Článek
České Budějovice jsou jako stvořené pro cyklistiku. Přispívá tomu městská krajina bez kopců i přívětivé cyklostezky kolem řeky, která se táhne od jihu k severu. Na různých místech po městě jsou i jízdní pruhy pro cyklisty, takže nikdo nemůže říct, že zde nejsou dostatečné podmínky. Lidé jsou tu proto na cyklisty zvyklí a bohužel jsou zvyklí i na to, že se ne vždy chovají tak, jak by měli. V chybování věkové rozdíly dělat nemohu. Chybují mladí i staří. Ovšem jeden rozdíl v tom přeci jen je - starší lidé jsou mnohem křehčí a stačí málo, aby si vážně ublížili například zlomeninou stehenní kosti. Není to však jen o osteoporóze. Rekonvalescence u seniorů není tak jednoduchá. Jak říkávala moje babička: „Na stará kolena se musíš hýbat. Jednou přestaneš a už máš smůlu.“
Proč by se mělo dávat potvrzení o způsobilosti
Rád bych řekl, že potvrzení by měly dostat (nebo nedostat) všechny věkové kategorie. Někteří cyklisté totiž běžný řidičák nemají a pak nemohou rozumět dopravním značkám. Moje pointa však spočívá v tom, že bychom měli prvotně ochraňovat především ty nejzranitelnější - seniory. Stačila by běžná lékařská prohlídka (k tomu by se mohl připojit test znalostí nejběžnějších dopravních značek), která by dosvědčila, že je osoba v dostatečné kondici, aby mohla řídit jízdní kolo. Tedy nejen mít fyzičku na řízení/šlapání a zvládání nečekaných situací, ale i dobrý sluch a zrak. Sluch je důležitý hlavně proto, protože běžná kola nedisponují zpětnými zrcátky, a ne vždy je bezpečné se otáčet za sebe. V případě, že za námi jede elektroauto, to samozřejmě není tak jednoduché. Avšak před srážkou (pokud např. zatáčíme) by nás mělo ochránit alespoň pravidlo ukazování změny směru jízdy.
Ne všichni senioři tyto podmínky dokáží splnit. Mohou špatně slyšet, vidět, nebo nemít dostatečnou fyzičku. Navíc se s věkem snižuje i postřeh. Mnozí již nemohou řídit auto, a tak jim zbývá buď hromadná doprava anebo jízdní kolo. Abych řekl pravdu - pokud někdo již nemůže řídit auto, možná by neměl řídit ani kolo. Protože pokud se potřebuje dostat někam, kde není cyklostezka, musí tak či onak využít silnic a tím se stává účastníkem provozu.
Bezohledné a iracionální chování
Impulz k tomuto návrhu mi dala situace, jíž jsem byl dnes svědkem. Seděl jsem zrovna v autobuse, který zastavil na stopce a čekal, až bude moci na křižovatce odbočit. Tu se přihnal zprava postarší cyklista, na stopce nezastavil, odbočil bez znamení, projel přechod, za přechodem jen s velice krátkým znamením prudce odbočil vlevo, vjel na chodník a pokračoval po chodníku. Bylo zrovna kolem 11:30, takže provoz poměrně hustý.
Nákres situace, červená označuje dráhu cyklisty
Abych řekl pravdu, doufal jsem, že se chystá u chodníku zastavit, sesednout z kola a přejít přechod. Když přechod objel a vjel na protější chodník, dával jsem si další naděje, že třeba alespoň brzy zastaví u jednoho z domů, ve kterém by mohl bydlet. Nestalo se však ani to. Náš autobus jel stejným směrem, a tudíž jsem ho zahlédl, jak celou cestu pokračoval po chodníku a zabočil do další ulice.
Sám si ani nejsem jistý, kolik pravidel musel porušit. Jistě jsou i mladší cyklisté, kteří se dokonce chovají ještě hůře, ale jeden by si pomyslel, že ve vyšším věku bude člověk opatrnější a rozumnější. Nechci si ani představovat, co by se stalo, kdyby zrovna ze zatáčky za cyklistou vyjelo auto, které by nemělo v této situaci šanci muže zpozorovat včas. Vrcholem bylo, že prvním protijedoucím autem byli policisté, kteří nijak nezareagovali a jeli dál, přestože mužův nebezpečný manévr museli vidět.
Závěrem
Jezdit na kole po vesnici a ve městě je samozřejmě něco jiného. Ovšem na vesnici se má věc zase tak, že mnozí jezdí na kole do hospody a pak se vracejí za tmy omámeni alkoholem domů. Slyšel jsem už mnoho případů, kdy někdo za takovýchto podmínek spadl v noci do škarpy a zůstal tam spát až do rána. To však byli mladí lidé, kteří mohou být omluveni alespoň svou mladistvou nerozvážností. Ale spadnout v noci do škarpy v důchodovém věku už je hororová historka, nikoliv úsměvná.
I když je můj návrh spíše jen apelem na zvýšení opatrnosti a ohleduplnosti cyklistů, neboť neočekávám, že by se něco jako potvrzení o způsobilosti pro cyklisty zavádělo, rozhodně si myslím, že by se měla pravidla pro cyklisty znovu promyslet a zpřísnit. Minimálně bych uzákonil nošení helmy pro všechny, nejen pro děti.
