Článek
Až jednou budu psát scénář k akčnímu filmu, jehož hlavní hrdina bude bojovat s nenasytným zkorumpovaným korporátem, nazvu ústřední nemesis Správa železnic. Dochází mi trpělivost s tím, jak likvidačně tato organizace přistupuje k majetku občanů, který jí byl svěřen. A mezi železničními odborníky určitě nejsem sám.
Kdo se s touto organizací v minulosti potýkal, dá mi za pravdu, že v podstatě jakákoli snaha o objektivní argumentačně podloženou diskusi je zbytečná. Nejen, že se nesmí mluvit o tom, jak neefektivně se vynakládají (a občas přes zákonnou povinnost vůbec nevynakládají) prostředky na údržbu české železniční sítě, nesmí se ani kritizovat mimořádně hloupá rozhodnutí či navrhovat jejich změny. Odpovědí na pokus o debatu je totiž ignorace odborných poznatků, veřejné zesměšňování (jak se stalo iniciativě Nebourat) či jiné absurdní metody.
Co se týká mostu, už víme, že původně opravit vůbec nešel (čtěte zde), následně se dokázalo, že opravit lze - avšak nyní je to pro změnu drahé a neefektivní. Dokonce ani ministr dopravy Kupka, v nějž se vkládaly naděje, rozhodnutí bourat kvalitní stavby a nahrazovat je podivnými nerozporuje (čtěte zde). To se však asi dalo čekat od začátku, likvidace státu i životních podmínek obyvatel ve jménu volného trhu a šetření je vlastně dlouhodobě známou doktrínou ODS.
Člověk by si pomyslel, že nějaký blbý zrezivělý most nemá žádný význam. Jenže se pořád opakuje stejný vzorec. Most, tak významný i pro status památky světového dědictví UNESCO (vyjádření zde), zachránit podle mého názoru šlo. Velmi by mu pomohlo, kdyby se o něj někdo staral a pravidelně jej udržoval. To se však samozřejmě od doby, kdy byl převeden pod Správu železnic, podle mého skromného názoru prostě neděje.
Názor památkářů Správu železnic nezajímá. Přitom při lepší komunikaci s nimi by nemusely vznikat paskvily, třeba proměna relativně funkčního vestibulu hlavní pražské železniční stanice na turecký stan. Fascinuje mne, že je někdo ochoten zlikvidovat poměrně slušný prostor pro čekání cestujících a proměnit jej v místo profukující ledovým větrem v zimě a sálající horkem v létě. Nelze se zlobit na České dráhy ani ostatní dopravce, hlavní roli ve vyhánění cestujících do aut hraje orgán státní správy, kterého cestující prostě nezajímá.
Mimochodem, nad tím je nutné se pozastavit. České dráhy opravdu téměř za nic nemůžou, často ani za zpoždění. Hloupé organizování výluk a špatnou organizaci provozu v železničních stanicích neovlivní. Pod jejich vedením by zajisté systém fungoval zásadně lépe, jakožto dopravce totiž žijí mimo jiné z peněz cestujících, kteří zpoždění a zmatky „ocení“ zanevřením na cestování vlakem. Naproti tomu v roli Správy železnic, nedotknutelného státního orgánu, vám může být všechno jedno, ty peníze z rozpočtu se prostě dále sypou.
Pokusil se ministr zatlačit na vrcholné manažery Správy železnic snížením osobního ohodnocení v závislosti na množství zpoždění způsobeného nešikovně plánovanými výlukami? Pokusil, ale to přece nevadí. Stačí při schvalování grafikonu prostě prodloužit jízdní doby a pokud vlak jede bez problému, nechat jej stát ve stanicích. Pro cestujícího klíčová rychlost přepravy se vrací o 15 let zpátky, ale „nám se přece sypou penízky, ať si počkají.“ Nadávat na České dráhy je holý nesmysl, správa železniční sítě se od nich oddělila a přešla pod Správu železnic asi před 20 lety, a „shodou okolností“ se problémy na českých tratích masivně rozšířily právě od tohoto rozdělení…
Opět opakuji, o samotný most nejde. Jde o zanedbávání klíčové infrastruktury. Chcete další důkazy?
Snaha zničit tratě skrz jejich konzervaci. Nezlobte se, tentokrát odkážu na svůj starší článek. Mnoho souvislostí jsem uvedl v něm a koho téma nezajímá, nezdržím jej opakovaným rozborem.
Zanedbávání údržby svěřených tratí, dokonce i v rozporu se zákonem. Případ nešťastné Kozí dráhy, o níž už bylo napsáno i natočeno snad všechno. Správa železnic ji tak dlouho podle svých dokumentů „vzorově udržovala“, až se zjistilo, že na obnovení provozu bude potřebovat stovky milionů. Aby to sloužilo jako dobrý argument pro zašlapání snah o obnovení provozu, na sjízdnou polovinu tratě se navíc vyčíslovaly nesmyslné částky za údržbu. Třeba obyčejný přejezd, u nějž vlaky stejně zastavují a projíždějí rychlostí chůze, byl kvůli osmi spojům v soboty a neděle (a jen přes léto) opraven nejnovější technologií za desítky milionů místo rozumnějšího řešení. Druhá, zanedbanou údržbou nesjízdná polovina tratě, se mezitím nechala zarůst a shnít.
