Článek
Neshody jsou nevyhnutelnou součástí každého vztahu. Úspěch či neúspěch partnerství však nepředpovídá samotná (ne)přítomnost konfliktu, ale způsob, jakým je řešen. Profesor psychologie z Washingtonské univerzity John Gottman identifikoval čtyři typy chování, které ničí manželství a spolehlivě předpovídají jeho konec. Nazval je čtyřmi jezdci apokalypsy a představuje je kritika, pohrdání, obrana a stonewalling.
Kritika
Prvním jezdcem vztahové apokalypsy je kritika osoby partnera. Mnozí z nás se nikdy nenaučili, jak správně vyjádřit své obavy nebo nespokojenost, a jediný způsob, jenž znají, je útok v podobě osobní kritiky. Problém takové kritiky spočívá v tom, že znevažuje samotnou osobnost partnera, jeho charakter a identitu, což v něm může vyvolat pocit odmítnutí, bezcennosti, podřadnosti a zrady. Zatímco konstruktivní kritikou nebo stížností na konkrétní jednání směřujeme k řešení konkrétního problému, osobní kritikou útočíme na partnerovu identitu. Stížnost vyjadřuje naše obavy a vyzývá partnera k řešení neshody, zatímco účelem osobní kritiky je ublížit druhému. Staví nás proti sobě, ne proti problému; ve výsledku bojujeme proti sobě navzájem, což jen dláždí cestu dalším, mnohem horším, jezdcům.
Pohrdání
Pohrdání značí neúctu k partnerovi. Tam, kde je přítomno pohrdání, chybí respekt. Stejně jako u prvního jezdce je i cílem druhého zranit. Zachází ještě dál než kritika – kritika útočí na partnerův charakter, zatímco pohrdání ho staví do celkově podřadné pozice, v níž se cítí bezcenný a opovrhovaný, jakoby byl něco míň. Pohrdání je důsledkem dlouhodobého negativního smýšlení o partnerovi, pocitů zášti a absence komunikace o problémech, které pak nejsme schopni efektivně řešit. K pohrdavému chování patří například převracení očí, sarkasmus, zesměšňování nebo neochota brát názory druhého za stejně důležité jako naše.
Rozklad vztahu
Obranářství
Třetím jezdcem je obranářství, tedy stavění se do pozice oběti, která je neprávem napadena. Obvykle přichází po kritice a zavírá všechny dveře vedoucí k efektivnímu řešení neshod. Cítí-li se partner napaden, přejde do obranné pozice, kdy často obrátí vinu a odpovědnost zpět na druhého. Pokud se cítíme nespravedlivě obviněni, hledáme výmluvy, jimiž bychom potvrdili svou nevinu. Partnerovi tím ale dáváme najevo, že jeho stížnosti nebo připomínky nebereme vážně, nejsou pro nás důležité a nechceme převzít svůj podíl odpovědnosti za problém. Nakonec se nic nevyřeší, jen se točíme pořád dokola v kruhu nikdy nekončícího obviňování.
Stonewalling
Stonewalling znamená úmyslné odmítání komunikace s partnerem. Zahrnuje například tichou domácnost, odchod z diskuze, pokud se stane nepříjemnou, změnu tématu, odmítavou řeč těla, pasivně agresivní chování nebo odmítání viny. Stonewalling je obvykle reakcí na pohrdavé chování, kdy partnera tzv. zazdíme, nevěnujeme pozornost jeho obavám a trápení nebo je zlehčujeme nebo přímo zesměšňujeme. Pokud se stonewalling stane častým zlozvykem, může svědčit o přítomnosti zášti a neúcty k partnerovi – že nám ani nestojí za snahu. Dokáže být zraňující a frustrující, protože snižuje schopnost dospět k jakémukoli řešení toho, co vztah trápí.
Prvním krokem k záchraně vztahu je podle Gottmana identifikovat jezdce vztahové apokalypsy, avšak nestačí zůstat jenom u toho. Neefektivní reakce a komunikaci, na než jezdci vztahové apokalypsy upozorňují, je nutné nahradit. Místo kritiky partnera se zaměřte na vyjádření svých pocitů, kterými dáte najevo vlastní pohled na situaci. Stejnou úroveň respektu vyjádřete i partnerovi a snažte se na situací podívat z pohledu toho druhého. Pohrdání nahraďte uznáním; oceňujte vše, co pro vás a rodinu partner dělá a všímejte si i detailů, které jsou pro vás po letech soužití samozřejmostí. Živíme-li v sobě pocit zášti, zapomínáme na všechny pozitivní věci, které pro nás partner dělá. Obrana je sice přirozenou reakcí našeho ega, ale uzavírá všechny dveře k porozumění a blízkosti ve vztahu. Správným krokem je nahradit ji převzetím svého podílu zodpovědnosti a naučit se od srdce omlouvat. V případě stonewallingu terapeuti radí nereagovat ve vypjaté situaci hned, ale vzít si čas na uklidnění. Jděte se projít, čtete knihu, dělejte cokoliv, co vás uklidní do takové míry, že budete schopni přistoupit k diskusi a řešení problému s čistou hlavou.
Zdroje:
