Článek
Představte si, že jedete po silnici a zničehonic vás smete pirát, který nedodržuje předpisy. Máte ohromnou smůlu. S trochou štěstí se oklepete ze zranění, pojišťovna vám proplatí škody…
Pak přijde státní zástupce a označí vás za viníka nehody. Je to zcela scestný a jednoznačný omyl, lze tedy očekávat, že vás soud bez váhání očistí - a státnímu zástupci vyčiní za hrubou neznalost základů trestního práva. Jenže soud vám bez milosti napaří trest. Ani odvolání nepomáhá, trest je druhou instancí potvrzen. Jen díky neodbytnosti vašeho právníka dotáhnete věc k Nejvyššímu soudu, který po čtyřech letech upozorní nižší soudy na informace, jež se nacházejí asi na desáté stránce učebnice základů trestního práva pro neprávníky a nadšené amatéry.
Zní to jako materiál pro absurdní komedii. Ve Zlíně to je realita 21. století. Novinky o tom psaly zde.
Co se stalo?
V Otrokovicích zavřeli ulici Nadjezd, MHD tedy stejně jako ostatní auta musela objíždět město silnicí 1. třídy na Tlumačov, kde odbočovala u čerpací stanice. Jako rodilý Otrokovjan trasu znám, pěkně se rozjet po hlavní silnici, pak odbočit ke Štěrkovišti, idylka. Cestou zpátky to bylo horší. Při vyjíždění od Štěrkoviště zpět na silnici I/55 se z vedlejší silnice napojujete na hlavní, kde je vpravo dlouhá rovinka a řidiči jezdí klidně 110 km/h. S městským autobusem nic příjemného. Zleva navíc hlavní silnice vede z kopce ze zatáčky nadjezdu nad železniční tratí a výhled je zarostlý křovím. Nevadí, policie nad objížďkou přemýšlela a rychlost na hlavní silnici omezila přenosnou značkou na 50 km/h. Když jsem tudy jezdil, daleko jsem nedohlédl, ale bez obavy jsem na hlavní vyjížděl.
Na stejném místě sloužil 29.5.2019 s autobusem řidič Karel O. Přijel od Štěrkoviště z vedlejší, rozhlédl se, vjel do křižovatky a jeho autobus smetl pirát silnic, který na hlavní místo 50 km/h letěl s nákladní dodávkou zhruba 103 km/h. Po odečtení nejistoty 93 km/h. Zástupce typu řidičů, kteří nemusí dodržovat nikdy nic. Přitom v tomtéž roce jiný řidič zabil na sídlišti ve městě bráchu mé kamarádky, jel rychlostí okolo 110 km/h.
Rychlostní limity nejsou pro legraci a máme je dodržovat kvůli bezpečnosti. Nevymysleli si je poslanci u chlebíčků, jsou stanovené odborníky z velmi dobrých důvodů. Já osobně mám velký problém s lidmi, kteří je neumějí dodržovat. Podle mého názoru nejsou psychicky způsobilí k vlastnění řidičského průkazu. Ale je to jen můj názor.
Z podobné nehody se časem snad oklepete, zvlášť, když víte, že nejste viníkem a byl jste v dané situaci bezmocný, nemohl jste jí nijak předejít. Řidič autobusu byl prostě na nešťastném místě v nesprávný čas. Když jsem slyšel, že státní zástupce na něj sepsal obžalobu, zmocnil se mě naprostý vztek. Já opravdu nenávidím nespravedlnost a v tomto případě se s mým názorem jednoznačně shoduje i zákon. Obvinit řidiče autobusu z nehody, které nemohl předejít, byla neznalost základních pravidel. O to víc mne překvapuje, že státnímu zástupci dal za pravdu okresní a následně pak i krajský soud. Vůbec mě nepřekvapilo, že soud Nejvyšší následně připomněl soudům nižších instancí základní pravidla trestního práva a po více než čtyřech letech byl autobusák osvobozen. Doteď jsem ale vytočený doběla, protože nevinný člověk se přece nemá dovolávat práva po mnoho let až s asistencí Nejvyššího soudu, když je případ tak jednoznačný! Opravdu si nevymýšlím, to se opravdu stalo. Kde to proboha žijeme?