Sesuv půdy ze stavby dálnice? Další příležitost zavřít trať a zbavit se její údržby. Za 10 let se nepodařilo správce infrastruktury přes maximální snahu přimět k ničemu.
Jenže Česká republika klíčovou infrastrukturu potřebuje. Kamiony přetěžují silnice. S nákladní dopravou na železnici se mezitím bojuje a „šikovnými“ úpravami stanic mizí koleje pro odstav nákladních souprav, čímž se vlastně kapacita železniční infrastruktury pro nákladní vlaky snižuje. Vadí Vám množství kamionů na dálnicích či ve Vaší obci? Neptejte se na stavbu dálnic, začněte řešit myšlenku, jak přetížení silnic snížit. To jaksi strategii rozvoje naší země chybí. Železnice je navíc potřebná i pro přesun materiálu v krizových situacích.
Má Správa železnic možnosti, jak přinutit veřejnost, aby se o železnici přestala zajímat? Stačí podmínky pro cestování vlakem ztížit tak, aby byl nepoužitelný. Nádražní budovy lze přeci zavřít a zbourat, cestující si zajisté rádi zpříjemní čekání sezením na kusu železa v betonové kostce. Případně stačí všude narvat dostatek modrého zábradlí, i tam, kde je úplně zbytečné. Je lepší, když se cestující projde, zdraví je důležité. Pro hůře mobilní občany zajistíme trénink na schodech špatně navržených podchodů.
No nic, naštvanost mne vede k čím dál zřetelnější ironii. Další důkaz. Nedávno jsem navštívil Duchcov s velkorysou nádražní budovou, z níž vedl přístup na nástupiště k vlakům podchodem. Správu železnic nenapadlo nic lepšího, než budovu zavřít. Tím pádem ji cestující musí obejít, vyjít po chodníku nahoru na úroveň nástupiště, tam sejít do podchodu (přístup z přízemí je uzavřen), podejít trať a na druhé straně opět vystoupat nahoru (pokud by snad nechtěl toto absolvovat, může se pořádně projít a celou stanici obejít silničním podjezdem pod tratí). Čtyři nebo pět minut ztraceného času. To se nám to pak cestuje.
Železniční stanice v Duchcově
Opravdu si nedělám srandu, sebevíc absurdní ta situace je. Skutečně již není možno projít budovou, naopak je potřeba absolvovat cestu po chodníku vlevo, který nás oklikami zavede nahoru na nástupiště (odkud je fotka pořízena), následně sejít do podchodu (ten je v kovové budce vpravo), podejít trať a znova se dát po schodech nahoru. Neuvěřitelné.
Přitom v Evropě se železnici poměrně daří. Na Evropskou unii můžeme nahlížet negativně, faktem však zůstává, že o rozvoj železnice se snaží. Nebyli bychom to však my, Češi, kdybychom ke všemu relativně dobrému nezaujali likvidační postoj. Třeba myšlenka ETCS je vcelku záslužná přinejmenším pro interoperabilitu vozidel (snahu o jednotné schvalování vozidel a možnost provozovat je napříč Evropou bez nutnosti přizpůsobování odlišným podmínkám v jednotlivých zemích). V Česku však s jeho zaváděním máme vlivem odbytých příprav takové problémy, že je pro naši železnici v současné situaci škodlivé.
A nic s tím vším není schopen dělat ani ministr Kupka. Nedělám si tedy iluze, že by zmohli něco aktivisté z iniciativy Nebourat, přesto jim fandím. Koneckonců třeba na té Kozí dráze to netrvalo ani 15 let a nekonečným tlakem se podařilo posunout o několik krůčků kupředu.
Faktem však zůstává, že Správě železnic nadále procházejí šílené kroky (absurdita s pitnou vodou ve stanicích) a osobně se nemohu ubránit dojmu, že její přístup ke svěřenému majetku hraničí s porušováním povinností při jeho správě snad na hraně ustanovení trestního zákoníku. Neefektivních a špatných rozhodnutí je totiž takové množství, až se nemohu ubránit dojmu, že železnice za posledních 20 let mohla být za vynakládané prostředky v úplně jiném stavu. Všechno se do tohoto článku nemá šanci vejít.
Nevím, co s tím. Celý úřad by si zasloužil radikální změny. Zamýšlím se nad tím, co se dá dělat ihned. Proto v posledním odstavci odbočím.
Čekají nás evropské volby. Jednou z věcí, které můžeme udělat, je zvážit volbu aktivních stran, které bojují za naše zájmy a jsou místo skepticismu a ignorování všech pobídek schopné evropskou politiku implementovat tak, aby rozvoji naší země pomáhala. Železnici i silnicím by to jednoznačně prospělo.
Optimističtější prožití Vánoc přeje Váš Radim Botek.
Soupis zdrojů:
