistání.
Na letišti v Southamptnu jsou aktivovány všechny složky záchranného systému. A aby problémů nebylo málo, vyvstal další. Letadlo je na krátkou dráhu letiště příliš těžké. Při této hmotnosti potřebuje na bezpečné přistání a zastavení o 500 metrů víc. Bohužel není vybaveno zařízením na vypouštění paliva za letu, tudíž pilotovi nezbývá nic jiného, než se pokusit přistát i za těchto okolností.
Dispečer navádí pilota na přistání, dokud nemá ranvej v dohledu. Poté se odmlčí, aby se Alistair mohl plně soustředit. 32 minut po vzletu, v 8 hodin 55 minut s jedenaosmdesáti pasažéry, plnými nádržemi a kapitánem vlajícím z okna, předvede vyčerpaný pilot ukázkové přistání.
Záchranná služba okamžitě odváží doslova na kost zmrzlého kapitána do nemocnice a nikdo nevěří, že přežije. Lehčí zranění utrpěl ještě jeden ze stewardů, z pasažérů nebyl zraněn nikdo.
K velkému překvapení lékařského personálu a obrovské radosti blízkých i kolegů, se kapitán Tim Lancaster velice rychle zotavuje. A po pár dnech si vybavuje téměř vše, co prožil. Pamatuje si, že nemohl dýchat, protože byl přitisknutý obličejem k letadlu, do očí a úst mu stékala krev z rozbité hlavy. Když se mu podařilo otočit, viděl ocas letadla i běžící motory. Ani největší lékařské kapacity nedokážou vysvětlit, jak mohl přežít tak silný mráz, ledový vítr a nedostatek kyslíku po tak dlouhou dobu bez vážné újmy na zdraví a trvalých následků. Lancasterovo přežití považují za zázrak.
A co víc, kapitán Tim Lancaster se po necelých pěti měsících rekonvalescence opět vrátil do kokpitu a vykonával svoji milovanou profesi až do důchodu. Alistair Atchinson společně s oběma stewardy obdržel vyznamenání z rukou britské královny Alžběty II.
Teď si asi řeknete, jak může v letadle vypadnout okno? Odpověď na tuto otázku hledali ihned po nehodě její vyšetřovatelé. Panel čelního skla, který byl měněn předchozího dne, se našel poblíž vesnice Cholsey, takže ho mohli odborníci podrobně prozkoumat. A došli k šokujícímu závěru. Sklo bylo připevněno pomocí 90 šroubů. Jenže údržbáři neměli dostatek těch správných, tak použili, jak se říká, co dům dal. A tak se stalo, že 84 šroubů mělo menší průměr, pouze 6 bylo správných. A slabé šrouby zkrátka nevydržely sílu, způsobenou rozdílem tlaku vzduchu uvnitř a vně kokpitu.
Za viníky nehody vyšetřovatelé označili vedoucího údržby a vedení letiště v Birminghamu, pod které údržba spadala.
Jen díky pilotnímu umění Alistaira Atchinsona a duchapřítomnosti a obětavosti stewardů si tato kuriózní letecká nehoda nevyžádala žádné oběti na životech a dopadla nejlépe, jak mohla.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/7×faDr0nhoQ?si=lBEPG0×5r9hqG7Al
Neuvěřitelná událost letu 5390: Pilot byl vysán ven z letadla – Epochaplus.cz https://share.google/GUpcj3jk3zjbcFlq7
Let British Airways 5390: Zázračné přežití kapitána | autor: C. S. Blackwood | Vzácné kriminální příběhy | Medium https://share.google/K2eLF6n3OGbilDVzK