Dvě poznámky na okraj. Jako (spolu)viník byl odsouzen řidič dodávky, z mého úhlu pohledu jediný viník nehody. Ať v tom máme pořádek.
Druhá poznámka - o případu mám pouze veřejně dostupné informace, nestudoval jsem spis. Na druhou stranu nenalézám možnost žádné informace, která by vedla k odlišnému závěru. Nehodám se z právního hlediska věnuji, předkládám tedy v článku své názory na základě nabytých zkušeností. Různí právníci mohou u stejného případu dojít k různým závěrům. Já jsem však přesvědčen, že podle českých zákonů je správný jen jeden výklad - ten, který v článku předkládám.
Jak se rozhoduje v případě nehody hlavní / vedlejší?
Zde funguje dokola opakovaný „princip omezené důvěry v dopravě“. Jedná se o judikát, který slouží k výkladu trestního práva a používá se pravidelně asi 20 let. Zjednodušeně jde o následující pravidlo: řidič vozidla vyjíždějící z vedlejší silnice se může spolehnout na přibližné dodržování pravidel řidičem na hlavní silnici. Pokud tedy řidič na hlavní silnici fatálním způsobem porušuje rychlostní limity a dojde k nehodě, je - trochu překvapivě a v rozporu s ust. zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích - viníkem, ačkoli jel po hlavní silnici. Tento princip posuzujeme individuálně. Ze začátku bylo výkladové pravidlo nastaveno tak, že řidič na hlavní silnici musí porušit rychlostní limit alespoň o 80 % (v případě naší nehody splněno). Na mnoha křižovatkách však při vyjíždění z vedlejší nemáte šanci včas zpozorovat ani vozidlo, které porušuje rychlostní limit třeba o 40-60 %. Pak ale nelze nesouhlasit s výrokem, že řidič vozidla na hlavní silnici nedodržel rozhledové podmínky a porušováním pravidel se dostal do situace, v níž vjel někam, kde mu danou rychlost rozhledové podmínky prostě neumožňují. Tak či tak, „pravidlo 80 procent“ se postupně upravovalo a za pravdu dostávali i řidiči vyjíždějící z vedlejší v případech, že je smetl pirát, který po silnici místo 90 km/h nejel alespoň původně stanovených 162 km/h, ale třeba 150 km/h, 140 km/h… V případě padesátky tedy třeba 80 km/h, 75 km/h… Protože zkrátka nejde dát vinu člověku, který vjíždí na prázdnou silnici a vletí do něj někdo, koho neměl šanci vidět - a nehoda se stane jen kvůli ignoraci předpisů řidičem na hlavní.
Ale řidič autobusu se nerozhlédl…
Asi jedinou možností, při níž by mohl soud uvažovat o vině autobusáka, je v tomto případě fakt, že se při vjíždění na hlavní silnici nedostatečně rozhlédl. Z klepů jsem se dozvěděl, že státní zástupce a soud takto argumentovali. Údajně bylo ze záběrů palubní kamery zřejmé, že autobus nedostatečně snížil rychlost a jeho řidič se nemohl rozhlédnout.
Ani to ale není důvodem pro jeho odsouzení. Z dokazování na místě totiž muselo jednoznačně vyplynout, že automobil jedoucí rychlostí přes 90 km/h na tom místě vůbec nemohl být včas spatřen - vždyť proto tam policie dala padesátku! Pokud tedy státní zástupce dospěl k názoru, že se řidič autobusu nerozhlédl dostatečně, může argumentovat, že také porušil své povinnosti. V takovém případě ale není splněna základní podmínka zavinění - kauzální nexus, jinými slovy příčinná souvislost mezi jednáním a následkem. Řidič přece vjížděl na úplně prázdnou silnici, po níž nic nejelo.
