Článek
Podle tradiční verze příběhu byli Hunové kočovníci z Asie, kteří se ve čtvrtém století objevili na hranici Asii a Evropy. Svými výpady způsobili stěhování dalších kmenů a národů, které se Hunů bály a proto se radši začali přesouvat. To způsobilo lavinový efekt, kdy se postupně po celé Římské říši pohybovalo velké množství „barbarů“, kteří nakonec způsobili rozpad západní části Římské říše.
Řím ve třetím století
A jak vypadal v těchto časech samotný Řím? Pro vysvětlení hlubšího kontextu se vrátím v čase. V roce 248 si město Řím připomínalo tisíc let od vzniku velkolepými oslavami. Reálně to však bylo spíš loučení s kdysi slavným, velkým a vlivným městem. Za dvacet let se říší proháněl strach, z mincí zmizelo stříbro, Senát definitivně ztratil moc a novým vůdcem nejen, že byl voják, ale dokonce pocházel z oblasti za řekou Dunaj. Velké kariéry se nyní nebudovaly v Římě, ale v kasárnách. V podzemí rostl křesťanský kult. Naprosto nová doba a nepředstavitelné změny.
Začíná nejméně stabilní období říše. Slabost říše vycítí sousedé a zaútočí. A Římská říše měla samozřejmě problémy dřív, měla hluboké krize, ale nyní jakoby ztratila svou odolnost. Nepřítelem ale nejsou jen cizí vojáci a vnitřní politické a ekonomické problémy, ale především sucho a pandemie, které říši naprosto ničí, rozbity jsou všechny struktury. Jsou zároveň příčinou a důsledkem všeho. Řím už nikdy nenabyde své předchozí úrovně.
Klimatické změny
Řím se jako říše dostal na vrchol v období, které dnes nazýváme „římským klimatickým optimem“. Římské klimatické optimum znamenalo, že mlčely sopky, dvě stě let po smrti Caesara nebyla žádná větší erupce. Kolísání slunečního záření bylo jen velmi malé, stav klimatu byl stabilní, nekonalo se žádné ochlazení. Bylo teplo. Období rozšířilo hranice, kam až sahala orná půda. A také zvýšilo její výnosnost. Větší teploty přinesly větší sklizeň, alespoň ve Středomoří. Pro svůj růst měl Řím jako zemědělská společnost ideální podmínky – ve Středomoří, v centru své říše, měl stabilní podnebí, teplo, vlhko. Klidné klima samozřejmě svědčí i řemeslu a obchodu. Podnebí bylo partnerem vzestupu říše. Římské klimatické optimum panovalo přibližně mezi roky 200 před naším letopočtem až do roku 150 našeho letopočtu.
„Nový“ svět se ale změnil. Přímo lidé z tehdejší doby popisují „stárnutí světa“, kdy „paprsky zapadajícího slunce už nejsou tak jasné“, „kašna, která kdysi přetékala vodou z bohatých pramenů, dnes nevydá skoro ani kapku.“ Svět vychladl a vyschl. Římské klimatické optimum skončilo, s tím i pro Římskou říši výhodné klima. Nastává období, které končí právě stěhováním národů, a je to období nestabilního klimatu. Řím už neměl tak silné slunečné záření, což znamenalo další ochlazení.
Celou říši zachraňoval Nil. Ale ani Nil už nebyl na úrovni předchozích stovek let, záplavy byly slabší. V některých letech od půlky třetího století dokonce záplavy nepřišly vůbec nebo byly velmi slabé. Vidíme kroky vládců, které se předtím nikdy neobjevovaly, například každý člověk musel hlásit stav obilí a stát jej následně vykupoval za dvojnásobek tržní ceny. Alexandrijský biskup psal, že koryto Nilu je vyprahlé jako poušť. Do toho přišla nemoc, kterou dnes nazýváme Cypriánův mor. V některých městech zemřelo až šedesát procent obyvatel. Mor zůstával v Říši poměrně dlouhou dobu, ani po deseti letech stále nebylo trápení a šíření nemoci u konce. Mor způsobil zmatek, a jestli problémy popsané dříve rozbily struktury a způsobily trhliny, mor říši zničil ještě víc a krizi neodvratně prohloubil.
Konec měny a další důsledky
Armáda se bouří, ale krize se odráží nejvíce na stavu měny. Staré silné mince se začaly tavit, až přestaly existovat. Nahradila je nová mince, antonián, ale i ten byl po dvaceti letech naprosto znehodnocen a zůstal z něj prakticky jen žeton. V takové situaci nebylo možné vybírat daně. V žádném jiném období neexistuje více hromadných nálezů mincí, protože lidé je stahovali z oběhu a nechávali si je pro sebe. Celé vesnice mizí z historických záznamů. Snížil se počet velkých měst. I proto vznikl „nový Řím“, Konstantinopol. Když se císař Diocletianus rozhodl oslavit svých dvacet let vlády v Římě (304), viděl město pravděpodobně poprvé. Zároveň západ nedokázal kontrolovat území, což se ukázalo v roce 410, kdy Alarich Řím dobyl.
Jak se staré sociální struktury rozpadly, a masové umírání pokračovalo, lidé si to vykládali jako bezmocnost tradiční božstev. Křesťanství a jejich etika byly dále na vzestupu.
Největší sucho za posledních 2000 let
Mezitím dál pokračovalo sucho, potravinové krize a hladomor. To dál oslabovalo říši. Mezi roky 350 a 400 se několikanásobně zvýšil počet zápisů s datem úmrtí v porovnání s jinými obdobími. Lidé často jedli nejedlé, dokonce i přímo jedovaté potraviny, čímž dál oslabovali svou imunitu a schopnosti těla bránit se infekcím.
Ed Cook popsal, že mezi léty 350 až 370 začalo extrémní sucho trvající desítky let, pravděpodobně největší období sucha za dva tisíce let, kdy jedinou (stále ale vzdálenou) konkurenci představuje tzv. Dust Bowl v Americe třicátých let dvacátého století.
V období pozdní Říše přišly environmentální změny, které se ve 4. století našeho letopočtu projevily především na východě. V oblasti euroasijské stepy nastalo období sucha trvající několik generací. A právě proto mohl nastat věk migrace a začít něco, co nazýváme stěhování národů. Hunové byli národem či kmenem, který dal celé stěhování do pohybu. Zajímavostí je, že se vůbec nevěnovali zemědělství, neznali rýč ani další nástroje, což může potvrzovat sucho trvající několik generací – znalost zemědělství jednoduše nebyla potřeba v tomto období. Kyle Harper, který zkoumal toto období z pohledu klimatu, nazval Huny „klimatickými uprchlíky vybavenými zbraněmi a koňmi“.
Po Hunech se začali pohybovat i Gótové. V této době už prakticky neexistovala římská moc za hranicemi Alp, armáda byla naprosto zničena v bitvě u Adrianopole v roce 378.
Jako se Hunové v Evropě překvapivě objevili, stejným způsobem i zmizeli. A už přes 1500 let je otázkou, proč Hunové zmizeli. Opět zde mohou hrát roli klimatické podmínky, mohlo jít o strach z nemocí, konkrétně moru, a obecně střet s něčím, co bychom mohli nazvat římskou biologií, což bylo něco, na co Hunové nebyli vůbec zvyklí, neměli protilátky a tak vymírali v obrovském množství.
Zdroj:
HARPER, Kyle, Pád Říma: Podíl klimatických změn a epidemií na zániku římské říše. Maraton, 2021.
