Článek
Naprosto s tím souhlasím, senioři opravdu by neměli řídit kolo, bez přezkoušení.
Toto bych apelovala i u řidičského oprávnění. Jenže to je prostě dost podvodný čin. Nejenže pokud je někomu šedesát a chodí k praktickému lékaři, který je stejně starý a nebo starší, navštěvuje ho už několik desítek let, tak se znají a možná si i tykají. Pak takový úplatek, taky ještě občas funguje, ač se o tom nemluví. Žadatel přijde k panu lékaři s tím, že potřebuje prodloužit řidičské oprávnění. Lékař mu změří tlak, tep, poslechne si ho a zeptá se, jestli se cítí zdráv. Žadatel samozřejmě řekne ano. A razítko je na světě. V dokumentech není nic, co by bránilo řidičské oprávnění prodloužit. Chyba. Nikdo nemůže vědět, pokud se s tím žadatel sám neléčí, jestli je zdráv či nikoliv.
Mám tři případy z mého okolí.
První případ jednoho našeho známého, který neřeší svůj zdravotní stav. Takže ani lékař (žádný) neví, jestli je zdráv a nebo není. Neví, jestli svým zdravotním stavem neohrožuje ostatní účastníky silničního provozu. Všechno však jednou končí a po nějaké době se stane nehoda a začne to řešit. Bohužel při nehodě se nevyplaví na povrch vše, jak se neléčil s tím nebo s tam tím. Avšak nehoda je na světě, nikomu se nic nestane. Zaplať pánbůh. Nakonec si to omluví sám, že vlastně jen usnul a narazil do betonového sloupku. Rozbil auto, které se stalo autem na odpis. Není to škoda? Není to nezodpovědné? Bylo to první varování k jeho zdravotnímu stavu? Bohužel po čase, stále bez léčení už dopadne tak, že skončí na JIP. Konečně začne svůj zdravotní stav brát vážně. Řidičské oprávnění mu však zůstane, ač má apnoe a vysoký krevní tlak, také kyslík k dýchání, protože bez něj se neobejde. Důvodem je, že s nikým neřešil zdravotní stav, a tak nejsou podklady k odebrání řidičského oprávnění.
Druhý případ: pán 60 let. Prokázaná duševní porucha, která se zničehonic objevila po covidu. Záchvaty vzteku, vysmívání se lidem a problémy s policií. Umístění na psychiatrickém oddělení po ublížení jeho již bývalé manželce. V dnešní době stále se řidičským oprávněním, avšak s mnoha léky na úzkost, poruchu apod.
Třetí případ: paní 45 let, přišla o řidičské oprávnění z důvodu, že ji zastavil policista a nadýchala necelou půl promile. Teď už je čas, kdy si o řidičské oprávnění může zažádat. Jenže celou dobu jezdí na elektrokole, to totiž nepodléhá odejmutí řidičskému oprávnění.
A to je špatně. Samozřejmě, že i chodec může ohrozit silniční provoz, na to se také nevztahuje žádný zákaz. Není to však tak časté jako v autě.
Závěrem bych řekla: Všichni účastníci silničního provozu patří k přezkoušení z nejčastějších dopravních značek, situací a křižovatek. Také kdo a kdy má na silnici přednost. Nejvíce to potřebují senioři a lidé po delší odluce v řízení motorových vozidel. Nově i jiných vozidel převážně elektrokol, kol, koloběžek, bruslí apod. Zákaz řízení motorových vozidel by měl platit i na ostatní vozidla a dopravní prostředky.
