Článek
Narcisté nevidí své děti ani partnery jako rovnocenné a samostatné bytosti, nýbrž jako trofej, která ji má reprezentovat v tom nejlepším světle. Pokud jsme vyrůstali s narcistickou matkou, museli jsme odrážet její dokonalost. Někdy nás sice zahrnovala láskou, jenže nešlo o okamžiky budování vztahu, ale zajištění kontroly. Narcistická matka nás totiž vnímá jako majetek, kterým má právo manipulovat prostřednictvím kritiky, zanedbání nebo právě občasných projevů náklonnosti, ve kterých nejde o lásku, ale o vlastnictví. I když dospějeme a máme vlastní život a rodinu, stále s námi zachází jako s malými dětmi, které ji patří. O důsledcích výchovy narcistické matky na naši osobnost se dočtete v jednom z předchozích článků. V tom dnešním si povíme, jak to změnit. Jakým způsobem se vymanit z jejího vlivu, aniž bychom ohrozili vzájemný vztah?
Přiznejme si, že matka nikdy nebyla tím, koho jsme potřebovali
Mnoho lidí má problém přiznat si, že jim matka nedala tolik lásky, kolik potřebovali. Jednoduše toho nebyla schopna. Prvním krokem k vymanění se z jejího vlivu je přiznat si, že nás ta nejbližší osoba zklamala a ublížila nám. To ale neznamená, že ji nemilujeme a nevážíme si jí. Je možné ctít rodiče a zároveň si uvědomovat jejich chyby. Podíváme-li se pravdě do očí, dokážeme podniknout kroky, které nám pomohou chránit se před další citovou bolestí a zklamáním.
Představme si matku jako traumatizované dítě, kterým pořád je
Narcistická matka byla také dítětem, které pravděpodobně prožívalo to, co i my. Byla dítětem, které postrádalo lásku, bezpečí a jistotu, a za své nedokonalosti bylo trestáno odepřením pozornosti a náklonnosti. Kdysi byla dítětem, které věřilo, že pokud není bezchybné, nikdo ho nebude mít rád. A cítí se tak dodnes, dokonce i vůči nám. Protože se k nám chovala jako k majetku, naše nedostatky jsou jejími nedostatky, naše nedokonalost je její nedokonalost. Uvnitř je narcistická matka stále tím vyděšeným dítětem, které se bojí, že někdo uvidí jeho chyby. Uvědomíme-li si tuto skutečnost, pomůže nám to odosobnit se a nahlížet na situaci i matku jiným, empatičtějším způsobem.
Berme ji, jaká je a nedoufejme, že se změní
Narcistická matka očekává autoritu krále, zatímco má odpovědnost batolete. Pokud jí manipulativní chování odpustíme, nebere to jako důvod ke změně, nýbrž jako potvrzení svého chování, které dál opakuje, aniž by přijímala důsledky. Mnozí z nás stále doufají, že se matka změní v osobu, kterou jsme si vysnili a v dětství potřebovali. A to je jeden z nejčastějších omylů, protože nikdy nebude někým, kým nemůže být. Přijměme ji takovou, jaká skutečně je a přestaňme doufat, že nám jednoho dne dá přesně to, na co celý život čekáme – bezpodmínečné přijetí a lásku. Musíme si přiznat, že naše matka je emocionálně nezralá osoba. Na jakoukoli kritiku, byť konstruktivní a laskavou, bude reagovat přehnanou obranou. Urazí se a obviní nás, že si ji nevážíme a nemilujeme po tom všem, co pro nás udělala. Je přesvědčena, že její pohled na svět a názory jsou jediné správné a všichni se jim musí přizpůsobit. Protože je emocionálně nezralá, není schopna emocionální regulace – vyhýbá se nepříjemným pocitům, konverzacím a těm aspektům vlastní osobnosti, za které se stydí. Proto není schopna přiznat si chyby, přijmou odpovědnost za své chování a změnit se.
Zaměřme se na to, co ve vztahu funguje
Vyhýbejme se oblastem a tématům, které nás v komunikaci s narcistickou matkou zraňují a vtahují zpět do dětství. Nenechme se vtáhnout do jejich emocionálně manipulačních her, které používala celé naše dětství. Nereagujme na její manýry, zachovejme klid, stanovme si hranice a chovejme se laskavě a s respektem. Když reagujeme stejně jako dosud, dynamika našeho vztahu se nezmění. Necháme-li sebou manipulovat a narušovat hranice, matka v tom bude i nadále pokračovat. Tento začarovaný kruh musíme přerušit my. Nejlepší technikou je tzv. metoda šedé skály: nepouštějme se s ní do sporů, reagujme s klidem nebo vůbec, zapojme ji do našeho života jen do takové míry, která nám neubližuje.
Snažme se pracovat na sobě, ne změnit matku
Zeptejme se sami sebe, proč potřebujeme, aby se naše matka změnila? Nemusíme čekat, až se z ní stane empatický člověk, abychom byli šťastní. Nepotřebujeme, aby se omluvila za své chyby a přiznala svou vinu, abychom mohli žít harmonický život a nalezli klid a mír. Okolnosti nikdy nebudou dokonalé, tak nečekejme na „ten správný moment“ abychom skutečně žili.
Přijměme odpovědnost za svůj život
Neobviňujme svou matku za potíže, se kterými bojujeme – nízké sebevědomí, sociální úzkost, nedostatečné sebevědomí a pod. Je sice pravda, že narcistická matka mohla způsobit většinu našich bolestí a problémů, ale zda budeme i nadále žít tímto způsobem a pěstovat si je, je naše rozhodnutí. Jakým směrem se náš život bude ubírat, je naše odpovědnost, proto přestaňme vinit matku za vlastní neštěstí. Převezměme odpovědnost a vypořádejme se se svými problémy. Možná si nemůžeme vybrat, odkud pocházíme, ale můžeme si vybrat, kam směřujeme.
Vybudujme si silný systém podpory
Ať už je to náš manžel, manželka nebo přátelé, mějme nablízku osoby, kterým se můžeme svěřit. Narcistická matka může ubližovat svým dospělým dětem a pro mnohé je velmi obtížné stanovit hranice a vymanit se z jejího vlivu. Pokud se o to začnou pokoušet, bojují s pocity viny. Domnívají se totiž, že jsou špatné děti a matce ubližují. A není divu: narcistická matka (byť nevědomě) celá léta pracuje na tom, aby její děti žily jen pro ni a obětovaly jí celý svůj život.
Děti narcistických matek zápasí s pocity viny, protože cítí, že nemohou mít vlastní zájmy, život ani identitu. Všechno musí podřídit jejím potřebám, a jakmile se pokusí osamostatnit, vyvolá v nich pocity studu a viny. Narcistická matka zasahuje také do života svých dospělých dětí, proto je nesmírně náročné změnit dosavadní způsoby komunikace a upevnit si hranice, které byla naučena narušovat. Je těžké uvědomit si, že to, jak nás matka vidí, není odrazem naši skutečné osobnosti, ale toho, jak vnímá samu sebe. Nejsme nevděční ani nehodní lásky. Jsme jenom děti, které nedostaly tolik lásky, kolik si zasloužily.
