Článek
Domácí úkoly, tradiční součást školního systému, byly dlouho považovány za prostředek posilující dovednosti a procvičující učivo. Nicméně, v poslední době se stále více diskutuje o otázce jejich skutečné hodnoty a vlivu na studenty.
Jedním z hlavních argumentů pro zrušení domácích úkolů je snížení stresu studentů, ale podle mě především snížení přetížení studentů. Neměli bychom zapomínat, že studenti mají často plné dny nejen školy a se školou spojených aktivit, ale mnoho z nich má i kroužky, tréninky a další mimoškolní aktivity. Mnoho studentů dojíždí, což jim zabere další čas. A i kdyby neměli tréninky i kroužky, i kdyby studenti nedojížděli, nezaslouží si volný čas, který budou trávit podle svého rozhodnutí? Netrávit tolik času povinnostmi by mohlo ulevit psychice. I odpočinek a nicnedělání jsou důležitými faktory našich životů.
Dalším faktorem, který podporuje myšlenku zrušení domácích úkolů, je rozdílnost podmínek, ve kterých se studenti učí. Podle mě právě v našich českých podmínkách extrémně závažný a podstatný argument. Někteří studenti mají doma ideální podmínky pro domácí úkoly a studium obecně, zatímco jiní mají doma složitější podmínky, například u nich doma není klid, nemají prostor pro samostatnou práci, nemají rodiče, kteří jim pomohou a úkol zkontrolují. Možná nemají doma knihy, internet a další zdroje, které mohou být k úkolu potřeba. Ačkoliv to zní možná trochu paradoxně, zrušení domácích úkolů by mohlo pomoct snížení nerovností mezi studenty.
Další jednoduchý argument je, že vzdělávat by prostě měla škola. Učení má probíhat především v hodině. Kvalita vzdělání by neměla být měřena množstvím domácích úkolů, ale spíše efektivitou vzdělávacích strategií. Místo tradičního přístupu ke studiu mohou učitelé hledat alternativní způsoby, jak posílit schopnosti a učivo studentů během školních hodin.
Dnes je potřeba zvažovat i umělou inteligenci, a jestli úkol nezpracoval například ChatGTP. Nebo jestli nebyl „postaru“ jen okopírován z internetu. To je pak naprostá ztráta času pro obě strany, pokud se tak děje.
Pokud je úkol zadán, učitel mu musí věnovat pozornost a poskytnout zpětnou vazbu, aby skutečně proběhlo učení. Pokud neproběhne kontrola a zpětná vazba, nemá úkol smysl. Mimochodem, nezadáváním úkolů pochopitelně ušetří čas i učitel či učitelka.
Samozřejmě jsem si vědom, že celá věc je složitější. Nedokážu například posoudit zadávání úkolů na prvním stupni, jde mi o druhý stupeň základní školy a školu střední. Stejně tak jsem si vědom, že úkol může mít kvalitní zadání a detailní zpětnou vazbu, v takovém případě mohou být schopnosti studentů zlepšeny. V úkolech může být i trochu tréninku zodpovědnosti. Otázkou je, jestli to nezní spíš jako studium na univerzitě?