Zmíněný případ je podle mého názoru ukázkou naprostého selhání českých soudů. Případ je od začátku jednoznačný a řidič Karel je obětí neschopné české justice. Měl být nevinný od začátku bez jakýchkoli pochybností.
Ještě jedna fotka zlínského vozidla na uvolnění
Přežije společnost bez autobusů?
Na skutečnosti, že se celý případ takto táhl a hned dvě soudní instance nebyly schopny jej posoudit správně, mne nesmírně vytáčí jedna věc.
Sám se sice vzdělávám v oboru práva a zaměřuji se na právo dopravních nehod, zároveň však také o volném čase autobus řídím. Současné zákonné podmínky jsou přitom nastaveny tak, že trestný čin páchám už výjezdem z garáže.
Může za to nešikovně napsané ustanovení § 273 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, tedy ustanovení věnující se trestnému činu „obecné ohrožení z nedbalosti“. Zjednodušeně řečeno je podle tohoto ustanovení viníkem trestného činu ten, kdo „vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu“, třeba právě nedodržováním svých řidičských povinností.
Výkladové pravidlo je, že takový trestný čin znamená ohrozit těžkou újmou na zdraví nejméně sedm lidí. Zatímco v osobním automobilu se to může stát jen v případě rozměrných MPV a u kamionu je potřeba převážet náklad alespoň za deset milionů Kč, řidič autobusu se trestného činu dopustí porušením řidičských povinností téměř vždy.
V čem je ustanovení problematické? Jedná se o trestný čin ohrožovací, k následku vůbec nemusí dojít! Jinými slovy samotný fakt, že vyjíždím z vedlejší silnice v křižovatce, kde není dostatečný rozhled na hlavní, mě nutí k trestnému činu. Jedinou možností je vozidlo zastavit a v jízdě nepokračovat. Míst, kde není možné z vedlejší silnice vyjet velkým vozidlem bezpečně, jsou přitom na každé lince desítky! A v tomto případě se ani nemohu spoléhat na „štěstí“ kolegy Karla spočívající v tom, že po hlavní silnici pojede blázen zcela ignorující předpisy. Desítky křižovatek jsou postaveny tak, že se nevyhnu ani řidiči, který dodržuje předpisy a po hlavní silnici jede povolenou rychlostí. Nezbývá mi, než se spoléhat na včasné reakce ostatních účastníků provozu a věřit, že místo SMSkování dávají pozor a přibrzdí.
K nehodě tedy pro spáchání trestného činu vůbec nemusí dojít. Trestný čin autobusák spáchá už tím, že na hlavní silnici vůbec vyjíždí. Ano, pokud byste na něj podali trestní oznámení, s největší pravděpodobností to nikdo řešit nebude, uplatní se totiž ust. § 12 odst. 2 trestního zákoníku, které se využívá pro jednání formálně spadající pod výčet trestných činů, avšak společensky neškodlivé. Na druhou stranu, s jistotou nedokážu říci, zda se na něj lze opravdu spolehnout. A v případě srážky s řidičem, který má pomalé reakce a nehodě nezabrání, viníkem autobusák vyjíždějící z vedlejší bude v podstatě vždy.
Jsme tedy ochotni trestní zákoník upravit tak, aby vůbec šlo vyjíždět s autobusem na silnice? Nebo budeme jednu za druhou upravovat každou problematickou křižovatku? Není hezký pocit vyjíždět z garáže pro cestující s pocitem, že dnes spáchám dvacet trestných činů.
Řidiči autobusů nejsou a výše zmíněná polemika je jen jedním z důvodů. Jenže provoz MHD a linkové dopravy nemůžeme omezovat donekonečna. V současné situaci se vůbec nedivím, že se do takto riskantního povolání nikdo nežene. Jenže pokud budeme dál jen přihlížet, za chvíli nás do práce a do školy nedoveze už vůbec nikdo.
Zdroje:
